Plusy a mínusy Anetina 'Dotyku'

Kdo se o Anetu trochu zajímá, pár hesel jako SuperStar, několikrát obměněná kapela či snaha psát vlastní písničky už dávno zná. Vydají sice na celý odstavec, který jste už ale určitě četli několikrát jinde, tak to přeskočme a rovnou se koukněme na novou desku. Na její plusy a mínusy.

PLUS Muchow Že si Aneta za producenta "Dotyku" nakonec vybrala Honzu Muchowa, je jedině dobře. Deska hezky zní, v rámci tuzemského popu místy i skutečně originálně. Takové "Vysoké napětí" nebo "Možná" by před rokem od rockové Anety určitě nikdo nečekal. Přesto je škoda, že se Muchow nerozhodl zkusit trochu obměnit svůj styl, a když už se Aneta vydala od rocku k popu, zkusit natočit opravdu světově moderní popovou nahrávku. Takhle je moderní jen na české poměry.

MÍNUS Zpěv Muchow Anetě přinesl cédéčka různých zpěvaček, mezi nimi třeba i Feist, aby zkusila jinak pracovat s hlasem. Kdo ví, kde je výsledek, ale na "Dotyku" ne. Nechci po ní žádné vypjaté výšky jako v "Křídlech motýlích" z debutu, ale celá nová deska se po stránce zpěvu nese na jedné vlně, která se dá označit za zpívaný šepot. Dobrovolně se vzdát svého největšího pokladu - hlasu - ve prospěch písniček je sice nečekaná, ale rozhodně ne vítaná oběť.

PLUS Ledvina Jednu písničku, navíc jednoznačně nejlepší kousek celé desky, nazvanou "Poplach", produkoval Martin Ledvina. Skladba nabitá energií zní popově, přitom syrově a aranžérskými nápady strčí celou ostatní Muchowovu produkci do kapsy. Nebo mi možná jen Ledvinova produkce k Anetě sedí víc. Uvidíme, jak se jeho účast projeví na živých koncertech, je totiž i novým členem Anetiny doprovodné kapely.

MÍNUS Aneta hraje Ano, chápu, že byla snaha zapojit Anetu do nahrávacího procesu od skládání až po hraní na nástroje, ale bylo nutné, aby zrovna ona hrála na klavír v poslední písničce "Němá"? Oč silnější by byl zážitek, kdyby piáno měl pod rukama někdo, kdo do něj umí přece jen pořádně hrábnout.

PLUS Obal Při téměř zajištěném prodeji několika desítek tisíc kusů mohla být deska v obyčejné plastové krabičce se čtyřstránkovým bookletem, proč se s tím otravovat, že jo. Krásný digipack s nádhernými fotkami ale dává kupujícím přidanou hodnotu.

Z plusů a mínusů nemusí být jasné, jestli je ta deska dobrá. Je. Ale mohla být mnohem lepší, kdyby Aneta a její skladatelské, pěvecké a hráčské schopnosti nebyly zbytečně vystrkovány do popředí, když se v nich sama zatím jen hledá. Ale má to být album, kde je sama za sebe. A tím je. A na rozdíl od jejích bývalých kolegů ze SuperStar je z ní potenciál něčeho velkého cítit na sto honů.