Svět internetu umožňuje nevídané věci a asi stále bude překvapovat svými možnostmi. Jedním takovým milým překvapením je i album "Is This The Blues I'm Singing?", které k nám do redakce dorazilo vesměs náhodně. Natočil jej Richard Reagh, který na této desce kombinuje věci skoro neslučitelné, podařil se mu však husarský kousek. Jeho nápaditost se vám neohraje a bude způsobovat dobrou náladu.
8/10
Richard Reagh - Is This The Blues I'm Singing?
Celkový čas: 49:01
Skladby: The P-Song, Boo Backe (feat. Montt Mardié), Me Too (Studio Version), Outlaw 3.0, Hangin' On A Limb (feat. El Perro del Mar), Colour Of The Birds, Self Esteem (feat. Spunk), Winter Light, No One Really Wants To, Alive, Expect The Best, Friends, Squirrel Man, Bread & Butter (Prehistoric Mix)
Vydavatel: This Is Pop
Jak již na našich stránkách bylo psáno v článku
"Týden v popu (10.)", album "Is This The Blues I'm Singing?" k nám dorazilo zcela náhodně na základě několika přístupů z naší pravidelné rubriky
"Jukebox", kde byly odkazy na poslech dvou písniček. Někdo z týmu okolo
Richarda Reagha si dal tu práci, aby zjistil, nejen odkud se přistupovalo, ale i adresu redakce. Já jsem si onu dvojici skladeb "Hangin' On A Limb" a "Winter Light" též stáhl, záhy jsem si ji oblíbil a posléze vzal celou desku i na recenzi. Jaké bylo překvapení, že vybraná dvojice je dokonalým matením nepřítele. "Is This The Blues I'm Singing?" spojuje mnoho stylů a folk je jen základním pojítkem. Richard je velký srandista, laptopový hračička a písničkář v jednom.
Rodák z Vancouveru, který se nakonec usídlil ve švédském Värmdö, svou první desku natočil ve spolupráci s mnoha hosty a dýdžeji. Předtím vydal dvě épéčka ("Outlaw" a "Extended Play"). To vše na vlastní značce This Is Pop. Při natáčení čerpal z toho, co ho během života ovlivnilo, a slepil z toho pestrou skládačku. Kromě vlastních kompozic tu zbylo místo i na skvostný cover "Hangin' On A Limb", který patří do zpěvníku Neila Younga. Vedle poklidných písniček je tu i několik jasných hitovek, které vás snadno chytnou za srdce, například "Winter Light". Této pecce dýchají do zad "Colour Of The Birds" a "No One Really Want's To".
Co však Richarda baví nejvíce, je vymýšlet zvukové smyčky a natáčet cosi jako disco, ale bez zbytečného patosu retra osmdesátých let. Jeho postup spočívá ve spojování a vrstvení nalezených střípků, které pak upravuje ve svém laptopu; "The P-Song" je typickou ukázkou. Beatboxem zkresleným přes vokodér vás naopak rozhýbe v "Alive", "Outlaw 3.0" je protkána samply hitů ze sedmdesátých let, electro country "Squirrel Man" vám dokonale zvedne náladu a tak by se dalo pokračovat dále. Jeden milník však ještě zmíním: skladba "Self Esteem" je na albu dvakrát, na úplném konci ji naleznete pod názvem "Bread & Butter" v původní čistě akustické verzi.
"Is This The Blues I'm Singing?" je plné narážek, paralel, které pobaví a naleznou místo na každém mejdanu.
Richard Reagh nachystal rychlé songy, ale i takové, kdy se můžete pořádně přitulit ke své drahé polovičce. Umíchejte si dostatek Tequily Sunrise a začněte se bavit, tohle stojí za to!
P. S.: Na Richardových
stránkách si můžete pustit nejenom videa z koncertu v sále Zita, ale zároveň i stáhnout všechny remixy k jeho singlům. Je jich tam požehnaně.