Někde jsem četl, že to jsou čeští My Chemical Romance. To je teda pěkná blbost. Z MCR se stalo stejně prázdné klišé jako z Kubiceho zprávy - každý se tím ohání, ale podstata je dávno fuč. 5th April. Kapela, na jejíž jméno pravidelný návštěvník klubových dýchánků s ostrými kytarami naráží už dobré tři roky (skupina sama vznikla 2003). Na přelomu března a dubna jí vyšlo pod hlavičkou Championship Records sedmipísňové EP "As Sweet As Tomorrow", jímž se, zdá se, uzavřela jedna kapitola její vlastní historie. Deska ovšem, jak to tak bývá, o svých tvůrcích a jejich vývoji vypovídá možná víc, než autoři zamýšleli. Není to úplně zlá nahrávka, ale to je tak vše, co o ní lze říct.

Když si člověk pročítá na webu 5th April biografii, moc se toho nedozví. Že prý hrají to, co chtějí, že to je melodické, kytarové, že to dělají upřímně. No jo, jenže tohle nekonkrétní nic lze prohlásit o dalších stovkách skupin. Kdo si však poslechne "As Sweet As Tomorrow", dojde mu, proč 5th April mlží: oni totiž nevědí, co hrají, respektive co by chtěli hrát. Motají se v kruhu. Rádi by byli agresivní emo-core jako the.switch ("Don't You Forget"), parta producenta desky Majkláče, za chvíli by ovšem radši trochu hitovosti z kabátu Clou ("Once Again"), dlouho to ale nevydrží a už touží po živočišnosti Gaia Mesiah. Jenže to se pak špatně vymýšlí nějaká jednotná linie...

Abychom si ujasnili jednu věc: mixovat různé vlivy, decentně kopírovat, inspirovat se, na tom není vůbec nic špatného. Jenže to musí být děláno se vkusem, nápadem, aspoň trochou invence. A já si nejsem zcela jist, zda 5th April tohle úplně pochopili. "As Sweet As Tomorrow" má pouhých sedm skladeb, ale uposlouchat je dá vcelku práci - nuda začne vystupovat už po prvních dvou písních. Zpěvák Luďa sice po vzoru takových Silverstein přechází z řevu do civilizovaného projevu, jenže tím akorát maskuje dramatický nedostatek melodií, které jejich hudba potřebuje jako sůl. Zvukově to je vcelku zajímavá placka, produkce si vyhrála, aranžérsky to je poměrně bohaté, jenže i to má své limity dané skladatelskou prací. A ta holt není bůhvíjaká. Probleskuje tam toho spousta, ale vlastní tvář ne.