Těžko bychom hledali slavnější big band, než je právě ten nesoucí jméno patrně nejslavnějšího kapelníka všech dob - Glenna Millera. Dnes, více jak šedesát let po jeho smrti, to jméno stále vzbuzuje respekt a úctu. Koneckonců to, že stále existují orchestry s jeho jménem, to jen dokazuje. Možná se ptáte, proč píšu orchestry. "Pohrobci" originálního bandu jsou totiž oficiálně dva - jeden americký pod taktovkou Larry O'Briena a jeden evropský pod vedením Wila Saldena. V Británii pak funguje ještě jeden neoficiální a jistě jich bude víc. Do Prahy teď zavítala ona evropská sekce a po lístcích na první termín se jen zaprášilo. Pořádající agentura přidala ještě jeden a i ten byl beznadějně vyprodaný.

Vyprodáno znamenalo mimo jiné i to, že novináři tentokrát neseděli na balkoně, jak tomu bývá zvykem, ale na přístavcích u prvních řad v hledišti, což mělo jisté výhody. Člověk si mohl krásně prohlédnout, kdo se na Glenn Miller Orchestra vypravil. Asi nikoho nepřekvapí, že se jednalo povětšinou o lidi v důchodovém věku a hrstku lidí středního věku. Tu a tam se ale objevil i nějaký ten nezletilec či mladiství, jehož rodiče, potažmo prarodiče toho dne rozhodli, že se pro jednou jejich potomek navlékne do slušivých šatů a vyrazí s nimi za skutečnou kulturou. Mezi "obyčejnými" lidmi pak bylo možné zahlédnout mimo jiné i herce Lubomíra Lipského a Luďka Munzara.

Pár minut po osmé hodině pohasla světla v sále a rozsvítila se naopak ta nad pódiem, které bylo z půli zaplněno obvyklými pultíky s názvem bandu, evokující vzpomínku na "Televarieté" a Orchestr Karla Vlacha. Za zvuku reprodukované hudby nastoupili muzikanti, zasedli za své nástroje a plynule navázali jednou z nejslavnějších melodií Glenna Millera "Moonlight Serenade". Kdo by v sestavě toho big bandu, založeného koncem osmdesátých let, čekal samé starší ročníky, ten by se velice mýlil. Samozřejmě i pár muzikantů mezi důchodem a infarktem myokardu patří do Orchestru Glenna Millera, ale jádro je tvořeno muzikanty středního věku a výjimkou nejsou hudebníci kolem dvaceti pěti let. Mezi samými muži se navíc hezky vyjímala i jedna příslušnice opačného pohlaví - mladá, drobná, blonďatá saxofonistka působící v orchestru zřejmě velmi krátkou dobu, i když i ona v jednom z mnoha sól dokázala, že není pouze do počtu. Druhou dámou večera byla jedna ze zpěvaček, jež patří ke Glenn Miller Orchestra, Miet Molnar.

Celý koncert měl snad jeden malý, svým způsobem nevýznamný kaz - samotného kapelníka Wila Saldena, který vystupoval i jako konferenciér, což byl právě kámen úrazu. Působil na mě jako vysokoškolský profesor parodující Václava Klause a vzhledově připomínající myšáka Alexandra z "Včelky Máji". Svým příliš teatrálním a afektovaným projevem uváděl prakticky všechny skladby a dost často působil jako nezvaný teleshopping, když v každém druhém vstupu nezapomněl upozornit na CD s velmi dlouhým názvem "The World Famous Glenn Miller Orchestra Meets The Giants Of Jazz, Swing And Entertainmet".

Bedřich Smetana na vše pohlížející shora od varhan slyšel tento večer melodie jiných autorů. Zněly především skladby samotného Millera, dále takových velikánů, jakými jsou George Gershwin, Cole Porter a další. Co melodie to klasika, i když třeba jedna z těch nejklasičtějších "In The Mood" ten večer nezazněla. Swing je hudba velice živá a prakticky všichni muzikanti to po celou dobu koncertu potvrzovali. Neustále se někdo z nich přesouval před historický mikrofon v popředí, aby zdůraznil své muzikantské umění a byly chvíle, kdy sólovala celá sekce (myšleno buď všech pět saxofonů, nebo čtyři pozouny, či čtyři trubky). Například taková "One O'Clock Jump" byla složená prakticky jen ze sól a každé z nich publikum bouřlivě ocenilo, stejně tak jako každou skladbu. Nezanedbatelným prvkem show (dá-li se to tak nazvat) byla i choreografie nástrojů - pohyb všech nástrojů byl sladěn, ne úplně dokonale, ale v rámci možností... Glenn Miller Orchestra měl a má i svého baviče - saxofonistu Wiebe Schuurmanse, jenž je zároveň nejstarším členem a který připomíná herce Carla Reinera (to je ten starý pán z "Dannyho parťáků"). Stejně jako zmíněný herec chvílemi sebeironicky předstíral menší srdeční příhody, ačkoliv hrál jako třicetiletý, a často dělal opičky na zřejmě nejmladšího návštěvníka koncertu - zhruba pětiletého klučinu sedícího v první řadě, balancujícího někde na pomezí spánku a stavu bdělosti.

Koncert jako takový byl rozdělen na dvě části, přičemž první část byla více instrumentální, zatímco v té druhé se Miet Molnat ukazovala na pódiu daleko častěji. Miet Molnar navíc nezpívala pokaždé sama, občas jí vypomohli Moonlight Serenaders, což byla čtveřice muzikantů. Za zmínku stojí nestárnoucí "Sentimental Journey" nebo skvělá "All The Cats Join In", ve které bubeník Klaas Balijon předvedl asi tříminutové strhující sólo, během něhož si dokonce vysvlékl sako. Za podobný výkon by se rozhodně nestyděli ani ti nejlepší rockoví bubeníci. Glenn Miller Orchestra se po většinu koncertu držel původních aranžmá, ale v počátku "On A Slow Boat To China" trošku popustil uzdu své fantazie a výrazně jej zrychlil. Druhou sloku pak už navázal v klasickém stylu. Celý koncert završil slavnou "American Patrol" a zopakoval "Moonlight Serenades". Když se mu v nastalém aplausu dostalo i potlesku ve stoje, přidal ještě o něco slavnější "Chattanooga Choo Choo", při které se všichni pozounisti vydali mezi publikum a koncertovali ze sálu. Definitivně posledním rozloučením byla Armstrongova "When The Saints Go Marching In". Lepší závěr si asi těžko mohl někdo přát.

Koncert Glenn Miller Orchestra byl zcela jistě hudebním zážitkem a současně i důkazem, že bigbandy mají na koncertní scéně své místo. Doufejme, že to ještě nějaký čas vydrží. Ovšem vzhledem k zájmu mladých o tento koncert je zřejmé, že zlatá éra swingu a bigbandů se už nikdy nevrátí. Druhým dechem ale je třeba dodat, že i přes svou proslavenost Glenn Miller Orchestra nedosahuje kvalit domácího Orchestru Gustava Broma, jenž ale ve své době patřil (i podle amerických odborníků) mezi deset nejlepších hudebních těles tohoto typu na světě.

Setlist koncertu:
Část 1:
Moonlight Serenade
Little Brown Jug
Rainbow Rhapsody
The Woodpecker Song
Song Of The Wolga Boatman
The White Cliffs Of Dover
Boom Shot
I Know Why
Anvil Chorus
It's Always You
I Get A Kick Out Of You
One O'Clock Jump
They Can't Take That Away From Me
Pennsylvania 6-5000
Juke Box Saturday Night

Část 2:
Shoo Shoo Baby
Rhapsody In Blue
Over There
Sentimental Journey
You Made Me Love You
That's Amore
All The Cats Join In
On A Slow Boat To China
The Saint Louis Blues March
Tuxedo Junction
Don't Sit Under The Apple Tree
American Patrol
Moonlight Serenade

Přídavky
Chattanooga Choo Choo
When The Saints Go Marching In

Glenn Miller Orchestra, Smetanova síň Obecního domu, Praha, 28.4.2007 Fotogalerie: