Lochneska, která nikoho neohrozí

Doctor P.P. je kapela prosluněných (neatraktivních) festivalových časů a věčný předskokan Tří sester. Kapela, která má ve svém výpisu z diskografie několik slušně chytlavých skladeb, ale i hodně podprůměrných odrhovaček. Jisté u nich je i to, že každou desku ozdobí zoufale ošklivým obalem. Změnilo se něco s "Lochneskou"? Ne. A tady bychom to klidně mohli ukončit a já bych se mohl jít znovu bavit sledováním neuvěřitelných reklam z dob socialismu. Jenže nemůžeme přece nikomu upřít právo na plnohodnotnou recenzi, tak se mrknem té "Lochnesce" trochu pod srst.

Dalo by se říct, že Petr Pečený na nové desce trochu volá po mládí - texty jsou někdy zbytečně moc zatěžkané jakousi "životní pravdou". Ale není to případ jen dr. Pečeného, i starý pankáč Petr Hošek se v prvním singlu "Já mám vztek", na který psal text, vypsal z toho, že už mu prostě není dvacet. Pokus o nadhled a vtip vychází jen trochu: "Ta moje snaha je tak marná, že Slavík asi nebude, začala zpívat Ewa Farná, a ze mě dělá pobudu...". Tentokrát se výjimečně vůbec nepovedl ani pravý hák Lou Fanánka Hagena, jehož óda na kafe je jednoduše o ničem.

Ale koho to zajímá? Hlavně že jsou tam ty tři akordy, občas záchvěvy starého rock'n'rollu, rytmika běžící stonožky, jejíž každý dotyk země znamená úder do bicích a především se pánové vyblbnou. Pokusy o vážnost jako v "Kotě kamenný" nebo ve "Flámy jsou zdravý" vycházejí naprázdno, naopak už na poprvé chytne nejlepší a nic neřešící píseň "Zas bude dobře". Skvěle fungují i "Zpráva zoufalá", "Lochneska" a "Vohřejvák" - to jest věci rychlejší a zábavnější, klasické vystřelovačky rukou nahoru.

Doslova odpudivě, možná i úsměvně působí ortodoxní rock'n'roll "Nejsem starej troll" a "Hasičskej bál" s prvky country. Vše podtrhává "Whisky to je moje gusto" s Fanánkem a Vojtkem, která jako by mluvila za celou kapelu a vůbec naznačovala, o co tady jde. Jde totiž, jak se tak říká, o tu prdel. A já to chápu, občas je to pořád docela dobrá zábava.