S ostrou rockovou kapelou se snad ani nedá sejít na jiném místě než v hospodě nad pivem. Důvod, proč jsem do jedné takové putyky zalezl se zpěvákem Kurzem a kytaristou Salmou z pražských Atari Terror, byl jasný: v únoru vyhráli za přítomnosti kamer České televize první ročník vyhledávací soutěže Jack Daniel's Talent Scouting. Tím si zajistili účast na čtyřdenním dubnovém festivalu Global Music Event v americkém Tennessee (rozhovor vznikal před jejich odjezdem do USA). Kromě toho by jim v dohledné době měla vyjít nová deska a soudě podle první nahrávky (ukázky jsou k mání na webu skupiny), opět nebude nouze o šťavnatou porci crossoveru s nádechem HC, punkrocku a tu a tam dokonce i balkánské hudby.

Začněme vaším vítězstvím v Jack Daniel's Talent Scouting. Od první chvíle jste se sami pasovali do role outsiderů. Proč taková skromnost?

Kurz: Ono to tak ze začátku vypadalo, když jsme viděli všechny ty kapely. Na první soutěžní kola ani nechodilo moc lidí. Jak potom soutěž probíhala dál, tak jsme jenom zírali.
Salma: Před semifinále jsme měli rozhovor na jednom rádiu a tehdy už jsme věděli, že do finále nepůjdeme. Pak jsme postoupili a zase jsme věděli, že skončíme druhý. Takže nakonec obrovský překvapení.

Ve finále jste porazili the.switch, se kterými jste, dá se říct, kamarádi. Byl to zvláštní pocit bojovat právě s nimi?

Salma: My jsme je od začátku favorizovali a když jsme se s nimi sešli ve finále, brali jsme to spíš jako společnej mejdan. Rozhodně to zlepšilo atmosféru na podiu i v šatně. Pro nás byl obrovský bonus to, že koncert přenášeli v "Noci s Andělem". Už to jsme brali jako výhru.

Součástí výhry je cesta do USA, co si od ní slibujete? Určitě tam nebude nouze o vyhledávače talentů. Nebylo by úplně marné potkat třeba nějakého Ricka Rubina, co?

Salma: Hlavně se těšíme, že to bude super výlet. Kurz to v jednom e-mailu popsal tak, že pojedeme na letiště, ožereme se, poletíme letadlem, ožereme se, přiletíme do Států, ožereme se, pak bude další program od Danielse, ožereme se, pak budeme možná schopný hrát. (smích) Údajně tam mají být Japonci, kapely z Evropy a z Jižní Ameriky. Tak se společně ožereme a zkusíme sehnat třeba nějaký kontakty. Když bychom pak chtěli jet hrát někam po Evropě, mohlo by to být jednodušší, že o sobě budeme vědět. Jinak Rick Rubin by byl pecka, ale co já vím, tak je poslední dobou nevypátratelnej. (smích)

Global Music Event zní docela honosně. Povězte mi, o co přesně jde, slyšel jsem jen to, že na koncertech by mělo být několik tisíc lidí. Nebudou se vám klepat kolena?

Kurz: Nebudou. Někdo tvrdil šedesát tisíc, ale není to pravda. Celé je to VIP akce, budou tam jen výherní kapely a lidi od Jack Daniel's. Dohromady asi čtyři sta lidí.
Salma: Hrát se bude dva večery. My budeme mít pětadvacet minut druhý večer. Zahrajeme, co nás nejvíc baví, přivezeme trička, připravíme s sebou nějaký DVD z koncertu a uvidíme. Součástí akce je ještě prohlídka palírny, kde se vyrábí právě Jack Daniel's. Tam budou pro omezený počet lidí hrát Kaiser Chiefs.

Vnímáte vyhranou soutěž jako nějaký zásadní zlom? Může vás takový úspěch výrazněji vnitřně nakopnout?

Kurz: Určitě nám to pomohlo. Televize, rozhovory...
Salma: Hlavně je to o tom povědomí. Nechci, aby to znělo blbě, ale kapela z ulice se hůř někam dostane. Takhle už tě někdo slyšel a můžeš na sebe nabalit další lidi. Třeba pořadatel na fesťáku už to jméno zná, a můžeme mu proto nabídnout víc než jen to, že jsme Atari Terror, co hrajou v Praze po klubech. Už to máš zkrátka v životopisu. (smích)

To znamená, že vyhledávací soutěže jako Jack Daniel's Music, Jim Beam Music, Coca-Cola PopStar atd. dokáží skutečně začínajícím kapelám pomoct?

Salma: Tak to zas netuším. Rozhodně jsou soutěže, kdy se kapela dostane k většímu labelu a dostane peníze. Ale není to tak vždycky. Konkrétně u Coca-Coly jsme do toho trochu nakoukli, protože se s některýma klukama známe, a vypadá to tak, že je to spíš smluvně drží zpátky. Jsou tam všelijak zaháčkovaný, tohle můžou, tamto nemůžou, smlouvu mají na víc let a chybí tam volnost. Teď bude další ročník, my jsme se o tom v kapele taky bavili, ale nejdeme do toho. U Danielse po nás ve smlouvě nikdo nic nechtěl, maximálně se použije jméno kapely, možná nějakej záznam z koncertu a to je všechno. Navíc Jack Daniel's Music mně osobně zní líp než Coca-Cola PopStar.

Kurzi, ty se při koncertech měníš v divoké zvíře, lítáš přes celé pódium, skáčeš, řveš a vyvádíš jak smyslů zbavený. Kde se to v tobě bere?

Kurz: Mě vždycky chytne rapl. Lidi, co mě znají, ví, že mimo pódium jsem většinou ticho, do ničeho moc nekecám a jsem vlastně dost klidnej.

Upřímně: Jsi to na pódiu opravdu ty, nebo je to tvoje show pro fanoušky?

Kurz: Ty vole, jsem to já! Je to zvláštní, ale já si většinou z koncertů moc nepamatuju. A tím nemyslím, že se pokaždé zmastím. Jakmile tam vlezu, začne na mě působit nějaká chemie, adrenalin, kolem sebe mám najednou mlhu. Když po koncertě slezu, tak jsem zase v normálu. Na druhou stranu je pravda, že když při koncertě vidíš, že lidi stojí jak přibitý, tak to chci nějak rozproudit. Ale není to o tom, že bych dostal za úkol dělat šaška a bavit lidi.

Jste kapela, která se velmi obtížně "škatulkuje". Ve vaší muzice se prolíná mnoho dílčích žánrů.

Kurz: Ono je to tím, že každej z nás poslouchá úplně něco jinýho. Salma hlavně grunge, Wlachinski je popík a folkař, basák je na věci jako Mr. Big, bubeník jede elektroniku a já jsem metalák, Pantera a tak.
Salma: Už jsme o sobě slyšeli, že je hrajeme jako Rage Against The Machine, Faith No More, dokonce i Korn. My jsme si ale nevyhranili žádnej jasnej styl. Každej máme rádi jinou muziku, kterou přinášíme do hudby Atari, a pak se to v naší muzice takhle prolíná.

S tím souvisí i další otázka. Jak těžké je podle vás být v hudbě dnes originální či původní, ale současně zůstat poslouchatelný a přístupný běžným lidem?

Kurz: Tím chceš říct, že jsme originální, původní a noví? (smích)
Salma: My jsme nikdy neinklinovali k nějaké těžké alternativě, to by u nás působilo jako póza. Teď točíme novou desku a spousta lidí určitě řekne, že tam jsou klasický rádiovky. Chceme mít nadhled nad tím, co děláme. Vezmi si třeba Cobaina. Nevím, jestli měl přímo nadhled, ale uměl do muziky přenést energii a emoce. Zahrát akord umí každej, ale aby to znělo originálně, to už je jenom o tom člověku, jestli to tak myslí, nebo ne. A my si za naší muzikou stojíme.

Mnoho českých skupin zpívá anglicky, ačkoli ani nemají ambice dostat se třeba za hranice. Proč dávají kapely stále častěji přednost angličtině?

Kurz: Angličtina jde líp do huby, je určitě zpěvnější. Těch důvodů je víc. Když chceš hrát tvrdou muziku, řvát do mikrofonu a pořádně to řezat, tak tam ta čeština zní trochu srandovně. Abys mohl zpívat česky, musíš mít hlavně dobrý texty, protože ti lidi rozuměj. Já osobně mám ale pocit, že lidi texty beztak moc nevnímaj. Na koncertech většinou zpěváka stejně neslyšíš. Taky si tam můžeš cokoliv vymyslet, když třeba zapomeneš text. (smích)
Salma: My jsme to taky řešili, ale zdálo se nám, že bychom šli o padesát procent dolů, že by se z nás vytratila energie. Opera má být v italštině, rocková muzika v angličtině. Tečka.

Ostatně nedávno jste měli o zpěváka víc. Kam zmizel? Rozešli jste se?

Salma: Ludvík odešel kvůli práci. Dělá zvuk u filmu a už to prostě nestíhal. Je to škoda. Přemlouvali jsme ho, dávali ultimáta, ale nakonec jsme se museli rozejít. Poslední dobou byl pořád pryč a když už byl v Praze, tak přišel na zkoušku, sednul si do křesla a za chvíli usnul, protože byl úplně vyřízenej. Už to dál nešlo, ale rozešli jsme se v dobrém.

Jak vznikl nápad, zpívat ve dvou? Spočítal bych na prstech rukou, kolik kapel má dva zpěváky...

Kurz: Právě že jsme se doplňovali. Ludvík hlavně zpíval, já řval. Naše písničky jsou postavený pro dva, pak je taky problém to udejchat. V podstatě teď hledáme zpěváka, ale za chvíli budeme točit desku, tak už to teď nebudeme hrotit. Na desce budeme mít nějaký hosty na zpívání, který nám pomůžou.
Salma: Nás baví jak melodický pasáže, tak i nemelodický - narvaný. Chtěli jsme tam mít obě úrovně. S Ludvou jsme domluvený, že bude takovej náš stálej host. Když bude mít čas, tak přijde zazpívat, když nebude, vyřešíme to jinak.

Zmínili jste novou desku. Už bylo asi načase. Nutno poznamenat, že příliš materiálu jste zatím nevydali. V jaké jste fázi s její realizací?

Salma: Nahrávat začneme, až se vrátíme z Ameriky. Chtěli bychom natočit asi patnáct šestnáct věcí. Uvidíme, jak dopadnou, na desku jich hodíme asi jedenáct dvanáct. Produkovat nám to bude Majkláč z the.switch. Jsme na to všichni zvědaví. V plánu je, že muziku budeme nahrávat nejspíš v různejch prostorách na Zbraslavi a ve studiu se to jenom smíchá. Když to všechno dopadne, v červnu by měla být placka na světě. Pak se vrhneme na klip.

Na závěr si neodpustím klišé - o čem vlastně zpíváte?

Salma: Písničky většinou vznikaj tématicky. Každá nám připomíná něco, co jsme spolu zažili. Někdy si zas plánovitě řekneme, že na tohle uděláme písničku. Třeba když jsme drželi v rukou dědu s rozkřáplou lebkou, co ho srazila tramvaj, a čekali jsme, než přijede sanitka. Texty většinou vznikají jako příběhy. Někdy je to jenom úlet, jindy zase o vážnějších věcech.