Když jsem slyšel a následně viděl Joss Stone poprvé, okamžitě mě zaujala. Nemám na mysli ani tak její vzhled (i když i jako žena dozajista není k zahození), ale tu energii a sílu, která z ní při zpěvu čišela. Když jsem následně začal pátrat a zjistil, že v době natáčení svého na coververzích postavého debutu čerstvě oslavila své patnáctiny, úplně mě její hudba pozřela. Nedočkavě jsem se těšil na její druhou desku "Mind, Body & Soul", která mě též moc potěšila, ač, upřímně řečeno, namlsán debutem čekal jsem možná druhé album o stupínek lepší a snad i hudebně pestřejší.

O to netrpělivěji jsem vyčkával počátek letošního roku, kdy Joss oznámila vydání nového singlu a následně i celého alba. Bylo to opravdu dlouhé, ale deska je tu a překonává veškerá moje tajná přání. Z novinky jsem měl totiž nejprve malinko obavy. Joss už je devatenáct a od vydání posledního alba logicky muselo dojít k určitému dozrání jejího hlasu (což v některých případech vše pokazí). naštěstí u Joss dozrálo právě to krásně syrové a dravé, co v menším množství nabízela i v minulosti. Ve videu k prvnímu singlu "Tell Me 'Bout It" se Joss navíc představuje jako sexy tygřice a totéž vložila i do celé desky. Obal je sexy, fotky v něm jsou sexy a její zpěv, to je jeden velký sexuální uragán.

Pokud si odmyslíme krátké intro a outro, je tu dvanáct písní, z toho na jedenácti se jak hudebně, tak textově Joss buď podílela, nebo je složila úplně sama. Poslední do tuctu pak pochází z pera Diane Warren. Joss si na album přibrala i něco málo hostí... Co host, to perla. Asi nejhitovější píseň desky, houpavou "Tell Me What We're Gonna Do Now" doprovází svým rapem Common, navíc jsou zde velmi neotřele slyšet i samply marleyovské "No Woman, No Cry". Jestli tuto píseň Joss opomene vydat jako singl, opravdu hodně prohloupí. V písni "Music" se vokálně mihne pro změnu Lauryn Hill, která píseň složila nejen s Joss, ale dopomáhal jim i Wyclef Jean, který skladbu i následně produkoval.

Joss se na desce prezentuje ve dvou polohách. V té dravější ("Baby Baby Baby", "Tell Me 'Bout It") ukazuje, jak je ve svých kramflecích pevná, v té druhé, pozvolnější ("Girl They Won' t Believe It", "What Were We Thinking") zas, jak velmi ji baví si se svým úžasným hlasem pohrávat. Kolem Joss byla při natáčení alba i kupa zvučných hudebníků, kteří zabezpečili, aby deska nebyla postavená jen na jejím výborném hlase a aby vše dohromady bylo jakýmsi souzněním. Když se všichni při natáčení ve studiu sešli, bylo sice již vše předem nalajnované, ale i během tohoto procesu měla Joss mnoho nápadů, které hudebníci i následně aplikovali.

Joss Stone má prostě celou desku naprosto pod kontrolou, každý tón na ní sedí a každá píseň navíc vypráví svůj vlastní přiběh. Album proto funguje skvěle nejen jako celek, ale domnívám se, že ať už jakákoliv skladba vyjde jako singl, bude fungovat velmi dobře i v rádiích. Patnáct měsíců práce se Joss opravdu vyplatilo, jsem opravdu zvědav, na kolik cen si deskou "Introducing Joss Stone" zadělala.