Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Naše uši do vašich hlav - Hynek Just

Vydáno: 14.08.2000 05:00 v sekci Publicistika - Hynek Just

Dnes vám opět přinášíme pohled na nejposlouchanější desky našich redaktorů. Na řadě je tentokrát Hynek Just...

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Sestavování "toptenů" nejoblíbenějších CD je vždy trochu ošemetné. Ne snad, že bych se mi s dobou měnil nějak zásadně vkus, ale škála všech tvůrců a interpretů je tak široká a tak málo prozkoumaná, že kdo ví, k čemu se dostanu zítra, či co splodí moji dosavadní oblíbenci... I když je pravda, že to, co se mně na hudbě líbí, je stálé a neměnné a je jedno, v jaké formě, s jakými nástroji, či v jakém stylu se to kdy objeví. Tak přikládám alespoň výsek toho, v čem poslední dobou jedu...

1. King Crimson: the construKction of light (2000)
King Crimson - the construKction of light
Poslední deska kapely, která nedávno koncertovala v Arše. Původně jsem o ní chtěl napsat recenzi na MS, po týdenním poslechu jsem však zjistil, že vstřebat ji potrvá trochu déle a nyní (když se jí dostávám na kloub), by recenze nebyla aktuální. Tak alespoň zde. Zjednodušeně řečeno, deska je ještě o něco poslechovější a svým způsobem náročnější než např. předešlý "Thrak". Na jednu stranu se zde vyskytují pasáže, které jsou poměrně přímočaré a v tom dobrém slova smyslu rockové (úvodní "ProzaKc Blues" na KC až písničkovitého charakteru) - to většinou tam, kde Adrian Belew zpívá, na straně druhé stojí Robert Fripp a jeho kytarové (tedy na kytaru hrané, často zvukově kytaře daleké) plochy (vyplňují větší část desky); ty na první poslech splývají v jednu nečitelnou hmotu, propracuje-li (nebo proposlouchá-li) se k nim však člověk blíž, pozná, že je to neskutečný nášup. Víceméně tiché a až ambientní části se střídají s metalově výbušnými a úžasně sehranými pasážemi (za všechny Frippova "chanson fatale", na tomto albu již čtvrtá část "Larks Tongues In Aspic" či "FraKctured"), relativně melodické motivy se vracejí a opakují a před několikaminutovými sóly, které na kytaru předvádí, tedy klobouk dolů. A zbytek kapely (oproti "Thraku" o dva členy - basáka Tony Levina a bubeníka Billa Bruforda - tenčí) těmto dvěma virtuózům hraje na ruku, vytváří prokomponované a maximálně rytmické podhoubí. S jedinou věcí jsem se ještě nedokázal úplně vyrovnat, a to je strašně syntetický zvuk bicích. Na to, jak rockový má deska potenciál a jak by se čitelné a ostré údery hodily k jejímu stylu (a samozřejmě na to, jak je Pat Mastelotto skvělým hráčem), sem zvuk bicích pro mé ucho nezapadá a při pozornějším poslechu až vadí; tím samozřejmě netvrdím, že si na něj člověk nezvykne a nesmíří se s ním.

2. David Bowie: EART HL I NG (1997)
David Bowie - Earthling
Dle mého soudu nejpovedenější CD Davida Bowieho devadesátých let. Je sice pravda, že předcházející "First Outside" je jako album uzavřenější a drží víc pohromadě, ale beru ho spíš jako jakousi performanci, samostatný projekt (a poslední vydané "hours..." je jak vytržené z dob dávných a minulých, ze směru, kterým se Bowie vydal, docela vybočuje). "Earthlink" splňuje více kritéria klasického alba (jestli něco jako klasické album vůbec existuje) - a to jak celkovou délkou (necelých 49 min.), tak pojetím skladeb jako samostatných písní (které i vytržené z kontextu celé nahrávky přežijí, to se u tracků z "First Outside" říci nedá). Zvukem je blízké spíš „jungleovým partičkám", co se týče aranží a výrazu, či prací s dynamikou, používá zavedené rockové postupy ("Seven Years In Tibet", "I am Afraid Of America"); což souvisí i s - dle mého - velmi citlivou kobinací elektronických a akustických nástrojů, která dává aranžím a celkovému tvaru neslýchané možnosti. Co bych povídal, je to zkrátka nářez a současně poměrně chytrá muzika.

3. The Klezmatics: Possesed (1997)
klezmatics
Skočné, veselé, taneční, čisté, zpěvné ale i melancholické, syrové a smutné, co dodat. Z původního a vším prostupujícího klezmer základu rozvinou tu tango rytmus, tu balkánskou halekačku, tu irskou baladu. Střídají rytmy pomalé i rychlé, skladby veselé i smutné (mluvím o čistém pocitu z nich, počítám, že texty by dojem jen umocnily), koneckonců, stejně jako na koncertech; ale tam je dojem z nich posílený jednak o vizuální stránku projevu a pak hlavně o živou atmosféru naplněného sálu, která posiluje jak kapelu, tak posluchače. Vždyť kde jinde muzika tohoto druhu vznikala, než v přítomnosti mnoha jiných a pro mnohé další.

4. Už jsme doma: Uši (1999)
Zatím poslední řadová deska UJD (nepočítám-li výběr "15 kapek vody") je pro mne něčím, od čeho se už přes půlroku nedokáži odtrhnout. Uznávám, svědčí to o jistém druhu omezenosti a neobjektivnosti, ale mně tahle deska přijde jako to nejlepší, co zatím UJD vydali. A) má skvělý zvuk, ve srovnání s takovými "Pohádkami ze zapotřebí", ale i Hollywoodem" bezkonkurenčně lepší. B) jsou zde skladby i písničkovitého charakteru, nebál bych se říct krátké a výstižné vypalovačky ("Bosí", "Kovbojská", "Strach"...), ale i delší kompozice s poměrně fundovanými až klasickými mezihrami (za všechny osmiminutové "Uši"). Na zvuku i aranžích je hodně znát nástrojové obohacení o šest filharmoniků(?) (lesní roh, trubka, fagot, tuba, pozoun, akordeon), kteří jen dokazují, že dobrá hudba jde napříč hudebními žánry a spřízněné sdružení C&K Vocalu, které přidává expresívnějším pasážím ("Pot", "Řeka") na intenzitě. Zážitek ze křtu CD na Deltě, kde byli přítomni všichni z výše uvedených hostů, byl pro mne (a pro mé další poslouchání desky) určující - jeden z nejsilnějších pocitů ideální harmonie těla, duše a UŠÍ!

5. Collegium Musicum: Konvergencie (1971) & LP Collegium Musicum(1970)
Deska, která navzdory své téměř třicetileté historii nezestárla. Marián Varga je zkrátka génius, a to se všemi důsledky, které se k tomuto poslání vztahují. Je osobností, která vždy měla velmi konkrétní představu o tom, co chce dělat a jak to chce dělat, žádné kompromisy či ústupky vzhledem k hlavním hudebním proudům té které doby neměl potřebu dodržovat, linii toho, kam se Collegium Musicum má sunout, měl jasnou a jistě o ní nepochyboval. A jak už se občas stává, když se v kapele sejde více takových (třebaže geniálních) individualit, po čase se chtě nechtě začnou v pojetí celé skupiny rozcházet a tím stavět základ roztříštění celé kapely. Tak se stalo i u Collegia Musica. Dnes každého z jeho členů můžeme vidět jinde a s jinými (František Griglák např. s Peterem Lipou, Fedora Freša s Fermatou, Pavola Hammela a Průdy představovat asi nemusím) a vždy bude jasné, že spojení mezi nimi, ke kterému na začátku sedmdesátých let došlo, se už nikdy nevrátí a že k souznění těchto géniů už znovu nedojde - buďme vděčni, že se nebránili alespoň archivování toho, co vytvářeli (včetně koncertů). Titul v nadpisu je shodný s názvem 2CD, které obsahuje dvě kompletní desky CM (tedy výchozí "Konvergencii" - té dominuje "Suita po tisíc a jednej noci", čili volné zpracování Šeherezády Rimského-Korsakova a "LP CM 1970" - s dvěma anglicky zpívaými skladbami Fedora Freša) a ještě a i b stranu singlu (Panton 1970) - tituly jako "Hommage a J.S. Bach", či "Ulica plná plášťov do dažďa" máte jistě kdesi v podvědomí. Kompet je to vskutku vydařený a věřte, že na dvou po okraj naplněných cédéčkách najdete při každém poklesu kus něčeho nového a neodkrytého.

6. Pink Floyd: Meddle (1971)
Když už jsem u těch vykopávek. Deska, která vyšla dva roky před první masověji rozšířenou "The Dark Side Of The Moon", skýtá dle mého názoru velmi silný poslechový potenciál. To co na ní přijde zajímavé mně, je přechod od stylu takových těch divočejších a těkavějších prvních desek ("The Piper At The Gates Of Dawn") k uhlazenějšímu projevu s většími plochami a v tom dobrém slova smyslu rozvleklejšími tempy (tedy tím, na čem jsou alba, na jejichž základě byl definován styl Pink Floyd postavena). Na desce jsou z větší části poměrně krátké skladby (s velkým sklonem k hitovkám - např. "Fearless" či "San Tropez"), celé dílo ukončují téměř čtyřiadvacetiminutovou "Echoes", instrumentálně vyzrálou náladovkou s výtečnou atmosférou.

7. Tom Waits: Mule Variations (1999)
Deska, která je svým způsobem průřezem více směrů, kterými se kdy Tom Waits ubíral. Střídá zde nálady předchozích dvou "industriálek" - "Black Rider" a "Bone Machine" (např. první skladba "Big In Japan" založená na dokonale zklesleném zvuku nástrojů i hlasu, nebo bonemachinovské "Whats He Building? ") s atmosférou některých starších zvukově experimentálních desek, taková "Hold On" je jak vystřižená z "Franks Wild Years", nebo "Cold Water" jakoby se nevešla na "Rain Dogs", ani klasicky syrové slaďáky jako z období "Small Change" zde nechybí (za všechny třeba "Picture In A Frame"). A přitom album jako celek drží pohromadě a člověk nemá pocit, že by velkému Tomovi došla energie a invence - přinejmenším zvuk a sychravá nálada je to, co drží skladby na jedné úrovni.

8. Hm...: To by mohlo být zajímavé (1999)
A je. Mám pocit, že bych jen opakoval, co už napsali jiní a jinde (také zde na MusicServeru). První oficiální CD skupiny (před tím existoval jen demáč "ehm...") je na světě a sklidilo velký úspěch. Pánové Viktor Ekrt a Marek Doubrava se trefili přesně do toho, co na naší hudební scéně chybělo, a přitom se stylově nejedná o nic novátorského. Příjemně zkombinovali vesměs folkový přístup ke tvoření písniček (texty si tedy většinou vypůjčili jinde, nejčastěji od Petra Kotouše, nebáli se sáhnout do archuvů starších veličin - J. Seifert, A. Sova, J. Kainar, J. Neruda...) s mírně tanečními postupy a nástroji (Ondřej Anděra a jeho beat-box, či Milan Ceis s živou okleštěnou soupravou bicích), to celé zastřešili upřímným, spontánním, povětšinou veselým (ne však trapným) projevem. Tak zde vedle sebe stojí rozjuchaná a skočná "Píseň o přátelství" a vedle toho pomalá, tichá a výborná náladovka "Zůstane jen...", či jen šeptaná "Noc plná tejemství" (jediné, co mi ze strany hochů nepřijde úplně trefné, je skladba "Sen", poměrně citlivou a vážnou zpověď Josefa Kainara necítím z úst Marka Doubravy jako to nejupřímnější). Jinak má deska atmosféru a je dělaná s citem, málokoho může urazit.

9. Vltava: Když bozi zestárnou (2000)
A Vltava plyne dál. Svým způsobem její poslední album kapíruje styl, který předhodili na předchozí desce (za všechny "Bezvadnej Chlap" je jako z oka vypadlý Marxovi, Engelsovi a Beatles), na druhou stranu jsou zde skladby něžnější a decentnější ("Něho", či "Zídky a koleje"), v lecčems se vypravili dál, zjistili, že sampler, který jim na předešlém albu pomáhal, jsou schopni nahradit vlastními silami, a tak vznikla snad vůbec nejtanečnější píseň od Vltavy - energická a nabitá "Orloj viděl chlapec". Na CD nechybí ani vltavovská tradice zařazení cover verze starší a všem známé skladby - zde její místo zaplňuje "Jen pro ten dnešní den". Osobně mám tuto desku raději než předchozí Marx, Engels, Beatles, jednak ji nemám tak přeposlouchanou (což je i na škodu) a pak mně přijde o kus kompaktnější a vyzrálejší.

10. Lou Reed: Perfect night live in London (1997)
To, kam se Lou Reed z hudebně velmi nečistých vod Velvet Underground do dneška propracoval, mi přijde velmi příjemné až neuvěřitelné. Přestože se zpívat nenaučil a na kytaru nepředvádí žádné virtuózní kousky, je z jeho projevu cítit obrovská naléhavost a nabitost. Částečně nezúčastněný zpěv pořád jakoby skrýval něco velkého a silného, čemu se nechce ven, diváky tak udržuje v neustálém napětí. S výtečně obsazenou kapelou (Mike Rathke na kytaru, Fernando Saunders na basu a Tony Smith na bicí) tvoří jedno tělo, komunikace mezi nimi probíhá tak jako mezi končetinami jednoho člověka, všichni jsou napojeni na centrální bod Louova mozku, navzájem pociťují každý pohyb, ke kterému během hraní dojde. Proto si mohou dovolit obrovské improvizační plochy, proto není problém si se starými verzemi profláklých pecek hrát a dávat jim novou tvář (takové "Vicious", "New Sensations" či "Dirty Blvd" by nezkušený divák nebýt textu jen stěží poznal), proto je vidět a slyšet, že se na pódiu neustále něco děje a že to pány nepřestává bavit. A to nemluvím o tom, jaký tato sestava udělala krok za posední tři roky, živá nahrávka z Londýna je proti tomu, co předvedli letos na jaře v Praze jen slabý odvar...

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Selena Gomez - Rare 8/10
Recenze: Selena Gomez se na albu "Rare" vyzpívala ze svých démonů a bolístek Nenechali na ní nit suchou. Psali, že je zničená, tlustá a psychicky na dně. Mlčky to trpěla. Teď se Selena Gomez vrací s albem "Rare", na kterém dala svým emocím průchod. Je na něm otevřenější a sebevědomější. A hned v první... čtěte zde
Vydáno: 20.01.2020 00:00 v sekci Recenze
0
Lankum - The Livelong Day 9/10
Recenze: Na albu "The Livelong Day" míchají Lankum irskou depresi s nadějí Dublinské kvarteto Lankum (dříve Lynched) má za sebou dvě ceněné nahrávky, na kterých zaujalo vlastní interpretací lidových písní irského obyvatelstva. Na třetí desce "The Livelong Day" ovšem skupina zapracovala na zvuku a nové... čtěte zde
Vydáno: 18.01.2020 09:05 v sekci Recenze
1
Deset nejbizarnějších českých klipů roku 2019
Top 10: Deset nejbizarnějších českých klipů roku 2019 Leden je měsíc, který svádí k ohlédnutí se za uplynulým rokem. Různě se bilancuje, rekapituluje. Nejsme výjimkou. Rozhodli jsme se ale, že nebudeme vzpomínat jen na to povedené, ale i na to, co nějak vybočilo, či dokonce šokovalo.... čtěte zde
Vydáno: 17.01.2020 08:00 v sekci Publicistika | Top 10
12
Makrorecenze "Everyday Life" Coldplay
Makrorecenze: Makrorecenze "Everyday Life" Coldplay Vydání každé nové desky Coldplay je vždy velká událost a u aktuální nahrávky "Everyday Life" tomu nebylo jinak. Jedna věc je ovšem očekávání a jiná výsledek. Jak si experimentální nahrávka této kapely vedla pod drobnohledem... čtěte zde
Vydáno: 16.01.2020 10:00 v sekci Recenze | Makrorecenze
7
Pohled do českých hitparád - 2. týden 2020
Jonas Brothers napodobili loňský úspěch v rádiích, albovému žebříčku dominuje rap V minulém roce se Jonas Brothers v českém rádiovém žebříčku vydrápali až na vrchol s písní "Sucker", letos se jim hned zkraje roku zadařilo s "Only Human". Ke změně na prvním místě došlo také v pořadí alb. Karel Gott vyklidil... čtěte zde
Vydáno: 15.01.2020 17:05 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Parlophone připravil další nevydané písně Davida Bowieho (11.01.2020 12:26)
- Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+ (16.10.2019 06:47)
- Sběratelé Bowieho vinylů dostanou na podzim další dárek - v reedici vyjde album "VH1 Storytellers" (22.08.2019 13:05)
- Video: Nový klip ke skladbě "Space Oddity" Davida Bowieho připomíná její výročí i přistání na Měsíci (22.07.2019 14:10)
- Video: Hollywood Vampires poodhalují vznik coveru "Heroes" (08.06.2019 17:28)
- Muzikál "Lazarus" Davida Bowieho míří do Prahy. Titulní roli ztvární Igor Orozovič a Ondřej Ruml (28.05.2019 16:52)
- Chystaný film o Davidu Bowiem bude na příkaz pozůstalých bez jeho muziky (06.02.2019 11:35)
- Na jaře vyjde boxset raritních demonahrávek Davida Bowieho (10.01.2019 18:01)
- Aplikaci k výstavě "David Bowie Is..." namluvil herec Gary Oldman (06.01.2019 13:23)
- Kniha "David Bowie - Génius proměn" fanoušky potěší i přiloženým DVD (27.11.2018 12:49)

ALBUM TÝDNE 03/2020

Selena Gomez
Rare

Nenechali na ní nit suchou. Psali, že je zničená, tlustá a psychicky na dně. Mlčky to trpěla. Teď se Selena Gomez vrací s albem "Rare", na kterém dala svým emocím průchod. Je na něm otevřenější a sebevědomější. A hned v první písni zpívá: "Nejsem dokonalá, ale vím, že jsem jedinečná."

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 25.01.
Michael Malarkey (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Devendra Banhart (USA) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 26.01.
The Murder Capital (IRL) (Underdogs', Praha)
Ne 26.01.
Beacon (USA) (Café V lese, Praha)
Út 28.01.
James Arthur (UK) (Forum Karlín, Praha)
Ne 02.02.
Keane (UK) (Forum Karlín, Praha)
Po 03.02.
Melanie Martinez (USA) (Forum Karlín, Praha)
St 05.02.
teepee (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 10.02.
Lindemann (DE/SWE) (O2 Universum, Praha)
Pá 14.02.
Five Finger Death Punch + Megadeth + Bad Wolves (Tipsport Arena, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Mandrage Coldplay Ed Sheeran Kryštof Rihanna Adele Kapitán Demo Madonna Lady Gaga The Cure Sia Beyoncé Britney Spears Misery Index Ewa Farna Metallica AC/DC Chinaski Panic! At The Disco Marek Ztracený
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver