Odstřihnutá křidélka posmutnělého poety

"Protější břeh" byla sólovka Slávka Klecandry. Duší a textařským umem se však plně věnuje i své domovské partě Oboroh. S ní kdesi na imaginárním ostrově ukořistil další počin, který má pořadové číslo pět. "Nocí mořem", tak se tato sešlost jmenuje, nikterak nevybočuje z nastoleného folkrockového směrování. Bez nánosu pudru a líčidel je však znát i ovlivnění blues. Tato atmosféra dýchá neuvěřitelným klidem, která má svou tvář, jenž vás zasáhne, ač nemusíte být přímo fanoušky jejich stylu. Oboroh proplouvá hravě mezi žánrovými mantinely, má to však jeden zádrhel, který ovšem může být chápán jako ojedinělý pisatelův blok ve vnímání.

"Nocí mořem" neurazí žádného ctitele té pravé nefalšované muziky, v níž není ani známka destrukce elektronickými nástroji. Oboroh hudbou žije, což se na nové cédéčko podařilo přenést do posledního puntíku. Osobně mi přímo pod nos nejde závan onoho hudebního snažení let osmdesátých, kdy komplet česká rocková scéna fungovala podle stejných fíglů. Nebylo by to nic vyloženě špatného, kdyby se tahle parta od této šablony nějak výrazně odpoutala. Nestalo se tak a došlo k odstřihnutí křidélek "Anděla" a mé ušní bubínky zůstaly po výprasku zabarveny do namodralých odstínů.

Desku do vyšších met ženou výstižné texty ze života, které Slávek dokáže decentně napsat a věnovat jim až titěrnou péči. "Nocí mořem" mě bavilo hlavně díky tomuto poutu vypravěče a posluchače. "Koně" tak získaly punc originality a krásy po vzoru tvorby dua Hapka a Horáček. Zařazená předělávka "This Wheel's On Fire" od Boba Dylana funguje, jen mi v ní chybí jeho klasický umečený hlas. Kouzlo je tedy rázem pryč, ale je to dobrý pokus poprat se s velkým originálem.

Oboroh sám o sobě nic neodflákl, zůstal věrný svému kumštu, a to se, přátelé, počítá. Mou výtku berte tak, jak je vmetena do těchto řádků. "Nocí mořem" vás nezklame, pokud jste naladěni na stejnou tóninu a klidně si můžete přihodit nějaký ten bodík k dobru.