Bez mučení přiznám, že postavičku jménem Xavier Baumaxa jsem na naší hudební scéně zbystřil teprve nedávno. Před těmi pár měsíci, kdy jsem o něm slyšel poprvé, mě zaujala zejména jeho osobitost, spojená se svérázným vystupováním. Obojí předvedl svým fanouškům v pražském klubu Rock Café. Ačkoliv Xavi vystupuje sólově teprve čtvrtým rokem, na kytaru hraje již něco přes dvacet let. Je typickým příkladem člověka, u kterého platí známé klišé - je buď zbožňován nebo zatracován. Během své krátké kariéry stihl vydat dvě alba a mimo jiné předskakovat Třem sestrám na jejich turné.

Je půl desáté a litvínovský muzikant, komediant, poeta a samozvaný buran usedá se svoji kytarou k mikrofonu. Kromě něj se na pódiu objevuje dalších pět hudebníků. Alternativa bicích v podobě dvou bong, dále skromné dvoučlenné dechové duo a celý sextet doplňuje basová kytara. Hned v první písni se Xavier svým obhroublým výrazem prezentuje jako hospodský povaleč. Poté se stručně zmiňuje o skupině Laibach, která v Praze vystupuje téhož večera. Koneckonců pozorný posluchač si během večera mohl všimnout spousty více či méně vtipných poznámek o hudebních interpretech. V určitých souvislostech přímo zazněla jména Alanis Morissette, U2, Evy Pilarové, Karla Gotta, Dana Bárty, bandu ze SuperStar nebo do metafory zahalených Rad Hot Chili Peppers.

Druhá skladba "Penis", zejména její text, vyvolává úsměv na tvářích většiny přítomných. Ten je ještě umocněn hláškou: "Tak jsme si před koncertem trochu zahulili. Ale to snad nevadí, ne?" Skutečně nevadí. Následuje něžná balada "Lidé z malých vesniček", při které Xaviera doplňuje pouze trumpetista. Soudě podle ohlasu, je právě tato záležitost jedna z nejoblíbenějších. V klubu panuje velmi příjemná atmosféra. Přestože Rock Café není zdaleka plné, diváci po každé odehrané písni nadšeně aplaudují a pokřikují. Vládne zde přátelská, až téměř rodinná pohoda. Hlavní zásluhu má na tom sám protagonista, který čile komunikuje s publikem a svými trefnými poznámkami udržuje všeobecné veselí. To také v průběhu večera komentuje slovy: "Vy jste skvělí, vy se smějete úplně všemu."

Zhruba první třetinu koncertu odehrál Xaveir za hudební výpomoci svých kolegů, kteří se u něj v různých obměnách střídali. Počáteční sestavu chvílemi doplňuje ještě pianista. Je zajímavé, jak výše zmiňované nástroje dokáží Baumaxovy písně zabarvit. Z jeho skladeb, které na jeho dvou albech zní jako folk a alternativní poprock, je rázem slyšet nádech funky, chvílemi dokonce balkánské muziky. V prostřední části vystoupení Xavier na pódiu osaměl a nějakých šest, sedm songů zahrál pouze za pomoci své kytary. Ač se stále snažil publikum bavit a rozptylovat, některým pasážím chyběla jiskra a leckdo se možná i nudil. Mluvím-li za sebe, přišly mi písně za doprovodu ostatních mnohem zajímavější. Stejně negativně hodnotím časté hlasové parodie Dana Bárty, jimiž je sice Baumaxa známý a rozpoznatelný, nicméně všeho moc škodí. Tím víc, když to občas tahá za uši. Avšak i tyto nedostatky dokázal muzikant vykompenzovat. Například nám několikrát předvedl spojení folku a beatboxu ve svém vlastním provedení. Vlnu nadšení si vysloužil svým známým velehitem "Pažitka", kterému dominuje silná melodie a chytrý text. Ostatně texty jsou jednou z nejsilnějších stránek Baumaxova muzikantství. Právě v nich dokáže Xavier uplatnit svůj básnický talent. Tu a tam schová myšlenku do oparu metafor, jindy si jen foneticky hraje se slovy ("Kultura je plná kultů"), dokáže být i značně absurdní. Pokud jde o formu jeho textů, přes svoji častou vulgaritu dokáží být jemné a citlivé. Mnoho z nich má bezesporu skutečnou výpovědní hodnotu. Příkladem budiž píseň "Novodobé kulty".

K posledním písním svého pražského koncertu si Xavi opět přizval ostatní muzikanty. "Otvírákem", písní, která otvírá jeho poslední album, však koncert pomalu zavíral. Ještě "Pan farář", ukázka Xavierovy kombinace vtipu a sprostoty, a představení téměř skončilo. Obecenstvo si ještě vytleskalo závěrečný přídavek. Byl jím "Pozor, Jazz", který muzikanti zahráli v plné parádě.

Xavier nikdy nebude umělcem pro široké masy a osobně si myslím, že o to ani nestojí. I po tomto koncertě pro mě zůstal severočeským podivínem s uvěřitelnou hudební tváří a výrazem. A to je v našich končinách téměř rarita.

Xavier Baumaxa, Rock Café, Praha, 13.12.2006