Na havířovské kapele Kryštof by se dal krásně učit správný vývoj úspěšné hudební skupiny. Jejich popularita totiž roste úměrně s vydanými deskami a odehranými koncerty. Když vyprodali první klub, říkali, že to je nejvíc, co mohli dokázat. Když loni vyprodali Lucernu, tvrdili, že Lucerna je pojem a znamená to pro ně hrozně moc. A když 9. prosince 2006 nalákali do pražské T-Mobile Arény devět a půl tisíce lidí, opět Krajčo říkal, že se jim o tomhle nezdálo ani v nejfantastičtějších snech. A já mu to věřím, nikdy bych nečekal, že se dostanou takhle daleko, jakkoli jim to ale přeji. Ovšem jsem přesvědčen, že napráskané stadiony jsou to nejvíc, co mohli dokázat, že nic většího už zvládnout nemohou (mám na mysli něco, co dokázali třeba Kabát nebo Lucie). Již z tohoto koncertu však bylo cítit, že to nějak není úplně ono a že Kryštof nejsou kapelou velikých hal. Pojďme ale postupně.

Když se před arénou točily nekonečně dlouhé fronty na vstup, uvnitř již hrála první předkapela - Prowizorium. Jejich set byl však takový nijaký a osobně si myslím, že když vznikne kapela, která chce dělat hudebně i textově user friendly hudbu tak, aby se zavděčila všem a neurazila nikoho, je to špatně. Melodický poprock typu Ready Kirken, avšak s ještě méně barvitými nápady a nevýrazným zpěvem. Dlouho jsem neslyšel něco tak plytkého. To slovenská Peha byla zcela jiná káva. Konečně se jí povedlo naplno prorazit v českých rádiích (že to ale trvalo), a tak si celá kapela užívala na předskokany velmi dobrou atmosféru. Opět jsem uznale kvitoval neodolatelný hlasový projev Kataríny Knechtové a jejich vyhrazený čas jsem si užil mnohem více než u Prowizoria. Jediné, co mě zarazilo, bylo, že doprovodné vokály baskytaristy byly v některých momentech slyšet více než zpěv Knechtové. Ale to byl jen detail, jinak se na hitovky jako "Naoko spím", "Za tebou", "Deň medzi nedeľou a pondelkom" a především pak aktuální "Spomaľ" slyšelo. Při poslední jmenované zůstala na scéně jen frontwomanka, sama se doprovodila na klavír a sklidila aplaus opravdu nevídaný. Moc pěkný moment. Byl jsem rád, že jejich vystoupení bylo takto přijato, Peha si to rozhodně zaslouží.

Kryštof nastoupili při krátkém intru, kdy se plížili kolem modře podsvícené obrazovky, a tak byli vidět pouze jejich obrysy a nástroje, které drží v rukou. Když se všichni rozestavěli na svá místa, velká kovová kostka, zavěšená na boku pódia a skrývající Krajča, se dala do pohybu. Ten z ní začal zpívat "Potok lávový", plachta překrývající kostku spadla a v T-Mobile Aréně odstartovala zhruba stominutová show. Zařazení "Potoku lávového" na začátek koncertu se mi moc nelíbilo, už kvůli tomu, že je to skladba poměrně pomalá, a tak bylo odpálení jjeich vystoupení moc vlažné. První část koncertu probíhala stylem střídání starších hitů s novinkami z "Rubikonu". Z tohoto bločku vyšel nejlépe "Revizor", kdy měli Kryštof vtipnou choreografii a především pak utíkající a rozjetý refrén byl naživo hodně slušně našlápnutý. I ona vysamplovaná hláška z filmu "Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště" zazněla.

I ty nejlepší skladby mi však kazily dva faktory. Za prvé, kytara a bicí celý koncert zněly, jako kdybych měl na hlavě nasazený kýbl a poslouchal přes něj, za druhé byl koncert potichu jak u nějaké jazzové session. Byli jsme zhruba patnáct metrů od pódia a mohli jsme se normálně bavit a rozuměli jsme si, aniž bysme museli zvyšovat hlas, což rozhodně není v pořádku. Tohle u mě hodně shodilo celý dojem z koncertu, ačkoli jinak byl slušně vymyšlený, ať už to byla manipulace s kostkou, seřazení skladeb, nebo komunikace s publikem. Po vygradovaném "Chmýří" proběhl křest desky "Rubikon". Richard Krajčo si vybral dívku z publika (která shodou okolností ani nebyla z Prahy) a ta s jeho pomocí novou placku polila sektem, za což dostala náležitou odměnu v podobě Krajčova polibku. V této obřadní pauze ještě Kryštof přebrali platinovou desku za prodej patnácti tisíc kusů alba" a Krajčo vlezl znovu do kostky. Tentokrát i s kytarou a sám, bez doprovodu zbytku skupiny, zahrál "Kryštofa". Někoho to dojalo, někomu to přišlo patetické až moc (mně). V pomalých a smutných náladách se pokračovalo. Hodně mě potěšila "Hellou" z alba "V siločarách" i drásavě procítěný "Lampion", který zadrnkal na správné citové buňky.

Poslední před přídavky byl "CosmoShop". Tomu se povedlo rozskákat snad celou halu a díky síle, kterou se T-Mobile Aréna v této chvíli nabila, se z "CosmoShopu" stala píseň, co se mi onoho dne líbila nejvíc. Ale je pravda, že i první přídavek v podobě "Zrcadlení" byl hodně na efekt a povedený, to když Krajčo požádal návštěvníky, aby všichni ve stylu koncertu Robbieho Williamse na ně otočili své mobilní telefony. A musím uznat, že celá hala posetá svítícími hvězdičkami byl pohled minimálně úchvatný. A aby toho nebylo málo, při "Lolitě" se ze stropu začaly sypat červené a bílé balónky. Jako totálně poslední píseň celého turné zazněla "Jízda v protisměru" a Kryštof si mohli oddechnout, že tento test velkými prostory naší republiky zvládli.

Loňský koncert v Lucerně mě bavil víc, tento u mě dopadl hůř, možná to bylo kvůli mizernému zvuku, možná kvůli tomu, že si myslím, že Kryštof nejsou stadionovou skupinou. Téměř deset tisíc lidí ten večer ale nejspíš bylo jiného názoru, takže všechna čest kluci z Kryštof, vám tu slávu přeji.

Setlist:
Potok lávový
Ženy
Svědomí
Tramvaje
Revizor
Zvířata
PoHádkách
Sqěle
Chmýří
Křest alba "Rubikon" a převzetí platinové desky
Kryštof
Hellou
Lampion
Ostravaczech
Sněhurky
Rubikon
Fantomska
Nasavač
Cosmoshop
Přídavky 1.:
Zrcadlení
Srdce
Obchodník s deštěm
Přídavky 2.:
Lolita
Jíza v protisměru

Kryštof, Peha, Prowizorium, T-Mobile Aréna, Praha, 9.12.2006

Fotogalerie: