Je tomu zhruba rok a čtvrt, co diváci TV musicserver.cz zhlédli zápas první české a první slovenské SuperStar. Ten přinesl divoké diskuze nejen do sekce Komentáře našeho serveru, ale také do kuloárů naší redakce. Kolega Parkan například těžce nesl, že na musicserveru nebyl debut Katky Koščové "Ešte sa nepoznáme" veleben coby slovenská deska roku. S odstupem času lze říct, že to album možná bylo lehce podhodnocené (ale jen lehce!), jedním dechem lze však dodat, že jeho letošní nástupce "Naboso" je asi tak stejně dobrý.

Hned teď je potřeba zdůraznit jednu věc: "Naboso" není jazzová deska a Koščová není jazzová zpěvačka. Obklopila se sice novou kapelou (a zase se nabízí příměr s Anetou Langerovou, jen s tím rozdílem, že česká SuperStar jen mění ty kapely; ale to sem nepatří), skupinou svěžích muzikantů, kteří citlivě podtrhli její hudební cítění, kterým však nadále zůstává vkusný decentní pop. Sama Koščová se v mnoha případech spolupodílela na hudbě i textech, mnohdy je jejich samojedinou autorkou a nutno tuto její práci pochválit. Melodie jsou příjemné, zapamatovatelné, texty se od nevydařených dvojsmyslů z debutu posunuly k jednoznačnosti (vztahy, vztahy, vztahy) nebo abstrakci ("Básnik" za všechny). A na celé desce nejde ani tak o její vokál (ten není příliš vytažený) jako o souznění kapely a melodií.

Pop s přesahy. Když do něj producentské trio Migaš-Randy-Husovský zapojí elektroniku, vytvoří v písni "Papierová loď" triphopovou náladu (ale pozor, aby se Komentáře nechytaly slova, nejsou to Massive Attack), v jedné z nejlepších skladeb "Nedovoláš sa" drum'n'bassový feeling (ale pozor, nejsou to Pendulum) a v závěrečné "Prievan" nu-jazzový nádech (ale pozor, není to Jazzanova). Když to samé trio vsadí na akustiku (banjo, tahací harmonika), nemají písně jako "Nápad", "Kamienok" nebo latinou šmrnclá "V tráve" daleko k folku (ale pozor, není to Devendra Banhart) nebo jako v připadě singlu "Posledná" k jemnému pop-rocku typu Pehy (ale není to Peha). Jedinou reminiscencí jazzu zůstává "Dymová", atmosféru Paříže předminulého století připomene "Básnik", jedinou snad až příliš podbízivou písní je balada "Len ty".

Decentní milý vkusný pop s přesahy. To hovoří za vše. Deska z této kategorie, do které patří i "Naboso", samozřejmě nebude bourat hranice hudební tvorby, to už spíš ty hitparády. To ale zase bude záležet na tom, jestli posluchačská obec přistoupí na fakt, že to album není prvoplánové, přestože skýtá spoustu hudebních nápadů. Katka Koščová neútočí popovou progresivitou ani introvertním jazzem na nejvyšší hodnocení. Pochvalu a pozornost těch, kteří jdou v hudbě po vkusu a čistotě, ale rozhodně zaslouží.