Jen asi měsíc před tím, než na obrazovky Jednotky vtrhla druhá série soutěže "Slovensko hľadá SuperStar", měli fanoušci soutěžících řady první možnost pokochat se dévédéčkem z jejich koncertu. "Supertour 2005" nabízí záznam posledního vystoupení v rámci šňůry, kterou finálová jedenáctka jela po ukončení soutěže. Celé se to událo v Bratislavě a chtělo to mít nádech něčeho exkluzivního, ojedinělého, neopakovatelného. V jistém směru tak výsledná placka opravdu působí, bohužel spíše v tom negativním smyslu slova. "Supertour 2005: Koncertné turné finalistov 1. ročníka súťaže Slovensko hľadá SuperStar", jak zní její plný název, přináší nejen překvapivě slabý obsah (pěvecké výkony), ale i formu (zpracování obrazu, zvuku, grafiky...). Jako produkt zkrátka nedosahuje zdaleka klasických standardů digital versatile disců.

Už samotná grafika prostinkého menu dává nezaměnitelný pocit, že při výrobě tohoto disku se tvůrci plnými doušky inspirovali kurzy Jak šít horkou jehlou. Tím to však nekončí. Obraz v době širokoúhlých plazem v nabídce kdejakého supermarketu je pouze v televizním formátu 4:3 a ani jeho kvalita není oslnivá (a to je velmi mírně řečeno). Střihači dávkují diváka divokými střihy, kdy například Kotuľa stojí dlouhých pět sekund, pak poděkuje a zčista jasna se promění v Kelecsényiho. Kameraman si dovolí experimentovat se záběry jen v okamžiku, kdy jeho stroj přelétá nad početným publikem. Celkové rozpaky zastřešují dojmy ze zvuku, který sice nabízí kromě sterea ještě DD 5.1, ale vytaženými vokály doslova shazuje celou doprovodnou kapelu.

Když už člověk překoná pocity z formálních antikvalit, vyvalí se na něj z obrazovky něco jako záznam pěvecké soutěže konané u příležitosti maturitního plesu střední školy ležící v obci nedaleko Banskej Štiavnice. K čemu jinému přirovnat fakt, že první výkon hodný finalisty soutěže formátu "Pop Idol" předvede až Zdenka Predná na položce s číslem jedenáct? Tréma by vzhledem k tomu, že to byl úplně poslední koncert z celé série, měla hrát mizivou roli, tak co to je? První píseň se zkrátka nepovedla skoro nikomu. Esenciálním zoufalstvím jsou pak společné písně, které i na těchto koncertech zpívala jedenáctka na playback. Nevypadá to však, že by se v publiku někdo výrazně zlobil, a to i přes to, že dle výrazů v obličejích lze snadno rozpoznat fanoušky a fanynky od hudebních kritiků.

Podobně jako "SuperKoncert" je i "Supertour 2005" pouhou horší videokazetou či "kinoripem" převedeným na DVD. Placka šitá horkou jehlou odhaluje dosud skryté nedostatky některých soutěžících, ale i dosud skryté přednosti jiných, po formální stránce však zaostává velmi. Dévédéčko této kvality, prosté navíc jakýchkoliv bonusů (až na možnost "vytáhnout" si ze záznamu jen svého favorita), bude mít cestu k zákazníkům velmi, velmi dlouhou.