"V svém pokoji si šiji a tu náhle princ Meat Loaf - rozhalen a prostovlasý, punčochy zablácené, zvarhaněné, až ke kolenům spadlé, v tváři bílý jak jeho košile, klektaje koleny a s výrazem tak žalostícím v očích, jako by z pekel puštěn zvěstovat měl, co je děs - vám přede mnou se zjeví. Žít, nebo nežít - to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít - spát - nic víc - a vědět, že tím spánkem skončí to srdcebolení, ta sterá strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno."

Tolik citace z Hamleta. Původně jsem chtěl celou recenzi vytvořit metodou "cut & paste", abych jakože ukázal, že Meat Loaf s pomocí svých kumpánů jen kopíruje z úspěšné minulosti a svou novou desku "Bat Out Of Hell III: The Monster Is Loose" fikaně pojal jako završení přeslavné trilogie, a nachytal tak statisíce kupujících na to, aby měli sérii úplnou. Neboť před třiceti lety se "Netopýr z pekla" stal obrovským albovým hitem, jedním z největších v historii vůbec, a dvojka "Back Into Hell" se v roce 1993 opět setkala s velkým ohlasem - kdo by si nepamatoval bombastickou baladu "I Would Do Anything For Love (But I Won't Do That)". Ale trojka v kontextu předchozích dvou dílů není horší ani lepší. Kdo tomuhle patetickému veledílu nikdy nepřišel na chuť, trojkou se u něj nic nezmění.

"Bat Out Of Hell III: The Monster Is Loose" má naprosto příšerný obal, jenž je v naší slavné levnější regionální edici ještě neuvěřitelně vylepšen pruhem s vlajkami. Takže očekávání na základě balení byla nedobrá, naštěstí je disk schovaný v té škaredosti mnohem povedenější. Ano, je to kýčovité, dlouhé, velikášské, dramatické, předimenzované. Balady se táhnou jako hustý sirup a často můžete mít pocit, jako byste poslouchali nějakou nabubřelou metalovou operu. Suita skladatelů, producentů a hostujících muzikantů (jmenujme aspoň Briana Maye a Steva Vaie) pod ideovým vedením Jima Steinmana je úctyhodná a také vytvořila přiměřeně pompézní dílo.

Stejně, nejlepšími momenty desky jsou ty, kdy Meat Loaf ubere z těch mnohatunových vrstev, co mohou posluchače zasypat a udusit. Balada "If God Could Talk" by klidně mohla být rádiovým hitem i v Česku a krátká "Cry To Heaven" je přímo ukolébavkou na závěr. Avšak rychlejší, tvrdší pasáže jsou zajímavější než uslzená dueta s ženskými hlasy, slyšme třeba skladbu s úžasným názvem "In The Land Of The Pigs (The Butcher Is King)".

Nakonec by tedy bylo nespravedlivé odstřelit třetího "Pekelného netopýra" jen prostým kopírováním ze Shakespeara. Není to až tak špatné - tedy pokud přistoupíte na onu pohádkově muzikálově operně metalovou stylizaci.