Druhý květen roku 2006, Kalifornie, Anaheim. V potemnělém koutě rozlehlého pódia se tajemně krčí podivný holohlavý týpek oblečený kompletně v černém, s černými slunečními brýlemi na očích a nutí svého strata kvílet v bezbožných výškách. Poté sklouzává po hmatníku do nižších poloh a přes durové stupnice se propracovává až k úvodním tónům opusu "Flying In A Blue Dream". A právě v tuto chvíli si všimnete, že na pódiu je také kapela (ve složení Dave LaRue basa, Galen Henson kytary a Jeff Campitelli škopky), která má tohoto optimismem nabitého podivína doprovázet. Ale za chvíli na ni opět zapomenete, protože, ač jsou to do jednoho muzikanti a sympaťáci k pohledání a jako celek šlapou sebelíp, tenhle večer patří zcela někomu jinému. Joe Satriani, ale na Satrianiho DVDčku mě neuspokojil. Práci má stíženou obrovskou rozlehlostí pódia, na kterém se Satriani i členové kapely skoro ztrácejí, takže je víceméně odkázán na záběry zblízka. Ale právě tady mě čekalo největší zklamání, protože Satrianiho ruce zabírá pouze sporadicky. On Joe sice není až tak ošklivý, ale dvě hoďky na jeho usměvavou tvářičku koukat nemusím. Zvláště když vím, že to nejdůležitější se děje na jeho kytaře. Stejně tak v rychlých pasážích příliš často zůstává u pomalých nájezdů kamery, klidných fejdautů a líného střihu místo toho, aby písničku podpořil střihem dynamickým. Celý koncert tak působí jako takové příjemné přátelské setkání s fanoušky po dvaceti letech, ale ono přitom jde o slušnou rockovou řežbu. Poslední výtka patří k pokusům o rozdělení obrazu do dvou, či čtyř záběrů najednou, které působí nepřirozeně a během celého koncertu je použito jen dvakrát. Takže tak trochu pěst na oko.

Jelikož byl koncert nahráván pro HDTV, je technické zpracování jeho velkou předností. Dokonalý zvuk je k dispozici jak v 5.1, tak ve stereu, obraz je krystalicky čistý do nejjemnějších detailů, formát tradiční 16:9. DVD obsahuje navíc také hromadu bonusů - tři přibližně desetiminutové dokumenty o nahrávání desky "Super Colossal", o zkoušení na Super Colossal Tour a také reportáž z posledního koncertu celého turné. Všechny humorně laděné a všechny stojí za to. Posledním bonusem na prvním (ano, bude i druhý!) disku je videoklip k písni "Super Colossal".

Druhý disk je určen jen pro nejtvrdší Satrianiho fanoušky, protože obsahuje padesátiminutový dokument o koncertu v Indii, který je natočen snad ruční kamerou a z osmdesáti procent se skládá ze záběrů z koncertu. Zvuk je snad snímán mikrofonem zabudovaným přímo v kameře, protože je to místy opravdu hrůza. Seznam bonusů pak doplňuje ještě fotogalerie a doprovodné promítačky na obrazovky při koncertu. Výbava celé edice je tedy více než bohatá.

Joe Satriani má na světě své nejlepší DVD. Má své režisérské mouchy, ale ty nemohou výrazně zkazit celkový dojem z famózního vystoupení, které se povede opravdu jen párkrát za desetiletí. Muzikanti se na pódiu hudbou baví a publikum prožívá každý tón. Satriani si vystřihne jedno sólíčko zubama, roztleská si publikum na druhou dobu (kdy se to konečně lidi naučí sami...?) a u přídavku "donutí" celý sál při písničce "Crowd Chant" donekonečna opakovat melodie, které sám zahraje na kytaru. Tak se mi zdá, že si tenhle koncert všichni pořádně užili. Satriani, kapela, diváci na koncertu... Nevidím důvod, proč by si ho neměli užít i diváci v domácím kině.