Kdyby se psaly recenze úměrně dlouhé práci, která byla vynaložená na vyprodukování hodnocené desky, byli byste, vážení čtenáři, již pomalu na konci článku o albu Michala Hrůzy & Ready Kirken "12 nej". Hrůza a tři Kirkeni, co prvního jmenovaného vyhodili z kapely, za to asi moc nemohou, ale toto výběrové album je úžasnou ukázkou, jak hitové kompilace nedělat. Téměř všechno je tu špatně.

Jediné, co si lze z poslechu "12 nej" odnést, je možnost vidět vývoj Michala Hrůzy coby skladatele a textaře (aby bylo jasno: byly vybrány jen a čistě jeho autorské počiny v rámci Ready Kirken). Chronologicky řazené nahrávky ze čtyř alb Kirkenů ilustrují jeho růst. Z archivů musicserveru můžete vytáhnout důkazní materiál o tom, že Hrůzu mám zkrátka rád, takže předchozí věta není myšlena ironicky.

Balení kotouče je trestuhodně odfláknuto. Kromě seznamu skladeb a jmenného složení (bývalé) kapely se nedozvíte vůbec nic. Nic. Žádné fotky, informace, texty, nedejbože nějaké souvislejší povídání, fakta a údaje o nahrávkách, nicota. Snad nebude minimalistická bílá grafika obalu nikým hájena jako "čistá" nebo "umělecká" - je to prachsprostý podvod. A když už tu máme takovou raritu, jako je výběr toho nejlepšího o délce 42 minut, v nabídce jsou dva bonusové klipy. Tedy pokud vám nevytuhne PC (vyzkoušeno).

Nulová invence a přidaná hodnota, co nejméně práce a pak se ještě divit, proč lidi vypalují. Šup do regálů před Vánocemi, když už se nám kapela rozštěpila. Humus.