recenzia (emko, 16.01.2007 00:09) Reagovat
cítal som JEDINEČNÚ recenziu a tak Vám ju posielam: Exotické ovoce
Dlouho nechal čekat Pavel Dobeš své příznivce na nové CD, ale
dočkali se konečně na podzim letošního roku. Dlouhé očekávání pak
mívá zpravidla za následek zvětšování nadějí a pak jejich
následné splasknutí a přechod ke zklamání. Trochu jsem se toho
bál, ale hned na začátku je třeba říci, že se tak nestalo.
Pavel Dobeš se na CD Banány představuje jakoby v určité
retrospektivě či reminiscenci na to, jak zněl na svém prvním či
druhém albu. Určitě je to dáno i tím, že i v nástrojích hraje
nyní hlavní roli on sám a že Miloš Dvořáček vylepšuje kytarový
zvuk už nějakou dobu jinde. Muzika tím ale neutrpěla - naopak,
jakoby se vrátila k gramodeskovým začátkům Pavla Dobeše a zní
příjemně nostalgicky a jednoduše. Ten návrat ostatně signalizuje
i zařazení neznámé, leč prastaré písně Charta jako bonus. Opět
hrají velkou roli silné melodie, nebo alespoň popěvky a Dobešův
„polovyprávěcí" civilní zpěv s výslovností, ze které je stále
sympaticky znát rodiště.
obal cdPavel Dobeš opět na albu střídá všechny svoje tváře a
přitom si zachovává tu svou hlavní, mírně ironickou, s nadhledem
komentující a nacházející nečekané souvislosti. I když v
některých písních naznačuje, jak jejich text prožívá, je vždy
cítit, jak si zachovává chladnou hlavu a odstup. Jak asi
dramaticky, kýčovitě a nevěrohodně by vyznělo zpracování např.
Vzpomínek (a pasáže o dukátech) leckterým z našich „slavnějších"
písničkářů.
Pavel Dobeš na desce nabízí veselé rýmy a hrátky s nimi (Mery,
Hery a revolvery), vážná zamyšlení obecná (Vzpomínky) i podaná
vesele (Haf haf), popisy každodenního života věcné, konkrétní a
přitom poetické, často inspirované ne vždy lehkým životem v
ocelovém srdci republiky (Banány, Taxi), i popisy každodenního
života romanticky nostalgické (Brhlík a sojka - velmi připomíná
Porcelánové figurky z jiného Dobešova alba). Dobeš se vrací i k
motivaci zážitky z Ameriky (Missouri), opět viděné skrz
„tuzemské" prisma, a také je sžíravě kritický: Irák. Tahle
písnička mě dostala děsivým veršem na začátku: Irák, Irák,
Vietnam Kambodža přes kopírák" - tisíce novinových článků jsou po
tomhle zbytečné. A písnička pokračuje obludným defilé mrtvých
zpěváků, kteří přicházejí zazpívat vojákům v Iráku v duchu
koncertů amerických umělců pro armádu, jak to mají američtí
interpreti ve zvyku už od války Severu proti Jihu dodnes, aby se
také jako podíleli na hrdinství. Ale ani k nám není Dobeš
milosrdný: v písni Charta konstatuje, že kdo ji nepodepsal, tak
ostatně tu možnost má dodnes (a už bez nebezpečí - je cítit mezi
řádky).
Přesto se na něj nelze zlobit, ale jen tiše poslouchat, jak věci
přesně pojmenovává. Ani tohle totiž nedokážou naši mladí i staří
rozhorlení písničkáři. Možná právě střídmost v tvorbě je vyvážena
silou a přesností sdělení. Z hlediska formy je třeba zmínit
vršení metafor, přirovnání a nalézání souvislostí, často
takových, které nás nenapadnou a pak se divíme, jak to že nás
nenapadly - Vzpomínky, část o Panu Dukátu.
Banány Pavla Dobeše jsou mezi folkovými deskami tím, čím
stejnojmenné ovoce mezi rostlinami a pochutinami.
Pavel Dobeš: Banány, 2006, ********
Tweet