Britská písničkářka KT Tuntsall navazuje na úspěšný debut "Eye To The Telescope" minimalistickým albem "KT Tunstall's Acoustic Extravaganza", deskou nejdříve natočenou pouze pro členy jejího fanclubu. Už nemá kapelu, je sama se svojí kytarou a emocemi. Stále je skvělá. Alespoň podle redaktora musicserveru, který měl její novinku na starosti.
Písničkářka
KT Tunstall se po úspěšném debutu
"Eye To The Telescope" vydala nejlepší možnou cestou - pořád zůstává milou holkou s dobře naladěnou španělkou na koleni, ale jak by kdekdo mohl čekat, písničkovému mainstreamu se nepříbližila - šla více k sobě a svým dobře zvoleným idolům. První deska byla vstupenkou mezi hvězdy popmusic, druhá je naopak její osobní výpovědí - sama s akustikou, bez kapely. S akustikou šťastnou, ubrečenou, nepříjemnou i dojemnou. V původním záměru natočenou pouze pro členy jejího fanclubu.
Mohl to být docela zajímavý boj - se sebou samou, svými emocemi a myšlenkami jakoby nechtěné hvězdy: ze slečny Tunstall se totiž stala velká hvězda. Možná jinak než sama chtěla, alespoň tak nové album působí - bylo to rychlé, vzrušující, divoké a hodně tvrdé. Mladá zpěvačka právě objížděla svět s úspěšnou deskou a na pokoji trávila večery s kytarou, flaškou vína, špinavým zápisníkem a vzpomínkami a psala nové písničky. V iPodu bez přestání protáčela
Boba Dylana,
PJ Harvey,
Damiena Rice a
The Beatles -
Alanis Morissette těsně před odjezdem na turné vymazala a udělala dobře. Nic proti Alanis, ale ona je přece jenom někde úplně jinde a nebylo by nejlepším řešením pokoušet se někoho napodobovat. Tunstall to věděla a podle toho se i zařídila.
KT Tunstall byla na debutu roztomilou mladou písničkářkou, co umí napsat hit pro nejkomerčnější média (neměla problém natočit klip s nejklišovitějším milostným příběhem, jaký je možné si představit: dva lidé se strašně milují, ale nemůžou být spolu, neb žijí každý někde úplně jinde - a teď je jedno jestli myšlenkami nebo fyzicky) i pro výrazně náročnější fanoušky. S čím přišla, už tu před lety bylo, nešlo o nic nového a originálního, v tom jí ani asijské kořeny nepomohly, to spíš její cudný a výrazně nevýrazný sexappeal útočící hlavně civilností geniální holky od vedle, ale celkový dojem byl takový, že to, co dělá, je výborné: s nápadem, inteligencí a uvěřitelnou výpovědí.
Na dvojce, pokud je "KT Tunstall's Acoustic Extravaganza" skutečně regulérní deskou (mimo nových skladeb je zde i přepracovaný hit z debutu "Universe & U" či "Miniature Disasters" ze stejného alba) a ne nahrávkou z vlastní potřeby pro radost, je holkou bez rádiových hitů se syrovými emocemi, zkušenostmi, které může mít ve svém věku dost těžko, ale opět je to, co dělá, uvěřitelné, upřímné a jako celek spolehlivě fungující. Pokud byste si s
KT Tunstall z období první desky chtěli něco začít, tak s tou samou holkou byste dnes šli maximálně na čaj k ní domů: chtěli byste ji poslouchat, bát se jí a když by se k něčemu schylovalo, tak byste jí řekli, že už prostě musíte domů. Zdála by se vám jiná. Jiná v tom smyslu jakože lepší, chytřejší, zkušenější - přišlo by vám, že její naivita je pryč, přišlo by vám, že na tuhle holku jednoduše nemáte. A teď zásadní otázka: který chlap by chtěl holku, u níž má pocit, že je jinde než on v tom smyslu, že je dál ve všech ohledech?
"KT Tunstall's Acoustic Extravaganza" není nic jiného než výborné osobní album o citech a emocích. Jak KT zpívá, není žádná
fucking princess, ale
fucking good songwriter. Je to talentovaná písničkářka, umí psát hity pro rádia i hity pro zamyšlené intelektuály a intelektuálky, kteří nevědí, co se svými nemilosrdně udušenými emocemi. KT to udělá za ně.
KT Tunstall je sexy, ale jinak než by si většina lidí představovala, že by holka v popmusic měla být.