Písničkářka KT Tunstall se po úspěšném debutu "Eye To The Telescope" vydala nejlepší možnou cestou - pořád zůstává milou holkou s dobře naladěnou španělkou na koleni, ale jak by kdekdo mohl čekat, písničkovému mainstreamu se nepříbližila - šla více k sobě a svým dobře zvoleným idolům. První deska byla vstupenkou mezi hvězdy popmusic, druhá je naopak její osobní výpovědí - sama s akustikou, bez kapely. S akustikou šťastnou, ubrečenou, nepříjemnou i dojemnou. V původním záměru natočenou pouze pro členy jejího fanclubu.

Mohl to být docela zajímavý boj - se sebou samou, svými emocemi a myšlenkami jakoby nechtěné hvězdy: ze slečny Tunstall se totiž stala velká hvězda. Možná jinak než sama chtěla, alespoň tak nové album působí - bylo to rychlé, vzrušující, divoké a hodně tvrdé. Mladá zpěvačka právě objížděla svět s úspěšnou deskou a na pokoji trávila večery s kytarou, flaškou vína, špinavým zápisníkem a vzpomínkami a psala nové písničky. V iPodu bez přestání protáčela Boba Dylana, PJ Harvey, Damiena Rice a The Beatles - Alanis Morissette těsně před odjezdem na turné vymazala a udělala dobře. Nic proti Alanis, ale ona je přece jenom někde úplně jinde a nebylo by nejlepším řešením pokoušet se někoho napodobovat. Tunstall to věděla a podle toho se i zařídila.

KT Tunstall byla na debutu roztomilou mladou písničkářkou, co umí napsat hit pro nejkomerčnější média (neměla problém natočit klip s nejklišovitějším milostným příběhem, jaký je možné si představit: dva lidé se strašně milují, ale nemůžou být spolu, neb žijí každý někde úplně jinde - a teď je jedno jestli myšlenkami nebo fyzicky) i pro výrazně náročnější fanoušky. S čím přišla, už tu před lety bylo, nešlo o nic nového a originálního, v tom jí ani asijské kořeny nepomohly, to spíš její cudný a výrazně nevýrazný sexappeal útočící hlavně civilností geniální holky od vedle, ale celkový dojem byl takový, že to, co dělá, je výborné: s nápadem, inteligencí a uvěřitelnou výpovědí.

Na dvojce, pokud je "KT Tunstall's Acoustic Extravaganza" skutečně regulérní deskou (mimo nových skladeb je zde i přepracovaný hit z debutu "Universe & U" či "Miniature Disasters" ze stejného alba) a ne nahrávkou z vlastní potřeby pro radost, je holkou bez rádiových hitů se syrovými emocemi, zkušenostmi, které může mít ve svém věku dost těžko, ale opět je to, co dělá, uvěřitelné, upřímné a jako celek spolehlivě fungující. Pokud byste si s KT Tunstall z období první desky chtěli něco začít, tak s tou samou holkou byste dnes šli maximálně na čaj k ní domů: chtěli byste ji poslouchat, bát se jí a když by se k něčemu schylovalo, tak byste jí řekli, že už prostě musíte domů. Zdála by se vám jiná. Jiná v tom smyslu jakože lepší, chytřejší, zkušenější - přišlo by vám, že její naivita je pryč, přišlo by vám, že na tuhle holku jednoduše nemáte. A teď zásadní otázka: který chlap by chtěl holku, u níž má pocit, že je jinde než on v tom smyslu, že je dál ve všech ohledech?

"KT Tunstall's Acoustic Extravaganza" není nic jiného než výborné osobní album o citech a emocích. Jak KT zpívá, není žádná fucking princess, ale fucking good songwriter. Je to talentovaná písničkářka, umí psát hity pro rádia i hity pro zamyšlené intelektuály a intelektuálky, kteří nevědí, co se svými nemilosrdně udušenými emocemi. KT to udělá za ně. KT Tunstall je sexy, ale jinak než by si většina lidí představovala, že by holka v popmusic měla být.