UDG se mi poprvé pořádně vryli pod kůži někdy v roce 2005, kdy jsem náhodou dostal do rukou jejich debut "Ztraceni v inspiracích". Deska mi v přehrávači rotovala velice často. Nezvyklé použití saxofonu, dvouhlasé refrény a pořádně hlasité vokály. To vše skupinu charakterizuje a nejspíš i díky tomu vyhráli soutěž Coca-Cola PopStar. Po několika desítkách poslechů mě však UDG přestali bavit a já se vydal jinudy. Naše cesty se opět střetly na nejkatastrofálnějším festivalu letošního léta - Hrachovce 2006. Za svitu zapadajícího slunce odehráli neskutečně energický a zábavný koncert. Pět set lidí skákalo jako o život a oblaka prachu se ne a ne usadit. Ptal jsem se sám sebe, jestli ze sebe chlapci dokáží dostat podobnou energičnost i v klubu. Proto jsem se teď vydal do Zlína...

Do Masters Of Rock Café, kde se měl koncert konat, jsem dorazil něco málo po osmé hodině večerní. Touto dobou už by podle stránek skupiny měli jako předkapela začít hrát broumovští grungeoví nadšenci Imodium. K mému nemilému překvapení byl však start posunut až na devátou. Volný čas jsem tedy zabíjel zevlováním mezi sálem, kde právě probíhala zvuková zkouška, a příjemným barem v předsálí. Nadšené očekávání koncertu ale postupně přerůstalo v mírnou skepsi, protože ještě deset minut před oficiálním začátkem nebylo prodáno ani padesát lístků. Tato skepse se následně změnila v krutou realitu, a to když po mém příchodu do sálu nebyl na nohou nikdo. Celé publikum bylo rozprostřeno podél stěn na pohodlných židličkách a v klidu vyčkávalo na příchod Imodia. Ti se na pódiu objevili pár minutek po deváté a rozhodně nezakrývali zděšení z tak malé účasti. První slova, která zpěvák Thom pronesl k obecenstvu, byla: "Byl bych docela rád, kdybyste popošli sem trochu před nás, aby to nevypadalo jako v divadle." Na tuto výzvu většina lidí vůbec nezareagovala, snad jen kromě dvou slečen, které se po marné snaze dostat na parket i ostatní kamarády nakonec opět odebraly ke svým vyhřátým sedátkům. Vše se začalo obracet k lepšímu po třetí písničce, kdy už bylo opravdu na kapele vidět, že je velice nervózní. Skupinka asi patnácti lidí odhodila zábrany a nechala se pod pódiem unášet na vlnách grungeové hudby, kterou se Imodium snažili zahrát. Nutno uznat, že ne vždy to bylo to pravé ořechové. Velká podobnost s Nirvanou přímo bila do uší, některé písně jako by Cobainovi z pera vypadly, ale fanouškům to očividně nevadilo. Ostatně - všichni se snažíme napodobovat své vzory a Imodiu se to daří celkem dobře. Menší výtku bych měl ke zvuku. Kdo neznal texty, rozhodně si prozpěvovat nemohl. Ve výškách nebylo slyšet zhola nic a zpěvákův řev byl pro změnu slyšet až moc.

Znuděná předkapela se bez většího aplausu téměř nepostřehnutelně vytratila ze scény kolem tři čtvrtě na deset a jejich místa pomalu začaly zabírat hlavní hvězdy celého koncertu - ústečtí UDG. Ti byli stejně šokováni jako jejich předchůdci, při mém pozdějším rozhovoru se zpěvákem Petrem Vrzákem mi řekl: "Ty vole, my včera hráli někde o sto kilometrů dál, v Třebíči to bylo. Tam to bylo úplně narvaný, snad dvě stě padesát lidí. Tady je to katastrofa. Tak málo lidí na nás ještě nikdy nepřišlo." Mírné zklamání bylo ovšem cítit i z publika. Snad i slepý by si všiml zoufalých výrazů členů kapely a celá energická atmosféra byla najednou tu a tam.

První položkou v setlistu byla píseň "Defilé", během níž se zhruba třetina publika přesunula pod pódium. Konečně to v Masters Of Rock Café začalo vypadat jako na koncertě. Když došlo na čtvrtý song v pořadí - "Nečitelný policejní román", neseděl už v sále nikdo a všichni vesele skákali a tančili do rytmu. To se chlapcům z UDG očividně líbilo, a tak zahráli i jednu speciální věc, kterou původně v plánu vůbec neměli. Zlín se dočkal premiéry novinky s pracovním názvem "Kurtizána". A aby toho nebylo málo, přidali i beatboxovou vložku, jež byla úvodem starší věci "Nar-Tech". To už se ale seznam skladeb krátil a čas běžel neúprosně dál. Po další novince "Amélie" zbyly už jen tři písně ze staré desky a jeden přídavek - "Hvězdář". Stejně jako u předkapely, tak i tady musím zmínit mírnou nespokojenost s akustikou. Prohledal jsem snad každé místo v sále, ale opravdu kvalitního zvuku jsem se nedočkal. V určitých písních dokonce nebyl slyšet zpěv vůbec. Každopádně věřím, že další koncert ústeckých polobohů bude vydařenější. Myslím si, že chyba rozhodně nebyla na straně kapel. Slabá propagace? Nedostatek zlínských fanoušků? Sám nevím...

Set list:
Defilé
Na měsíc
Smutné a lehké
Nečitelný policejní román
Ostrovy
Meli-melo
Zvědavá
Nad jinou hladinou
Zpěvy deště
Nar-Tech
Amélie
Piloti
Vůně
Motýl
Ruská raketa

Přídavek:
Hvězdář

UDG, Imodium, Masters Of Rock Café, Zlín, 18.11.2006

Fotogalerie: