Rok 2024 formaci kolem Thoma Frödeho přál - po letech se totiž definitivně vrátila na scénu. Zkraje dubna zaplnila Forum Karlín, kde oslavila dvacet let působení a v podstatě i stejně dlouhou dobu od vydání debutu. O půl roku později obohatila svoji diskografii o "Horizont". Svoji pozici po návratu upevnila podzimní částí turné. Šlo o první klubovou šňůru po tolika letech a očekáváních.

Imodium vsadili na pěkný koncept. Večer pojali jako takový minifestival. Support jim dělaly kapely Vivian (nebylo tomu tak prvně) a .themayrevolution. Ještě předtím se muzikanti s fanoušky setkali na autogramiádě, kde se s mnohými zvěčnili u fotostěny.

Vystoupení z poloviny zasvětili nové tvorbě. Set odstartovali naplno písní "Padal jsem dlouho", na tu navázaly zostra letité hitovky "Valerie", "Polarity" a "Mezi náma". Z novinek zazněly "Les", "Severnské mosty", "Lampy", "60 minut", "Někdo se dívá" a "Tuláci".

Právě zmíněnou "Někdo se dívá" předvedla formace akusticky. Stále neokoukaný bubeník Adam Jánošík vyměnil bicí za kytaru (na fotce ale vidíte Dana France, pozn. aut.). Fröde na jeho konto popichovačně utrousil poznámku, že poté, co rozšířil jejich řady, začal si diktovat a psát texty (to započal ve svém projektu LABe, kde jeho slova zpíval právě Fröde), jako je tento. Zpívá se v něm: "stejně se nevzdám." Totéž se dá říct o pěveckém výkonu, který zlehka poznamenala nemoc. Zápal pro věc mu ale nescházel.

I pamětníci si přišli na své a v předsálí se dočkali po koncertu i akustického "Koníka", který mezi fanoušky frontman komorně zahrál jen s kytarou. Mohl přidat i další, určitě bych si ráda zazpívala kousky jako "Gaston", "Smutnohra" z prvotiny či moji oblíbenou skladbu "Hlavou". Ale večer není nafukovací a hlasivky zpěváka nesmrtelné. Navíc tentokrát nešlo primárně o nostalgii, ale hlavně o novou tvorbu a začínající éru, která nás má vzít za "Horizont".

Už to vypadalo, že se na křest zapomnělo. Došlo na něj totiž až po základním pásmu. Kmotry se staly nejvíce zasvěcené osoby - Michal Máka ze Supraphonu a manažerka Martina Jablanovská. Nechyběly ani následné stadionovky "Deset životů" či "Nad Berlínem", které s hudebníky zpíval zaplněný sál.

Kapela se vrátila na pódia s plnou vervou, v krvi jejím členům proudí rock jako před lety. Přála bych jí, aby se její fanouškovská základna rozšířila i o mladou generaci, protože její hudba si pozornost rozhodně zaslouží.