Letní verze Sázavy zápasila s nepřízní počasí, ta se v klubu nemůže opakovat, ale nevyhnete se jiným nástrahám. Klubobraní 2006 proběhlo tradičně v Abatonu a dvě scény nabídly velmi bohatý program. Bylo narváno k prasknutí, kdo zůstal bavil se až do prvního metra, jak organizátoři slibovali.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Tím, že je pražský
Abaton ukrytý v přítmí Libně, lze v něm organizovat mnohahodinové akce, aniž by byl rušen noční klid. Jestliže letošní
Sázavafest byl díky nepřízni počasí v podstatě prodělečný, jeho podzimní mutace pořadatelům snad aspoň zlepšila náladu. Sobotní večer patřil
Klubobraní 2006 a dvou scénám s nabitým programem. Podzimní O2 Sázavafest alias
Klubobraní byl o tahounech jasného kalibru a velkém množství ska (podobně na tom bude i jarní Sázava). Pravda, celý
Abaton se nesl v duchu hlavního sponzora, všude bylo mnoho reklam a u vstupu do horního sálu se podával podivně modře zabarvený
welcome drink. Navíc co šlo omotat alobalem, bylo jím zabaleno, tedy od opěrných sloupů balkonu až po přívodní a odtokové trubky u pisoárů. Horší ale byl nedostatek toalet, alespoň těch dámských, nikdo totiž nečekal takový nával, takže dívky musely běhat na záchod buď úplně nahoru k balkonu, anebo do sklepení. Hojná návštěva přinesla nemálo problémů, ale o tom později...
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Jako první jsem na spodním pódiu narazil na
Far Crap, při kterých bylo ještě dost prázdno a jejich béčková verze
Red Hot Chilli Peppers fungovala málo na to, aby mě pořádně nakopla k chystanému
hudbobraní. Radši jsem vyrazil do schodů do horního patra, kde jsem se zaposlouchal do
No Side, jejichž kytarový emo nášlap mě konečně rozhýbal. Nová sestava, chystaná nová placka a nejenom novinkové pecky, to bylo synonymum jejich setu. Nejvíc mě však dostal cover Mekyho klasiky "22 dní", ten zabodoval i u publika, které začalo nebezpečně houstnout. To už o svou pozornost volali
Lety mimo, program byl z kraje dobře sladěn, dalo se zastihnout vše, jen stačilo seběhnout nebo vyběhnout schodiště ve správný moment. Bylo vsazeno na zatím poslední
"Elektru", zazněl třeba i "Monoskop", ke kterému se chystá klípek. Když Looky ohlásil, že zahrají i pár věcí pro pamětníky, nejdřív se mě to docela dotklo. Pak jsem ale udělal fatální chybu a ohlédl se pořádně okolo sebe: v tu chvíli jsem si připadal jako důchodce, lidí v mé generaci bych se tam skoro nedopočítal.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Slovenští
Noise Cut zakončovali letní Sázavafest, hráli pozdě v noci, ale jimi vylouděný sound mě bavil. Ani tentokráte jsem nebyl zklamán, kytarovka s příchutí vydařené elektroniky šlapala. Vždy mě překvapí; kdykoliv je vidím, tak představí novotou zavánějící track, tentokráte přišel úplně na závěr a jmenoval se "Elephant". Němečtí
Psychonoise to už dole mydlili ve vlnách punkrocku kříženého s hardcorem, mělo to energii, ale ta němčina mi tam nějak nepasovala. Na
Tleskače se to stalo,
Abaton se zahltil a na horním patře nebylo vůbec k hnutí a začalo být nesnesitelné vedro. Tento obskurní ansábl předvedl strhující ska jízdy, jen když jsem od leadera kapely slyšel po padesáté
"Hele, vole, vole, vole," omrzelo mě to. Osvobozením byli slovenští pohodáři
Skapra šupina, jejichž ska mělo vesměs stejné grády, bylo to však kultivovanější a slovenština je v tomto rašení obzvlášť rozkošná.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Priessnitz mají natrénováno ze svého Stereo Tour, takže žádná neblahá překvapení se nekonala, jen Jaromír byl skromnější na vyřčená slova, hlavně se hrálo. Nic naplat, letošní
Priessnitzův ročník se nadmíru vydařil a uvidíme, jak se tahle parta dál pochlapí. Posléze vyplavaly na povrch informace, že je zcela narváno k prasknutí a venku u vchodu se tvoří dlouhá fronta a nikdo není vypuštěn. V tom sychravě vlezlém počasí to nebylo nic příjemného, lidé s lístky z předprodeje měli přednost, ale jen tehdy, když někdo odešel, což slušně řečeno naštve. To taktéž mělo za následek, že občerstvovací bary nefungovaly zcela ideálně a tvořily se dlouhé fronty. Čajovnicko-grilovací mezipatro bylo též narvané a u mě to odnesli
Rybičky 48 a
The Prostitutes, slyšel jsem je vždy přes zeď baru stojíc ve frontě na pivo.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Během setu
Moimir Papalescu & The Nihilists se strhla další tlačenice o místa a jejich electroclashové mejdlo mělo ten správný drive. Blok "Lewis Neptune Shake", "Mickey Bar" a "Eighties Bar" neměl chybu a došlo i na přídavky. "Perfect Boy" byl ještě odehrán celý, ale při "Summer Deviation" začala poprvé vzdorovat technika, v druhé sloce vypadly všechny podklady, zůstala jen basa a bicí, Sonja nečekaně briskně zareagovala slovy
"Co to je?". Vzhledem k tomu, že při rozhovoru z ní skoro nic nevydolujete, to bylo pro mě docela šok. Pak se to nějak spravilo, ale při refrénu šlo zase vše do háje, Sonja zavtipkovala
"Tak to zazpíváme jenom takhle!?". Nestalo se, Moimir vypnul své mašinky a všichni to vzali skoro úprkem do zákulisí, jen krátké zamávání a bylo hotovo.
Ohm Square ještě zavzpomínali na
"Love Classics", ale jaro prý bude o nové desce. Během jejich vystoupení to bylo zvukově dost nahnuté, při basových partech nebo hlubokých tónech nám ušní bubínky rezonovaly, až to bylo nepříjemné. Vše to bylo o tom, jak daný zvukař tomu dalšímu (každá kapela si dovezla svého mistra zvuku) celý mixpult rozhodil, zvukový aparát si pak dělal vesměs, co chtěl. Charlie One byla však s efektním cylindrem úsměvná jako vždy a jako vždy byla svá.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Skyline už v slušném časovém skluzu nasadili své typické tempo, zvukově to bylo hodně podobné tomu, co se přihodilo při
Ohm Square. Parta tady trénovala na své pokračování tour k poslední desce
"Virginplatonicpanic", trénink se podle ovací publika vydařil. Po nich se už hodně vyprázdnilo, já vyrazil ještě na chvíli do spodních útrob, abych zastihl kytarovku
Panama. Neurazila, nepřekvapila, při songu "Without Me" jsem pochopil, že se to beze mne obejde, nebyl jsem sám, bylo tam liduprázdno. Počkal jsem ještě na
Dub-O-Net, jakousi bokovku Švihadla. Výlet do dubu, reggae a ethna byl fajn, ale moje červená kontrolka začala signalizovat značný úbytek energie a dožadovala se dobytí stejně jako baterka mého mobilu, bylo tedy načase vyrazit k domovu.
Klubobraní 2006 ve mě nechalo dojmy dvou chutí. Skvělý program pokazila neodhadnutá kapacita prostor,
Abaton není nafukovací. Chvílemi se tam nedalo vůbec hýbat a pořádně existovat. V závěru, i když jsem se tělem hýbal při
Skyline, se moje boty přilepily k podlaze a člověk musel vydat nemalé úsilí, aby se vůbec pohnul. Nicméně letošní hudební sběr i tak chutnal a ten další bude hned v lednu.
Klubobraní 2006,
Abaton, Praha, 11.11.2006
Fotogalerie:
© Tomáš Břínek / musicserver.cz
© Tomáš Břínek / musicserver.cz