Harlej jsou jakousi stálicí, která českým fanouškům hraje podle přání a jejichž festivalovou show ocení asi nejvíc pamětníci či vousáči s pivem. Pár dnů před natáčením novinky "Čtyři z punku a pes" se ozval zpěvák Vláďa Šafránek kapelmistrovi, že končí, načež jako by zmizel z povrchu zemského. Ale netrvalo dlouho a zbytek Harleje (Antonín Rauer, Martin Kolinský, Martin Volák a Libor Fanta) si našel nového pěvce - Tomáše Hrbáčka. Jak zapadl do řad, by mohlo prozradit aktuální CD, které čítá dvanáct songů. Po jeho prvním poslechu se posluchači honí hlavou: No fajn, a dál?

Možná je to jen moje neznalost, ale i po podrobnějším prozkoumání desky jsem nenašla nijak výraznější hudební, rytmické či melodické extrémy. Otázkou je, zda je potřeba tyto aspekty vůbec hledat a jestli by to skalní příznivci ocenili. Myslím, že spíš ne. Od prvních záchvěvů v songu "Čtyři z punku a pes" až do "Jen pár dní" je to jakási odnož punk-rockového bigbítu, který se sice už nehonosí nálepkou "zábavový", ale ani ne právoplatně "koncertní". Harlej jsou někde mezi, tato pozice jim náramně sluší už nějaký ten pátek a každý snad ví, proč muzikanti sahají k přisprostlým textům a rádi připomínají chlast a cigárko, které k nim tak neodmyslitelně patří.

Pokud si desku koupí skalní fanda, rozhodně neprohloupí. Uslyší, co slyšet chce, a rád si bude pár popěvků pobrukovat. Jenže rocker zvyklý na něco jiného než na "Ty jsi vylízaná a já jsem vyhulenej, s tebou propojenej dobře známe svý klady..." radši ten kulatý nesmysl zahodí (a desce by rozhodně nedal 7/10). Ačkoliv by i takový týpek mohl vydržet poslouchat až do konce, stejně by mu "Čtyři z punku a pes" moc nedali a ze zdravotních důvodů by do sebe hodil jednoho frťana.