Zvláštní... Jméno Prowizorium tak trochu vzbuzuje obavy, s kým že to vlastně recenzent má tu čest. Jak si pak oddychne, když už po prvním poslechu jsou všechny obavy bezpečně zažehnány. Prowizorium je česká, kytarově laděná kapela, která se dala dohromady roku 2002 v Praze, přičemž její členové již za sebou měli působení v jiných kapelách či projektech, což je na technické úrovni prvotiny dobře znát. Nicméně hudební nástroje tvoří v pomyslném seznamu požadavků pouze jednu položku, která sama o sobě nikoho na hudební výsluní nevynese. Vždyť kolik všech těch kytarovek znáte, že? Čím jsou výjimeční Prowizorium? Tedy, pokud vůbec nějak výjimeční jsou.

Každopádně tohle je otázka, na kterou nechť si každý odpoví sám. Vězte však, že první slovo, které mě při poslechu jejich debutu napadá, je "příjemný". Opravdu jsem nečekal nic objevného a - což je trochu škoda - ničeho objevného jsem se v podstatě nedočkal, i přesto ale doufám, že se Prowizorium na domácí scéně více zviditelní a časem to dotáhnou co nejdál. Z toho, co na své prvotině předvádějí, je jasné, že na to mají. Deska velmi svižně ubíhá, tempo je poměrně konstantní a nedá se říci, že by album mělo slabší části, které by vaši relaxační jídzu rušily. Střídají se písně trochu rychlejší s pomalejšími, na žádné ose ale ani jediná nejde do extrémů, takže i nenáročný posluchač by neměl mít problém se na vlnu Prowizoria naladit. Textová a pěvecká stránka je v rámci žánru standardní, možná by mohl zpěvák Tomáš Sehnal zkusit prostřídat více hlasových poloh, ne že by teď zněl nějak monotónně, ale určitě by to bylo ku prospěchu věci, jednoduše mi scházela trochu větší pestrost.

Jak jsem již psal výše, členové kapely nejsou ve světě not a akordů žádnými nováčky (možná že někdo kdysi slyšel o Wildthink, Crash, Oneway a dalších), takže po instrumentální stránce zní jejich hudba velmi dobře, i když občas je kytara zbytečně utlumená více, než by bylo třeba, soudím však, že to bude ústupek širšímu publiku. Pro větší zvukovou pestrost byl použit i sampler. Obvykle není proč se takovémuto "koření" bránit, je-li používáno s rozumem, zrovna Prowizorium by se ale v hudbě, jakou hrají, obešli i bez elektroniky. Oproti tomu hostujícím smyčcovým nástrojům, piánu či ženskému vokálu (Lucie Vondráčková) nelze co vytknout; písně, kde se vyskytují ("Přání", "Voda" nebo například "Pouta"), patří zcela určitě k těm nejzdařilejším z celé desky .

Máte-li v oblibě pátrat po slibných novinkách české hudební scény, Prowizorium by vašemu sluchu určitě neměli uniknout. Svým debutem mají naději zaujmout široký záběr posluchačů, a pokud do divokých vod mainstreamu nakonec opravdu vplují, pak jim přeji, aby si udrželi svou tvář. Sám pak budu doufat, že to příště bude ještě lepší.