Kterak Hooverphonic rozdávali svoji (nikdy více) sladkou hudbu

Vydáno: 17.10.2006 05:00 v sekci Naživo - David Věžník | foto: facebook interpreta

Jsou v Česku oblíbení. Ne tak, aby válcovali hitparády, ale na hrstky se jejich fanoušci počítat taky nedají. Během letošního roku hráli Hooverphonic v republice už čtyřikrát (počítán každý koncert). Naposled v neděli v Brně. V klubu Fléda parta okolo rázného Alexe Calliera a křehké Geike Arnaert znovu dokázala, že klub jí sedne víc. Přestože koncert měl své vady, lid byl spokojen.

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 1
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz
Česko má rádo Hooverphonic, Hooverphonic mají rádi Česko. Jsou tady pečení vaření. Třeba letošek - celkem čtyři koncerty, z toho tři během jednoho týdne. Rozsévání své (nikdy více) sladké muziky po lánech českých zakončili tito zdánlivě komorně znějící Belgičané v brněnském klubu Fléda. Připadlo to na neděli a jako signifikantní se zdálo, že s sebou z Belgie (potažmo z Prahy?) přivezla Geike, Alex, Raymond a další kumpáni počasí, ve kterém byla cítit zima. Plně naloženou Flédu ale rozehřáli poměrně spolehlivě, rychle a důkladně. Byť o dokonalém numero uno zážitku se hlavně díky zvuku mluvit nedá.

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 3
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz
O Hooverphonic se hodně mluví jako o kapele, jejíž hudba vynikne daleko přirozeněji v klubu než na festivalu. Taky si můžou víc vyhrát. S lidmi, se scénou. Na obojí došlo. Pódium zrekonstruované Flédy (škoda že na ty záchody se nějak nedostalo, fakt) zdobil černý závěs (možná tam bývá pořád, ale tentokrát byl takový nějaký výraznější) a zavěšené žárovky, připomínalo to jasnou večerní oblohu. Hvězdy se mihotaly, blikaly, svítily jasně i vůbec. Veškeré světlo bylo vůbec moc pěkně udělané... tedy pro oko návštěvníkovo, nikoliv pro objektiv fotografův ("Atmošku? Jestli tam chceš zašuměný fleky s modrým pozadím, tak to tam mám."). Ale to je neřešitelný spor - nasvítit koncert pro kouzlo okamžiku, nebo pro trvalé zachycení? Snad jen, nemá-li se fotit s bleskem, bylo by dobré na tento fakt upozornit nějakým nápisem u vchodu a ne neustálým upozorňováním pořadatelů směrem k fotografům, kteří to stejně dodržovali. Obě strany by šetřily - první hlasivky, druzí krční obratel zvaný kývací. A... ano, stejně se během úvodní "You Love Me To Death" ("No More Sweet Music" verze) sál rozblýskal o 106 a mnohé přístroje byly zabaveny.

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 2
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz
Setlist české obecenstvo znalo již z koncertu na festivalu Love Planet. Tvořily jej z velké části skladby z aktuální desky "No More Sweet Music", dokonce to podle prvních třech písní (tu úvodní následovala "We All Float" a tu zas "Music Box") vypadalo, že to Belgičani vezmou pěkně popřadě a přehrají novinku od začátku až do konce. Nakonec ale došlo i na osvědčené hity ("Vinegar & Salt", "Eden" za všechny). Při titulním kousku aktuálního alba se v zadní části sálu rozpáchne kvazipohoda ("Jé, tady voní tráva."). Hooverphonic tvoří na pódiu sedmičlennou skupinku (počítaje i backvokalistku, která se mihotala jako ty žárovky v pozadí), která koncert dokáže velmi citlivě vystavět. Skladbám dodává ráz mnohdy odlišný od studiových nahrávek - tu je to do rocku, tu více do akustiky, tu do jazzu, tu do dubu či reggae(!).

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 4
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz
Česko má rádo Hooverphonic, Hooverphonic mají rádi Česko. Znají se a vědí, co od sebe čekat. Jak na sebe reagovat. Lid se vlní na pomalé kousky, na ty rychlejší decentně pohopsává, tleská spontánně i na vyžádání, zpívá texty písní spontánně i na vyžádání. Přizpůsobuje se aktuálním náladám, které má skupina v kapse minimálně dvě. Posmutnělou ("Mad About You" a skoro všechny již zmíněné) a rozpustilou ("World Is Mine", "Jackie Cane", "Sometimes"). To všechno publikum zná a na všechno přirozeně reaguje podle toho, jak to z té kapsy ta partička vytahuje. A co výkony? Zvuk? No kapela je sehraná, o tom žádná. Svědčí o tom nejedna improvizace předvedená i na brněnské scéně. Zpěvačka Geike Arnaert je suverénní, ač zároveň křehká ("Je slaďoučká."), a zpívá čistě i nejvyšší tóny. Jen zvuk umí být lepší. Méně uduněný, co se týče basů, a méně ostrý, co se týče vokálu ("Mně se to slívá v jeden celek, kde nerozeznám, co je co."). Tu občasnou vazbu člověk překousne.

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 5
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz
"You Hurt Me" a Hooverphonic se poprvé loučí. Je to zřejmé a ve slově "poprvé" není nic troufalého. Přídavek prostě musí být. Jsou hned tři. "Sometimes" a Hooverphonic se za zpěvu fanoušků podruhé loučí. Kde je slovo "naposled"? Ještě chvíli. Kapela se vrací a v druhé sérii přídavků vystřihne i tu, kterou kolega Hájek díky své detektivní činnosti označil jako "Magenta". Hooverphonic se za aplausu fanoušků potřetí loučí. Kde je slovo "naposled"? ("Nikdo nepřidává třikrát.") Přijde na to. Kapela se skutečně vrací ještě jednou, Arnaert vysekne brněnskému publiku obrovskou poklonu, představí celou kapelu a střihne poslední kousek, po kterém se (ano!) naposled loučí. A lid, rozehřátý milou (nikdy více) sladkou muzikou a letní teplotou v interiéru Flédy béře na sebe teplé svrchníky a vyráží přes bar, na němž jede nu-jazzová (leč příliš hlasitá) afterparty, do chladné belgické noci.

P. S.: Přímá řeč v kurzívě jsou odposlechnuté postřehy více, či méně anonymních návštěvníků koncertu.

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006

Fotogalerie:

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 6
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 7
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 8
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 9
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz

Hooverphonic, Fléda, Brno, 15.10.2006 small 10
© Ondřej Dúbravčík / lumix.cz

  • Hooverphonic - Zvuk (little rose 666, 17.10.2006 15:52) Reagovat

    No chlapce nebo ti mam rikat synku psat o zvuku na Hooverphonic ze nebyl koser muze jenom osoba ktera nema moc vyvinuty sluch.

  • Re: Zvuk (David Věžník, autor, 17.10.2006 17:19) Reagovat

    Taky jsem si to dřív myslel...

  • Re: Zvuk 2 (David Věžník, autor, 17.10.2006 18:02) Reagovat

    Ale abychom nezabředli do slovíčkaření: Netvrdím, že zvuk byl otřesný, jen že umí být lepšavější. ;-)

  • zvuk (sono jede, 18.10.2006 00:08) Reagovat

    nojo věžník a zvuk...po tom co o tom napsal za blabol na semtex coulture se ani nedivim...hooverphonic meli vzdycky naprosto genialni zvuk a neverim ze na flede by to mohlo bejt zrovna jinak(dobrej prostor i PA)

  • Hruza (Radek, 18.10.2006 16:56) Reagovat

    No jo klasicka uboha "ceska" recenze ci pokus o kritiku. To,ze ma autor absolutni hudebni hluch i omezeny rozhled se da vyvodit uz z toho, ze na koncerte slysel prvky reggae. Priste by mel mozna min hulit. Jinak Hooveri vynikaji prave 110% zvukem, ktery je jednou z mnoha veci, proc jsou tam, kde jsou.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Martin Čupka - V MØNØDREAM nedělám umělecké kompromisy
Rozhovory: Martin Čupka - V MØNØDREAM nedělám umělecké kompromisy Martin Čupka, frontman jedné z nejvýraznějších česko-slovenských rockových kapel John Wolfhooker, přichází s novým autorským projektem MØNØDREAM. Otevírá tak zcela novou kapitolu své hudební cesty. S myšlenkou zkusit si vlastní... čtěte zde
Vydáno: 30.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
Trny & Žiletky - Je nutné zabít beránka 8/10
Recenze: Trny & Žiletky na desce "Je nutné zabít beránka" přidávají na zlověstnosti Nová studiovka Trnů & Žiletek "Je nutné zabít beránka" přináší hutnou, emotivní a temnou jízdu. Na posluchače nečeká žádný med, ale ten asi nikdo z fanoušků Desedovy práce ani neočekává. Lídr Dark Gamballe znovu posouvá... čtěte zde
Vydáno: 29.12.2025 13:00 v sekci Recenze
Alibaba - Furt stejný 8/10
Recenze: Swingující blues-folk olomouckých Alibaba možná zůstává "Furt stejný", ale furt stejně skvělý a svůj Folk může být sofistikovaný i kýčovitý, židličkový, kotlíkářský, může tepat do společenských nešvarů, být zasněný, básnivý i výrazově dutý. V každém případě, ať už použijeme jakékoliv další adjektivum, měl by... čtěte zde
Vydáno: 29.12.2025 00:00 v sekci Recenze
Green Monster - Mutant Farm 8/10
Recenze: Mutanti i zombíci řádí v rytmu psychobilly na "Mutant Farm" veteránů Green Monster Páté desce domácích psychobilly legend Green Monster vévodí jedovatá zelená barva, která láká na hororovou projížďku farmou mutantů. Vedle ní hrají prim dunivý kontrabas a charakteristický, kousavý vokál lídra a zároveň... čtěte zde
Vydáno: 28.12.2025 14:30 v sekci Recenze
Dream of the Sun - What God Had Taken Once, He Can Always Take Twice 7/10
Recenze: Dream of the Sun zatím ohledávají terén, s "What God Had Taken Once, He Can Always Take Twice" ale debutují slibně Prvotina "What God Had Taken Once, He Can Always Take Twice" představuje pražské Dream of the Sun v okamžiku prvního velkého kroku. Cestu si k němu vybudovali pečlivě a očekávání nastavili poměrně vysoko. Jak to celé dopadlo a proč... čtěte zde
Vydáno: 28.12.2025 08:00 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Hooverphonic v Praze oslaví pětadvacet let od vydání alba "The Magnificent Tree" (13.10.2024 14:01)
- Dvanáctá řadovka Hooverphonic "Fake is the New Dope" je na cestě (12.03.2024 13:22)
- Hooverphonic zahrají v červnu pod širým nebem v Ledárnách (10.03.2023 19:32)
- Video: Hooverphonic otvírají další kapitolu. K nové skladbě "Mysterious" natočili hned dva klipy (19.09.2022 14:05)
- Fotogalerie: Hooverphonic v obrazech (05.10.2021 08:01)
- Naživo: Hooverphonic naživo aneb Návraty, které jsou vítány s otevřenou náručí (04.10.2021 20:58)
- Recenze: Hooverphonic albem "Hidden Stories" sázejí na jistotu (30.09.2021 17:15)
- Nové desky 18/2021 - od Rag'n'Bone Mana přes Weezer po Vana Morrisona (11.05.2021 08:00)
- Hooverphonic ohlásili vydání desky "Hidden Stories". Představí ji i v Praze (22.04.2021 13:56)
- Video: "The Wrong Place" je návrat Hooverphonic v plné síle (06.03.2021 17:05)

ALBUM TÝDNE 52/2025

Alibaba
Furt stejný

Folk může být sofistikovaný i kýčovitý, židličkový, kotlíkářský, může tepat do společenských nešvarů, být zasněný, básnivý i výrazově dutý. V každém případě, ať už použijeme jakékoliv další adjektivum, měl by být upřímný, na nic si nehrát. To rozhodně platí pro album "Furt stejný" olomouckých Alibaba.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 20.01.
Gregory Porter (O2 universum, Praha)
Pá 23.01.
Andrea Bocelli (IT) (O2 arena, Praha)
Ne 25.01.
Lorna Shore (US) / Whitechapel (US) / Shadow Of Intent (US) / Humanity’s Last Breath (SWE) (O2 universum, Praha)
Ne 25.01.
Raye (UK) (O2 arena, Praha)
So 31.01.
Benjamin Amaru (CH) (Café V lese, Praha)
Čt 05.02.
Béla Fleck / Edmara Castañedy / Antonio Sánchez (US/CO/MEX) (Archa+, Praha)
So 07.02.
Alfa Mist (UK) (MeetFactory, Praha)
Po 09.02.
Marcus & Martinus (SWE) (Sono Centrum, Brno)
Po 09.02.
All Time Low (US) (SaSaZu, Praha)
Út 10.02.
Marcus & Martinus (SWE) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík Prince The Prodigy Justin Bieber Beyoncé Ewa Farna Madonna Lady Gaga Kryštof Coldplay
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2025 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe