Mando Diao je kapela v mnoha ohledech tvářící se jako The Libertines. Jasně, noví The Libertines dnes už zřejmě nepřijdou, možná někdy za pět šest osm let. Už od prvního poslechu je mezi touto sympatickou švédskou partou a dnes již kultovními "Libs" řada společných znaků. Tak za prvé - jako zpívá zpěvák Mando Diao, by třeba mohl zpívat Carl Barat, kdyby byl v trošku jiném rozpoložení než v dobách The Libertines. Kdyby nezpíval pod návalem silných depresí, kdyby zpíval jako normální rocková hvězda, pro kterou je rocková kapela jen rocková kapela a ne nic víc. Za druhé - "Ode To Ochrasy" nejsou jen rychlé a středně rychlé rock'n'rollové, britsky melodické, americky dravé vypalovačky. Máme tu i to, co dělalo The Libertines tak skvělou kapelou, jak ji dnes vnímáme, tedy to, čemu můžeme říkat třeba rock'n'rollová poetika, tedy to, o co se staral Pete Doherty.

Zásadní rozdíl mezi oběma kapelami přijde ve chvíli, když se začneme zabývat samotnou podstatou jejich existence. Zvuk a samotné písničky nikdy nejsou vše, pokud má skupina za něco stát. The Libertines - to nebyla jen výborná kapela a dvě desky hitů. Byl to hlavně až do konce prožitý příběh dvou kluků, kteří v něčem žili, a to něco, v čem žili, chtěli změnit. Alba "The Libertines" a "Up The Bracket" byly přesné obrazy spojení inteligentního, zamyšleného, do sebe zavřeného rockera, kterého srali Oasis a který miloval The Doors, a už od počátku všelijak narušeného básníka hrajícího si s paranoiou, rozervaností a vlastní zasněností. Byly to desky o vztahu typu miluju tě/nenávidím tě a dandistickém životním ideálu ve špinavé Británii. The Libertines byl příběh, který se rozdělil, protože se rozdělit musel. Že tomu rozdělení napomohly drogy, už je věcí jinou.

Mando Diao na třetí desce - to je jen rock'n'roll. Nic víc. Kapela se hraním baví. Zábavné texty, zábavné riffy a zábavné melodie. Rock'n'rollové vzdechy a výkřiky tu jsou hlavně proto, že se do písničky zrovna hodí, ne protože by nutně měly něco znamenat. Odkazy na spousty kapel tu jsou, protože je Mando Diao jen mají rádi, ale nic osobního v tom není. Žádná láska k minulosti, žádné vzpomínky, žádné city, jen plakáty na zdech zkušebny a kus mládí. "Ode To Ochrasy" jsou skvělé britské rock'n'rollové kusy, akustické odkazy na písničkářskou Ameriku, hlavně díky uvěřitelnému podání dotaženému přesně tam, kde všichni chtějí vidět zábavnou, nic neřešící rock'n'rollovou partu.

Vedle rozjeté easy-listening garáže jsou na "Ode To Ochrasy" jasně čitelné i náznaky vyspělosti - to znamená: snaha dosáhnout zvuku evokujícího velkou dospělou kapelu, která má pořád hodně co říci i přes fakt, že rozsáhlost její diskografie už má blíže k pěti dlouhohrajícím deskám než k debutovému demu. Třetí deska je možná přece jen pravý čas pro to uhnout. Vydat se za zvláštně a nejistě zářící kontrolkou s nápisem Vývoj, možná i proto se na "Ode To Ochrasy" tímto způsobem Mando Diao několika kousky prezentují. A právě tady jim to nevěřím, právě tady se tváří tak, jak se kapela tváří, když chce být větší nebo jiná, než ve skutečnosti je. Přesto je třetí deska švédských indie-rockerů Mando Diao výborná, i když nijak zásadní. To ale ani snad být neměla.

Album: Mando Diao - Ode To Ochrasy
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 46:08
Skladby: Welcome Home, Luc Robitaille, Killer Kaczynski, Long Before Rock'n'Roll,The Wildfire (If It Was True), You Don't Understand Me, Tony Zoulias (Lustful Life), Amsterdam, TV & Me, Josephine, The New Boy, Morning Paper Dirt, Good Morning, Herr Horst, Song For Aberdeen, Ochrasy