Německá hudební scéna vždycky byla a je dost specifická. Zatímco se zbytek Evropy zmítá v krupobití nejrůznějších trendů a módních stylů a přežitky jako electronic body music, gotický rock nebo industrial už dávno vyvezl na hudební skládky k poklidnému dožití a následnému rozkladu, v Německu se tyhle žánry těší stále oblibě a mají slušnou fanouškovskou základnu. A jak by také ne, podhoubí, ze kterého vzešla jména jako Einstürzende Neubauten, Project Pitchfork nebo Die Krupps, na své hrdiny nezapomíná.

Oomph! (vznikli v roce 1989 a od té doby v nezměněné sestavě vydali již devět řadovek) se nedají přesně napasovat ani do jednoho z výše jmenovaných. Na EBM jsou příliš kytaroví, na gotiku málo temní a příliš rozeřvaní, na industrial málo "kovoví". Každopádně balancují někde uprostřed a od každého si berou jen po troškách. Téměř nikdy však neopomenou přimíchat patřičnou dávku hitovosti. To platí i v případě jejich čerstvé novinky.

"Glaube Liebe Tod" fanouška nepřekvapí. Od předešlé "Wahrheit Oder Pflicht" se neposunuli prakticky ani o krok, ale ruku na srdce - chtěl to po nich někdo? Sotva. Strojově pravidelné, syrově chladné kytarové riffy s téměř tanečními bicími jedou neúprosně vpřed jako drtička průmyslového odpadu, vzápětí je nahrazuje téměř hymnický, klávesami podkreslený refrén. Spousta lidí má s němčinou coby jazykem hudebních textů problém, zdá se jim tvrdá a nezpěvná. Nutno říct, že například v hip hopu zní opravdu lehce nemístně. Jenže na muziku, kterou tohle trio už hezkých pár let produkuje, němčina zkrátka pasuje jako zadek na hrnec. Se struhadlem místo hlasu, kterým zpěvák a bubeník Dero Goi disponuje, zní jeho místy až hrdelní "r" vskutku působivě. Je škoda, že hoši zabředli do klišé, jenže po tolika letech se tomu neubrání asi nikdo. Předělávka Morriconeho titulní skladby z filmu "Tenkrát na západě" je toho jasným důkazem. Je to laciné, zbytečné a pokud dojde ke zviditelnění ve formě singlu, bude to i zoufalé.

Oomph! nejsou žádní hudební badatelé a ani jimi nikdy nechtěli být. Slepují dohromady to, co už bylo nejméně tisíckrát slepeno, a objevují to, co před nimi objevily zástupy jiných. V podstatě dělají skladby, ve kterých si ruce podávají styly, o kterých dnes mnozí ani nevědí, že někdy vůbec existovaly. Dělají to však srozumitelně a chytlavě. Dokonce i já jsem kvůli nim oprášil slovník němčiny a zopakoval pár slovíček.