Sasha, německý zpěvák a idol nejedné dívky, začal hudební kariéru téměř před deseti lety. Tehdy se objevil jako hostující vokalista v klipu k písni "Walk On By" černošky Young Deenay, kde odzpíval pouze refrén. Přestože se v klipu objevil jen na pár chvil a stejně tak dlouho trval i jeho pěvecký um, od toho okamžiku se jeho život zcela změnil. Kombinace (alespoň dle některých) charismatického zjevu a zajímavě zabarveného hlasu z obyčejného kluka udělala přes noc hvězdu. I když s Young Deenay spolupracoval i nadále, vydal brzy i svůj sólový singl s názvem "If You Believe", který se stal obrovským hitem a Sashu katapultoval na první místo mnoha evropských hitparád. Jeho sláva vydržela několik let, úspěch slavil i v Americe a zabodoval v České republice, kde se jeho následná alba "Dedicated to..." a "...You" stala nadmíru dobrým prodejním artiklem. Zhruba před čtyřmi lety vydal třetí desku "Surfin' On A Backbeat", která sice nebyla po hudební stránce zrovna špatná, leč vyšla v době, kdy Evropě vládli již jiní hezouni. A tak propadla. Před koncem minulého roku ohlásil Sasha návrat a jak slíbil, tak učinil. Kompletně ze sebe strhnul etiketu "okatého hezouna s odzbrojujícím úsměvem", svou novou desku "Open Water" převážně sám zkomponoval, napsal si i texty a důkladně dohlížel na celou produkci. Náš rozhovor se tedy netočil jen kolem jeho novinky a aktuálního hitu "Slowly", ale též kolem minulosti, jeho plánů do budoucna a soukromí.

Sasho, vydal jsi právě nové album, které jsi nazval "Open Water". Musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen, zní totiž dosti kompaktně. Jak ho vnímáš ty? Stojíš si i nyní po vydání úplně za vším na tomto albu, nebo je již teď něco, co bys udělal jinak?

V tento okamžik asi ne. Možná je to tím, že je právě tak čerstvé. Myslím si ale, že to časem přijde. Minimálně v okamžik, kdy budu pracovat na dalším albu, tak si řeknu, že jsem to či ono mohl udělat lépe, nebo prostě jinak. Ale nyní jsem s ním spokojený, je to konečně album, které má kompaktní zvuk. Nechtěl jsem na tomto albu nějak experimentovat a nechat se ovlivňovat hudebními styly. Dal jsem dohromady album, které má hrubší zvuk, je sice hodně rozmanité, ale má jednotný tvar. Možná to je způsobené i tím, že v tom, co jsem chtěl dělat nebo teď dělat chci, jsem i rozhodnější a snad i zručnější.

Pročítal jsem si, co jsi sám o tomto albu napsal, ale nikde se ani slůvkem nezmiňuješ o hudebních vlivech. Je něco, co tě po hudební stránce při tvorbě tohoto alba ovlivňovalo?

Poprvé v životě jsem se nechtěl nenechal ovlivňovat ničím. Je to poprvé, co jsem se zapojil i jako skladatel a textař, a tak jsem dokonce ani neposlouchal vůbec žádnou hudbu. Vedlo by mě to při psaní a nahrávání k úvahám, že by to či ono mělo znít tak či onak, třeba jako to udělal již někdo jiný přede mnou. Toho jsem se chtěl vyvarovat. Dělal jsem tohle album sám za sebe, ale občas, když jsem poté své písně poslouchal, zdálo se mi, jako by mi některé tóny připomínaly melodie Beatles, což rozhodně nepovažuju za špatné.

Dalo by se říct, že ti byla inspirací při tvorbě aspoň tvoje přítelkyně Marta Jandová z Die Happy?

To každopádně. Myslím si, že jsme si za posledních dva a půl roku hodně dali, tedy co se té hudební stránky týče. Rozhodně mi Marta dodala odvahu, abych občas zkusil použít i nějaké neobvyklé melodie a zvuky.

Prozraď mi něco o tvém aktuálním singlu "Slowly". Jak ta písnička vznikla, o čem vypráví? Četl jsem, že tě pro napsání této písně a vlastně i celého alba inspirovala tvá dovolené v Mexiku, je to tak?

Ano, pokud jde o píseň "Slowly", tak nápad vznikl právě v Mexiku. Bylo to tím, že jsem se poprvé po hrozně dlouhé době dokázal uvolnit. Dřív jsem tohle prostě neuměl, ať už jsem byl na dovolené kdekoliv, úplně vypnout mi prostě nikdy nešlo. Až tehdy v Mexiku jsem poprvé cítil, že jsem v naprostém klidu a začal jsem přemýšlet nad psaním vlastních písní. A to byl vlastně popud - bylo tu hnedle první téma, slova mi šla přímo na jazyk, melodie byla téměř daná tou klidnou atmosférou a když jsem zjistil, že se ty nápady ze mě přímo valí, bylo mi jasné, že se něco děje.

Vraťme se trošku do minulosti. Jaký je rozdíl mezi Sashou na počátku své kariéry a nyní?

Snažím se vyhýbat takovým slovům jako "vyzrálejší", ale myslím, že právě tím se to dá asi nejlépe popsat. V minulosti jsem prostě dělal málo věcí sám. Sice jsem se mohl rozhodnout, zda to či ono dám do svého repertoáru, ale začal jsem si uvědomovat, že bych měl přidat víc ruku k dílu. Bohužel jsem to ale neuměl, prostě mi to nešlo. Až poslední dva tři roky jsem začal vnímat, že by to při trošce snahy mohlo snad i jít.

Nezačala tato tvoje snaha již na předposlední desce "Surfin' On A Backbeat"?

Máš pravdu, už tehdy jsem do obsahu alba malinko fušoval, ale nevěděl jsem, co přesně chci, byl jsem jednoduše nerozhodný.

Hledal jsi sám sebe...

Přesně, tu a tam jsem se podílel na psaní písní, ale stále jsem ještě hledal a ani přesně nevěděl co.

Když vezmu celou tvoji kariéru, asi nejvíc mě zaujala tvá přeměna v Dick Brave. Před pár lety jsem tě viděl s tímto projektem vystupovat ve Vídni na Donauinselfestu. Musím říct, že během show jsi na mě dělal dojem, že to není jen pouhé vystoupení, že to je přesně to, čím Sasha žije. Bylo tomu tehdy tak, byl jsi rockenrolem natolik posedlý, nebo to byla jen taková "nevěra" tehdejšímu Sashovi?

Byla to čistá nevěra, taková malá bokovka a v jádru především vtipný nápad. Nápad, který začal neuvěřitelně fungovat a slavil v Německu neočekávaný úspěch.

Proč neočekávaný? Byl bys raději, kdybys ho dosáhl s vlastní produkcí?

O to ani tolik nešlo, ale natočit v roce 2004 rockenrolovou desku a dosáhnout s ní na nejvyšší příčku není zrovna typické. Nikdo z nás to neplánoval, prostě se to stalo a možná až tím úspěchem mě to celé začalo opravdu pořádně bavit. Navíc jsem věděl, že to je jenom projekt, který může kdykoliv skončit. Nikdo by se na nás ani nezlobil, kdybychom toho s klukama ze dne na den nechali. Prostě stále jsem žil s tou myšlenkou, že to jednou skončí a nic víc jsem od toho neočekával. Věděl jsem, že nebudu částí Dick Brave až do konce života a hlavně, i když to bylo inspirativní, nebylo to přesně to, co bych chtěl hudebně dělat.

Jsi s ostatními kolegy z Dick Brave ještě v kontaktu?

Jo, stále se vídáme. Navíc klavírista hraje i v mé nové kapele, podílel se i na natáčení mojí desky a i když i ostatní mají své vlastní projekty, jsme nadále dobří přátelé.

Zpět k tobě. Říkal si mi, že během natáčení jsi neposlouchal žádnou hudbu, aby ses vyhnul případnému kopírování. Je ale teď po vydání alba něco, co si rád poslechneš, když si chceš odpočinout? Je prostě něco, co úplně vždycky zabere?

Abych byl upřímný, já v soukromí ani nic neposlouchám. Je to divný, ale já u hudby prostě nedokážu odpočívat. Vždycky se do té hudby možná až moc zaposlouchám a začnu nad ní přemýšlet. Já odpočívám raději úplně jinak. Zrovna před pár dny jsem byl s Martou a pár kamarády na horách, spíš tyhle věci mi udělají dobře.

Když tě tak poslouchám, není to, že nedokážeš poslouchat v klidu hudbu, známkou toho, že se ze zpěváka Sashy stal i muzikant Sasha?

Já nad tím nikdy takhle nepřemýšlel, ale myslím si, že máš naprostou pravdu. Když teď poslouchám hudbu, tak si pro sebe říkám "Wow, tohle zní dobře!" nebo "Tak tohle bych udělal jinak" a podobně. Prostě nad tou hudbou intenzivně přemýšlím.

Na tvých stránkách jsem se dočetl, že jsi ještě před vydáním alba během února odehrál několik koncertů v Německu, Rakousku a Švýcarsku, kde jsi prezentoval převážně nové album. Jaký jsi měl při tom pocit? Většina tvých fandů nové písně neznala a očekávala spíše osvědčené hity, ne?

Bylo to velmi zajímavé. Snažil jsem se ty staré písně, které většina očekávala, trošku obléct do nového kabátu, prostě aby zněly malinko jinak, čerstvěji. Ale obzvláště jsem pozoroval publikum, když jsem hrál nové skladby, a musím říct, že jsem přesvědčen, že i ony budou fungovat, jejich přijetí předčilo mé očekávání.

Užíval sis to? Jaký je vůbec tvůj vztah k živému vystupování?

Živé hraní je pro mě největší vášeň. Natáčení ve studiu je taky super, ale vystupovat živě s kapelou, zažít tu atmosféru, to je pokaždé neopakovatelný zážitek. Je mi líto, že u vás v Česku jsem ještě žádný koncert neměl. Doufám, že to letos napravím.

Soukromí každého z nás považuji určitým způsobem za třináctou komnatu. Proto bych se do toho tvého nechci příliš pouštět, spíše bych se rád zeptal na to, jak bys chtěl, aby tvá budoucnost v soukromí vypadala? Možná bude těžké zvládnout pozici otce rodiny a zároveň nezanedbat svou kariéru. Jak to vidíš?

Určitě bych chtěl mít jednou rodinu. Moji rodiče se rozvedli, když jsem byl ještě malý a myslím si, že právě to mi hodně dalo a pomůže mi to i ve výchově mých dětí. Rád bych byl dobrým otcem, ale zda jím i budu, ukáže až čas. Je mi jasný, že pokud budu chtít zvládat obojí, možná to občas zaskřípe. V tento okamžik to cítím tak, že pokud bych si měl poté vybrat, dám svou kariéru na čas k ledu a budu se věnovat rodině.

A budoucnost po hudební stránce? V poslední době víc než kdy jindy mnoho umělců natáčí duety, zve si k natáčení svých alb mnoho hostů, je něco obdobného, co bys rád realizoval i ty?

Snad ani ne. Ale jestli se ptáš, zda bych si chtěl s někým zazpívat, tak v této věci mám naprosto jasno. Mým velkým vzorem je Seal, takže určitě s ním. Pokud bych měl tu možnost, tak bych taky rád složil něco třeba i s Paul McCartneyem, ale jako první bych určitě rád nahrál duet s Martou. Naše hlasy k sobě velmi dobře ladí, leč ta správná píseň nebyla prozatím napsaná.

To už je ale na tobě!

(Smích). Já vím, tohle slyším pořád...

Nezbývá mi, než ti pro tuto věc, ale vlastně i pro vše ostatní, co máš ještě v plánu, popřát vše dobré!

Děkuju a díky i za tvůj čas, doufám, že se uvidíme na koncertě...