I když by množné číslo navádělo k úvahám o kapele, Statistics jsou spíš jednočlenný projekt Denvera Dalleyho, který předtím působil v kapele Desaparecidos. Spíše proto, že s bicími, basou a klávesami mu občas vypomáhají kolegové. První desku "Leave Your Name" (předchozí EP nepočítaje) neznám, ale podle popisu z netu se zdá, že není až zas tak odlišná od té aktuální, která se k nám dostala - "Often Lie". Minimálně v délce, protože se obě pohybují okolo půlhodinky. Jako prvotní nasměrování, co vás v ní čeká, lze použít téměř všeobjímající indie rock-pop.

Což znamená, když uvedu (neberte mě úplně za slovo) známá jména, něco jako mix Smashing Pumpkins s jednoduššími Radiohead nebo sólovkami Fruscianteho. Distributor kapely u nás, Day After Records, to vidí na mix Sunny Day Real Estate, Jimmy Eat World a Pixies, případně Elliott, Pedro The Lion, Mineral a Christie Front Drive nebo Onelinedrawing, jestli to těm takzvaným alternativně orientovaným pomůže víc.

V reálu začíná první skladba jako jedna z mnoha neopunkových kapel, ale velmi brzo se sklopí do trochu jiné rockovější podoby. Ve druhé skladbě Dalley ukáže, že umí zvolnit, zkouší pracovat s atmosférou a daří se mu - minimalistické syntezátorové aranžmá sedí, přidání jednoduchého drhnutí kytary na konci už skladbu zprůměrní. Naopak je to v "A Forward" - ten konec s "vesmírnými" klávesami a la Frusciante se do ní moc nehodí. To "By(e) Now", celá opět víc syntíková, ho taky připomene, ale v dobrém. Proti výše zmíněným kapelám nelze neslyšet, že Dalley nemá žádný velký hlas, takže někomu může jeho zpěv splývat, ale ke spíše poklidnější hudbě, i když pár ostřejších pasáží se také najde, se hodí.

Na delší ploše bych možná našel víc much, ale díky krátkosti desky i skladeb a jejich pestrosti mě "Often Lie" nestačilo nudit. Snad jen to závěrečné riffování mohl Dalley ukončit dřív a přidat další skladbu. I tak ale Statistics pro mě znamená příjemné překvapení, které bude stát za to sledovat dál.