Někdy se recenzentovi stane, že do jeho rukou zavítá nahrávka skupiny, kterou vůbec nezná. Její jméno nikdy předtím neslyšel, a proto sedne za počítač a přes Google se pokusí zjistit, co že to jsou vlastně zač ti jemu neznámí umělci. Nezřídka z toho vznikne láska na celý život, znáte to, takové to nečekané překvapení, ohromně příjemné. To se mi onehdá stalo třeba s českými Dark Gamballe nebo se skandinávskou Saybií. Podobně se to u mě mělo s americkými indie punkery The Forecast. Tím podobně myslím, že jsem je neznal, že jsem je prolustroval, že jsem je vyposlechnul. Ale nezamiloval se, ačkoli nemůžu říct, že by studiovka "Late Night Conversations" byla špatná.

Nebudu milého čtenáře zatěžovat překladem biografie, páč tu si snadno najde na the-forecast.net. Snad jen pro lepší orientaci uvedu, že jsou čtyři (tři mladíci a jedna mladice), existují od roku 2001 a tohle je jejich první opravdová deska (vyšla na osvědčeném rockerském labelu Victory Records). Spolu s The Forecast mi přišla zásilka, v níž byli i jejich stájoví kolegové Silverstein, s nimiž je pojí také podobné hudební cítění: záliba v punkové ráznosti a melodické hravosti. Jenže zatímco Silverstein to podávají s hardcoreovou příměsí a zároveň pop-punkovým elánem, The Forecast se zaměřují kromě mainstreamové chytlavosti na vokální spolupráci Shannon Burnsové a Dustina Addise. Želbohu to není dobrá karta, leč jeden jako druhý disponují maximálně ordinérními hlasy, které navíc v kombinaci s tradiční pseudopunkerskou laxností projevu posluchače spíše rozčilují, místo aby mu lichotily. Výsledek je pak po většinu času takové za uši tahající, ukřičené "Shiny Happy People" od R.E.M.

Přitom The Forecast nelze upřít, že se snaží, aby jejich muzika netrpěla zbytečným stereotypem. Mezi melodicky solidně vybavené, zároveň vcelku výbušné (nikoli agresivní, spíše jen energické) kousky jako "Seating Subjects To Availability" či "Helping Hands" vklíní pomalu se rozjíždějící, zpočátku takřka folkařskou "Exorcise Demons", jinak nejlepší píseň alba - z vytříbené akustiky do kytarově třeštivé přecházející. Bohužel hlubšímu kulturnímu prožitku vždycky zabrání odrhovačkový zpěv, který se hodí spíš někam na zábavu. Ačkoli to vzhledem k výše uvedeným slovům možná překvapí, dávám The Forecast šedesátiprocentní hodnocení. "Late Night Conversations" je totiž v zásadě vydařené album, které kdyby mělo kvalitnější vokální doprovod, mohlo by pomýšlet i na osmičku, neboť mu nechybí melodický základ, instrumentální i žánrová barevnost.