Tři sestry jsou z těch kapel, které posluchači buď milují, nebo nenávidí. A také domácí verze amerického snu. Jasně - hrají o něco líp než když začínali v roce 1985, ale jinak je to stejná alkoholická banda a do jejich pozice popularity a komerční úspěšnosti se mnozí nedostanou ani za cenu těch největších ústupků trendům i stylových kompromisů, které se oni nikdy dělat neobtěžovali. Prostě si vesele popíjejí a mezitím hrajou. Ani trochu to nevypadá, že by nad výsledkem dopředu kalkulovali (i když jinak jim jde byznys dobře), změny sestav se na nich nikterak nepodepsaly, pořád vypadají, že je to dost baví, a nad všemi, kteří nad nimi ohrnují nos, se jen blahosklonně usmívají. A jestli teda opravdu něco nechápu, tak je to skutečnost, jak mohli při tom alkoholickém maratónu nejen někteří z nich vystudovat vysokou školu, natočit nějaké desky, ale jak to celé vůbec mohli přežít relativně ve zdraví. Kdyby nic jiného, tak tohle je na nich obdivuhodné.

Koukat na záznam koncertu, kde lidi pod pódiem skákají v krátkých tričkách, leje z nich pot, všude svítí sluníčko, přímo na pódiu je pípa, a při tom za oknem leží sníh a na teploměru nějaký ten stupeň pod nulou, je přinejmenším zvláštní. Skvěle vystavěný koncert však dá snadno zapomenout. Mezi více než dvěma desítkami hitů je zamícháno několik rarit a písní z posledního období, na spoustu dalších hitů ani nedošlo. Vše zpestřuje účast celé řady hostů, několik skladeb odezpívá Fanánek za doprovodu Wohnout, nebo Divokého Billa a hlavně se vynořují i mnohé bývalé Sestry včetně Nikotina, Sahuly a dokonce v zahraničí usazených a pro ten účel do Prahy výjimečně dorazivších ex-kytaristy Jírovce a ex-harmonikáře Supa I. V závěru už mají mnozí skelné výrazy, Fanánek zpívá o poznání uvadleji, Bubenec mění tempa a na pódiu se rozpoutává regulérní mejdan.

Jestliže koncert je mimořádně vydařený a záznamu možná až na některé střihy nelze nic vytknout, mnohem horší je to s dárky okolo. Zvuk 5.1 je už dnes standardem, navíc tu je formát DTS pro domácí kino, ale na nějakou fotogalerii zapomeňte, stejně jako na důkladnější komentář obsazení či informace o tom, z které desky je která píseň. Přitom zrovna u tohoto souboru jsou starší fotografie velmi vděčné a někteří hosté se objevují neavízovaně či jen s přezdívkami pro zasvěcené, takže pokud je neznáte, máte smůlu - nikde to nenajdete.

Nakonec tedy bonusovou část zachraňuje jeden klip, dvě písně z festivalu Masters Of Rock a především velmi výživný, asi dvacetiminutový sestřih zákulisního popíjení s výstižným názvem "Hlavně že je večírek". Doporučil bych k povinnému promítání v protialkoholních léčebnách. Na záznamu totiž nejenže není z kapely střízlivý snad nikdo, navíc podle světla je sestřih z původně mnohahodinové délky a součástí je i pití piva na ex, kůň na verandě, zásadní zpovědi, kousek hospodské produkce pornopísničkáře Záviše i mnohé další pikantérie.

Před časem kapela prozradila, že na prodejnosti tohoto disku závisí, jak brzo bude vydán jeho následovník s kolekcí všech zhruba dvaceti klipů, které kovárenský "soubor kreténů" dosud vyprodukoval. Opět tedy platí, že pro příznivce a fanoušky kapely je tenhle disk naprostou nezbytností. Nebo alespoň milým dárkem. Pro ostatní ideální možností si i bez návštěvy koncertu v praxi ověřit, že forma Tří sester je i po dvaceti letech výtečná. A že v publiku zdaleka nejsou jen jejich vrstevníci, ale že tenhle alkoband oslovuje svou vstřícnou antihomofobní filosofií i nastupující generace. Ale co - hlavně že je večírek!