Výběr hitů od kapely, která vydala jen dvě desky? Co naděláte, nějak je jejich kariéru potřeba ukončit. Už neexistující dvojice Leftfield rekapituluje svoji tvorbu na výběru "A Final Hit: Greatest Hits". Samozřejmě nechybí skladby ze slavného alba "Leftism", něco málo je tam i z druhé desky a zbytek jsou raritní skladby ze soundtracků.
Byla nebyla jedna kapela. Nuž, spíše nebyla, než byla. Za deset let svého trvání natočila jen dvě alba, většinu času mezi nimi strávila popíráním svého rozchodu. Deset let po vydání svého debutu "Leftism" shrnují
Leftfield svoji kariéru na výběru "A Final Hit - The Greatest Hits". Nezůstalo za nimi mnoho vydaného materiálu, přesto se Neil Barnes a
Paul Daley zapsali nesmazatelně do análů taneční hudby 90. let. Obě alba byla nominovaná na
Mercury Prize a dohromady se jich jen v Británii prodalo přes milion kusů. A znáte nějakou jinou kapelu, podle které byl pojmenován celý hudební styl?
Škatulka "leftfield" se vžila pro taneční hudbu, která nezapadá do žádného z klasických stylů.
Leftfield jsou původci toho, co dnes známe jako progresivní house, spojili techno s dubem a jako jedni z prvních navázali na odkaz taneční hudby zpoza oceánu (ať už z Detroitu, nebo z Chicaga). "A Final Hit" samozřejmě těží hlavně z klasického alba "Leftism" (šest skladeb z celkových jedenácti), jehož progresivní sound samozřejmě maličko zastaral, méně už se zajímá o jejich druhé album z roku 1999 "Rhythm & Stealth" a navíc přidává ještě jejich příspěvky k filmovým soundtrackům a jednu raritu. Obě alba stvořila vlastní hudební svět, speciálně "Leftism" je hudební monolit hypnotické síly, kde v podstatě každá skladba odkazuje na jednu větev taneční scény 90. let. "Original" staví na snivém bristolském soundu
Massive Attack, frenetické ragga beaty "Storm 3000" navazují na horečku jungle, "Song Of Life" odkazuje na
Orbital a
John Lydon z "Open Up" by se mohl s Keithem z
Prodigy přetahovat, kdo je větší punkýš (
"Burn Hollywood burn" vs.
"I've got the poison"). Výběr otevírají bezmála osmiminutové eposy "Release The Pressure" (jejich singl z roku 1992) a "Afro-Left", které zahajovaly i jejich slavný debut. V první září reggae zpěvák Earl Sixteen, ve druhé zase jeho kolega Djum Djum. Dávno před Chemical Brothers nebo Propellerheads stavěli
Leftfield na pěveckých hostech z příbuzných žánrů a na "Leftism" jim vyšlo všechno, na co sáhli. Na druhou stranu, dvojici Barnes a Daley chybělo charisma, které měli třeba Chemical Brothers, a samozřejmě jim chyběl frontman síly Keitha Flinta z
Prodigy. Však také jejich největší mainstreamový hit "Open Up" přišel teprve díky injekci jistého Johny Rottena.
Přiznám se, že kouzlu "Leftism" jsem podlehl jen okrajově, protože v roce 1995 jsem ještě taneční scénu moc nesledoval. "Rhythm & Stealth" z roku 1999 mě ale zasáhlo podstatně silněji. Hodně se čekalo, s čím
Leftfield přijdou, a oni natočili album, které bylo mnohem více než to první ovlivněné dubem a hip hopem. A hlavně po nekonečném večírku radosti "Leftism" znělo neuvěřitelně agresivně. Vezměte si třeba sound "Afrika Shox" s hiphopovým pionýrem
Afrika Bambaatta nebo "Dusted" s tehdy neznámým Rootsem Manuvou nebo instrumentálky "Phat Planet". Novější skladby navíc znějí dnešním uším o něco lépe (ačkoliv pánové popírají, že by od první desky měnili něco na svém
vozovém parku - tedy klasických syntezátorech Rolland 303). Jemnější polohu "Rhythm & Stealth" představuje čtvrtá skladba "Swords", která byla použitá v hollywoodském filmu o tanečním hédonismu "Go!". Vítaným bonusem ke skladbám z desek je jejich vůbec první singl "Not Forgotten" z roku 1990, následující "More Than I Know" a jejich příspěvky ke dvěma filmům kultovního anglického režiséra Dannyho Boylea "Mělký hrob" (skladba "Shallow Grave"), "Trainspotting" (skladba "Final Hit") a "Pláž" (skladba "Snakeblood"). Kromě první jmenované to ale nejsou skladby, které by se mohly rovnat těm z řadových desek.
Při prvním pohedlu na CD "A Final Hit" zjistíte, že nápis "Greatest Hits" se stydlivě schovává jen na vnitřním přebalu. Je to logické - až na "Open Up"
Leftfield nikdy neměli vyložené hity. I tak je "A Final Hit" silná, i když trochu nevyrovnaná kolekce, která ovšem skalní fanoušky
Leftfield pravděpodobně ke koupi ničím exkluzivním nenaláká. Pro začátečníky je tedy rozumnější vyměnit tuto kolekci za obě řadové desky.
Leftfield nebudou zapomenuti a "A Final Hit" je slušným připomenutím toho, co znamenali pro taneční scénu. Škoda jen že materiál, ze kterého se tento výběr sestavoval, nebyl širší.