Cassidy je mladičký borec (ročník 1982) z Philadelphie, ale za kratičkou dobu si vysloužil celkem dobrou reputaci v pouličních bitvách rýmů (a taky jedno obvinění z vraždy) a teď se snaží prosadit i v první lize hip hopu. Album "I'm A Hustla" není jeho prvotinou (tou byla "Split Personality"), ale má to být ta správná "big thing", která jej vyšvihne. V seznamu hostů figuruje například Mary J. Blige, Mario a dokonce i maestro Nas, album vychází u Sony BMG, takže teoreticky by zde bylo dost předpokladů k nastartování hvězdné kariéry. Ale mám takový nejasný pocit, že tahle raketa, která měla být odpálena do hvězdných sfér, se ani neodlepila od země.

Co se totiž počítá na ulici v battles, tedy vtipný a pohotový, případně i jedovatý rým, jaksi nemusí působit na desce. Zvlášť pokud je ten rým z úst vypuštěn unyle, nudně a únavně, což je přesná charakteristika Cassidyho flow. Slyšel jsem už ledacos, ale zajímavěji na mě působila snad i mužská polovina legendární slovenské dvojky MC Erik a Barbara. A když se k nemastnému neslanému výkonu Cassidyho přidají i nudné podklady pro jeho verše, nezbývá nic jiného než hlasitý povzdech. Směšný je obsah desky, směšný je i Cassidy, jehož pózy v bookletu se rozpínají od drsného postávání a gestikulování v klubu až po modlitbu s matkou nad prostřeným stolem s krmí.

Úplně k zahození tohle album ovšem není, to bych Cassidymu křivdil. I když ani ne tak Cassidymu, ale spíše producentům, kteří dělali na tomto albu (hlavně Swizz Beatz z Ruff Ryders)... Ti také nečarují - většina skladeb na albu má coby základní nápad a linku nějaké na gramofonu potrápené smyčce a pravidelně zní coby podklad sborové "yo yo yo". Výjimku pak představují skladby, na kterých se objevují hosté - například "Can't Fade Me" s Nasem a Quanem je prodchnuta duchem starých dobrých G-Funkových časů, "Kick It With You" pro změnu s hostujícím Mariem je procítěné, lehce oldschoolvé r'n'b a nejlepší na celé desce je "So Long" s vokálem Mashondy a featurem Raekwona. Textově se tahle deska nějak moc od standardu neodlišuje. Chybí slovo pimp, zato hustler, nigga' a bitch a taky fráze o tom, kterak rapuje, aby mohl jíst, se vyskytují v častých rotacích. Nechybí ani politická agitka "The Message" o tom, kterak "Black man is original man", nebo dialog dívky a chlapce o pupíku "Bellybutton".

Album jako celek není vyloženě špatné. Jenže nad vodou ho drží jen hosté, nejvíc mu bohužel škodí sám Cassidy svým projevem. Ono se na něj dá zvyknout, jenže to asi není to pravé ořechové, co bychom chtěli, ne?