Keltská hudba neexistuje. To byl alespoň jeden ze závěrů příspěvku Jiřího Moravčíka na kolokviu "Od východu na západ a od západu na východ", které bylo součástí letošních Folkových prázdnin. Aby rozuměli i ti, kdo se ho nezúčastnili: Jde v podstatě o to, že tento termín byl vymyšlen obchodníky s hudbou jako nálepka na určitý druh muzikantského projevu (podobně je tomu s world music). Moravčík tvrzení zdůvodnil tím, že se vlastně nedochovaly žádné důkazy o tom, jak původní keltská hudba opravdu zněla. Folkové prázdniny mají přesto už tři roky svůj Keltský den, na kterém se představuje to nejlepší z této hudební oblasti. A "Ostrovy" jsou výběrem toho nejlepšího z těch nejlepších z let 2003 a 2004.

Přestože si mnoho lidí spojuje keltskou hudbu především z Irskem a Velkou Británií (vzpomeňme třeba irskou party na soundtracku k "Titanicu"), "Ostrovy" přinášejí daleko širší záběr. Může za to hlavně globalizace, díky níž se tento druh muziky rozšiřuje za hranice Lamanšského průlivu, a tak není divu, že v Náměšti se v rámci Keltských dnů objevují pravidelně nejen Irové, Skoti a Welšané, ale také Belgičané a v neposlední řadě i Češi. Ti všichni nejen na Folkových prázdninách čerpají inspiraci jedni od druhých a zpětně ji promítají do své hudby. To je také význam metaforického názvu kompilace - cesty z hudebních ostrovů na jiné a zpět - vysvětleného v bookletu. Ten, krom rozpoznatelných ilustrací Rostislava Pospíšila, který svými zdeformovanými hudebními nástroji vytvořil grafickou tvář festivalu, obsahuje i krátké představení jednotlivých účinkujících ve dvou jazycích a článek Jiřího Moravčíka o keltské hudbě. Škoda že nikdo nenašel odvahu prohnat ho jazykovou korekturou, hrubky úroveň bookletu snižují.

Velmi rozšířeným názorem na keltskou hudbu je ten o její jednobrdosti. Snad právě výběr "Ostrovy" by mohl být důkazem toho, že na jedno brdo tahle hudba rozhodně není a že se do ní promítá množství vlivů. Ať už to je třeba klasická hudba v případě Hoover The Dog, moravské lidovky v případě Tomáše Kočka & Orchestru, nebo moderní a zároveň retro zvuk v případě Bantry Bay nebo Kukulínu. Na první poslech zaujme "The King's Shilling" Dún an Doras (ano, je to hlavně díky vokálu Katky Garcíi, ale také kvůli mírně přetaženému masteringu), propracovaná kompozice "Lucky Seren" HTD (raději nedomýšlet, co by to s posluchačem udělalo, kdyby se jejich skladby instrumentálně obohatily) a Kočkův "Svatojan". "Reels" Sliotar přinesou závan tradice, Skippinish zase díky a capella písni "Braigh Uige" tu pravou atmosféru Folkových prázdnin. Návštěvník festivalu naopak může být lehce zklamán z Fluxus, neb to, jak se kapela na pódiu rozjela, se na stříbřitou placku přenést nepodařilo.

Keltská hudba je in, keltská hudba je trendy. Přesto se najdou lidé, kteří ji mají v sobě a dokážou ji zahrát srdcem, zkrátka protože ji mají rádi. Kdo si potrpí na kvalitu a klasiku, bude z výběru nadšen i přes jeho některé nedostatky. "Ostrovy" v sobě mají ale i potenciál zaujmout také ty, kteří onu takzvanou keltskou hudbu příliš nemusejí. Zmiňovat pak fanoušky Keltských dnů Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou zřejmě nemá smysl. Ti už cédéčko mají doma od srpna.