Ten večer se pražský Lucerna Music Bar zaplnil do posledního místa. Profláklá kulatá stage byla připravena pro jedinou kapelu, pro jediného interpreta, byť na seznamu účinkujících byli samozřejmě ještě hosté, a ne ledajací. Ale popořádku.

S akademickým zpožděním nastoupila skupina 5P a vytvořila entrée pro svého frontmana. Pětice hudebníků v čele s kapelníkem Ondřejem Fenclem tvořila hudební podklad pro zpěvákův stále jistý a pevný tenor se signifikantním vibratem, který poeticky přednášel přítomným své písňové příběhy.

Kdo delší dobu sleduje tvorbu a vůbec osobnost Luboše Pospíšila, ví, že na pódiu nijak zvlášť neexhibuje a spíše se drží se svojí vrozenou skromností stranou. Ani tohle pondělí nebylo výjimkou. Ovšem od prvního tónu si Pospíšil podmanil celý sál. Ten s ním přizvukoval do slok, zpíval refrény nebo jen hladově odezíral z jeho rtů každé slovo zhudebněné poezie.

Na úvod zazněly Lubošovy dnes už klasiky, před vlastním křtem a předáním zlaté desky je doplnila právě titulní píseň ze sólové nahrávky "Poesis Beat". Ocenění zpěvákovi předával šéfproducent hudebního vydavatelství Supraphon Karel Deniš.

Následovala další ceremonie, a to křest vinylové reedice alba "Tenhle vítr jsem měl rád". Vyšla po čtyřiceti letech, první náklad byl tehdy během několika málo měsíců rozebrán a na další již z prapodivných důvodů nedošlo.

Křtu se chopil houslista Jan Hrubý a Jan Haubert z Visacího zámku. Stylově. Jack Daniels tekl proudem.

Poté každý z kmotrů s kapelou zahrál dvě skladby, které byly nějakým můstkem spojeny právě s osobou Luboše Pospíšila. Hned první byla Mišíkova "Variace na renesanční téma", kterou za doprovodu Hrubého houslí odzpívala celá skupina. Muzikanti včetně frontmana (ten ji kdysi zpíval s Čundrgrundem) se střídali vždy po slokách.

Když nastoupil zpěvák Visacího zámku, stal se z poklidného vystoupení na chvíli punkový večírek v pravém slova smyslu. 5P ohodilo poetický samet a drhlo od podlahy "Známku punku", ve které si Luboš nasadil černé brýle, čepici s britskou vlajkou a odzpíval ji společně s Haubertem. Následující "Traktor" už sledoval jen zpovzdálí a bavil se uvolněnou atmosférou na pódiu i pod ním. V každém případě to to byla velmi zábavná vsuvka do už tak skvělého koncertu.

Na tomto místě bych rád vyzdvihl zvuk a čitelnost jednotlivých nástrojů a zpěvu, i když občas se nějaký ten zvukový rarášek objevil. Nicméně band šlapal na jedničku. Mladá rytmika ze Sto zvířat - bubeník Jakub Nývlt a hlavně basák Jakub Červinka - udávala rytmus, na kterém se daly stavět nejen hrady z kamene, a že pánové čas od času řádně přitvrdili. Podporoval je perkusista Michal Hnátek.

Nelze samozřejmě vynechat stálici 5P Ondřeje Fencla, který vedle kláves a foukací harmoniky hrál i na ukulele, a kytaristu Mirka Linharta, který svým kytarovým umem vyšperkoval všechny odehrané skladby.

Po přestávce už si jel večer po své pevně dané linii. Zazněly písně ze křtěného vinylu, přičemž zejména "Kniha míjení" byla odehrána velmi precizně se živým funkovým espritem. Linhart si střihl svoji píseň "Telefon", vyšperkoval ji gilmourovským doprovodem a sólem. Dvě kompozice ještě přidal Jan Hrubý. Pak už došlo jen na klasiky všech klasik "Tak vznikla zem" s výtečným textem Pepy Lábuse, "Tenhle vítr jsem měl rád" a rockově podanou odpichovku "Dvě tváře: Jekyll a Hyde". Aplaus nebral konce, a tak nebylo divu, že se hned nadvakrát přidávalo.

Měl jsem možnost vidět koncerty Luboše Pospíšila a jeho kapely nesčetněkrát. Tento bard by mohl hrát hodiny a stejně by měl divákům stále co nabídnout. Tohle vystoupení se mi však zdálo asi ze všech nejlepší, nejosobitější, zahrané s určitou samozřejmostí a jistotou. Takzvaně na pohodu a přece s grácií a stylem, který nedá návštěvníkovi vydechnout a nutí ho sledovat každý moment odehrávající se na scéně.

Luboši Pospíšilovi a jeho 5P se křest náramně vyvedl. Připomínám jen, že kariéra tohoto zpěváka s jedinečným hlasem trvá už víc než padesát let. Všechna čest! Nemusí přitom předvádět psí kusy v podobně ohýnků, petard či konfet. Stačí jen upřímnost, silný materiál a charismatický frontman. A to si ten večer ve vyprodaném Lucerna Music Baru sedlo na výbornou.

Jen je škoda, že opět nevyplul na opilém korábu za onou Karinou, kterou si publikum tolik přálo. Ale to už je jen taková malá, úsměvná tečka.