Na musicserveru jsme o Eagles psali několikrát a vždy v článcích nechyběla poznámka o tom, že Eagles dnes žijí ze slavné minulosti. Na jejich koncerty stále chodí spousta vděčných posluchačů, jak je vidno i na aktuálním DVD "Farewell Tour Part One, Live From Melbourne", ale jen ojediněle obohatí sestavu největších hitů kapely i nějaká zbrusu nová píseň. Nemám to skupině za zlé, dělá to tak více veteránských umělců. Dokud lidi chodí a žádají si staré písně a skupina zvládá cestování po světě (snad je to hraní pořád i baví), je to v pořádku, funguje rovnováha nabídky a poptávky. I proto ta vtipná narážka na první část rozlučkového turné v názvu nosiče.

Při sledování koncertu zaznamenaného loni v Rod Laver Areně proti sobě stojí dva pocity: na jedné straně fantastický zvuk a obraz, na druhé straně sterilita koncertu a chlad. Kapela je báječně sehraná, vokály jsou úžasně sezpívané, ale chybí spontánnost, nespoutaná energie. Tady není místo na pot stékající po obličejích aktérů, nedejbože stříkající na diváky v prvních řadách (ano, sedí se). U skladeb se silnou inklinací ke country ("Peaceful Easy Feeling", "Lyin' Eyes", "Take It Easy"), jež jsou skvělé, když při letním zapadajícím slunci s kamarády pod pergolou opékáte vepřová žebírka, se tady dostavuje pocit ospalosti. Kytarista Joe Walsh se snaží na pódiu vtipkovat (při "Life's Been Good" má na hlavě stavbařskou přilbu se zabudovanou minikamerou), ale to je zoufale málo.

Eagles servírují publiku až třicet písniček, koncert trvá přes dvě a půl hodiny a občas je to nuda. "Hotel California" má zajímavé intro na trubku, ale čtyřčlenná dechová sekce doprovázející legendární kytarové sólo tahá za uši (jinak ovšem, všechna čest, dechy dávají mnoha písním ten správný říz) a skladba je podaná tak nějak formálně, s verzí na DVD "Hell Freezes Over" prohrává na těžké RSC. Potěší "Funk #49" naznačující skrytou energii v kytaristech, výborné jsou "Boys Of Summer" a "Sunset Grill", v nichž je příjemné napětí. Roztančit publikum se dobře podařilo hybnou skladbou "All She Wants To Do Is Dance", při níž si režie vybírala do záběrů samé hezké ženy, tančící samozřejmě.

Zvuk v DTS (zajímavost: můžete přepnout jen mezi volbami DTS a Stereo, Dolby Digital chybí) je dokonalý, někdy skoro až nepřirozeně! Bonusová výbava spočívá pouze v interview s kmenovou čtveřicí (jinak je na pódiu dvanáct muzikantů), které je hrozně nevynalézavé a plné tisíckrát opakovaných frází, nuda. Ovladač zůstává v ruce a přeskakujeme, toto DVD je občas hezké, avšak pokud zatlačí do sedadla, jen proto, aby posluchač usnul. Po závěrečných tónech "Desperada" (velmi pěkné zakončení, to zas ano) se v duši rozprostírá pocit mírného zklamání.