Po vydání dvou alb se Mark Owen, bývalý člen Take That, ocitl na dlažbě. Jeho vydavatelství ho kvůli nízkým prodejům natvrdo vyhodilo, ale on se zařekl, že se hudby jen tak snadno nevzdá. Založil vlastní nahrávací společnost a výsledkem je třetí deska "How The Mighty Fall", která ukazuje, že i pád může znít nádherně.
Většina rozpadnuvších se boybandů za sebou zanechá maximálně jednoho člena, který se dále věnuje muzice, alespoň do té míry, že o něm ví širší veřejnost a ne jenom manželka popřípadě milenec v koupelně. U
Boyzone to je
Ronan Keating, u
'NSync Justin Timberlake a podobných případů by se dalo najít jistě více.
Take That byli ve své době nejslavnějším boybandem, který neoslovil snad jen holky v Americe. Byli trošinku jiní, než zbytek roztahovačů prstů - sami si psali hudbu i texty a podíleli se i na producentské práci. Ale i z této skupiny nakonec vyšla pouze jediná velká hvězda -
Robbie Williams. Nicméně svoje stopy na hudebním poli zanechává i
Gary Barlow coby skladatel a producent. Prakticky od počátku se ale i další člen
Take That snaží vyvrátit ono
"pravidlo" jedné hvězdy.
Mark Owen má za sebou dvě desky, jejichž prodeje ale zavinily situaci, v jaké se momentálně nachází. Třetí desku "How The Mighty Fall" vydává na svém vlastním labelu a čert ví, jak to půjde dál, jestliže se nestane nějaký zázrak. Přitom ani jedna z předchozích desek nebyla vysloveně špatná, ba spíše naopak - obzvláště druhou
"In Your Own Time" pokládám za jednu z hodně povedených. A mohu předeslat, že "How The Mighty Fall" je zase o fous lepší.
Faktem je, že i když si Mark vydal novou desku v podstatě sám, dokázal si k sobě přizvat výborné spolupracovníky. Na albu můžete slyšet například klávesy Rogera Manninga Juniora, bývalého člena Jellyfish, nebo bubny Joeyho Waronkera, který bubnuje třeba na deskách
R.E.M.,
Tracy Chapman a především na všech deskách
Becka. S tímto jménem je spojena i osoba producenta Tonyho Hoffera, který se mimo
Becka stará i o
The Thrills,
Turin Brakes nebo
Supergrass. Je to sice jen pár jmen, ale i toto by mohlo určitým způsobem vypovídat o kvalitě "How The Mighty Fall".
V čem je vlastně nová deska lepší než ta minulá? "How The Mighty Fall" je oproti "In Your Own Time", která se příliš nevymanila z britpopových mantinelů, daleko stylově pestřejší. Jako by se
Mark Owen projel napříč hudebními žánry a od každého si vzal malý kousek. V "Sorry Lately" slyšíte dylanovský akcent a melancholii, proti ní stojí bezstarostnost "Makin' Out", což je singl, který vyšel daleko před vydáním tohoto alba a naopak spíše doplňoval album předchozí. Ale to není zdaleka vše. Naprostým úletem, ale v dobrém smyslu slova, je i honky-tonky písnička "Waiting For The Girl", která se pomalu přesouvá až do rockabily, což trochu připomíná například i nedávný počin, který má na svědomí
Sasha alias Dick Brave. Aby toho nebylo málo, Babe, jak mu přezdívaly fanynky TT, se v "3:15" dal i na indie-funky a la
Scissor Sisters a do "Hail Mary" trošku podprahově zamixoval i country. Po úvodních poklidných slovech o padlých andělech se ve "Wasting Away" rozjíždí rocková pecka, při níž Mark štěká jedno slovo za druhým. Snad pouze druhý singl "Believe In The Boogie", který najdete mimo jiné i na soundtracku k filmu "Mr. & Mrs. Smith", je jednou z mála čistě popových písniček, která ovšem vykrystalizovala do nádherné a velice chytlavé podoby.
Z předchozích řádků se může zdát, že je "How The Mighty Fall" pěkná slátanina, ale ona je to spíše dobře uvařená pochoutka, do které Mark nasypal o něco více ingrediencí. Konečný výsledek nazdobil ještě pěti akustickými verzemi vybraných skladeb. Díky naprosto odlišným aranžmá a leckdy i totálně převráceným rytmům máte pocit, že
Mark Owen představuje zcela nové písničky, které mají se svými albovými kolegyněmi společného opravdu pramálo a po jejichž poslechu jsem zvědavý na koncertní provedení celého alba.
Je opravdu úžasné sledovat, jakým způsobem se
Mark Owen hudebně vyvíjí a nelze snad ani říct, že spěje. Ani jedno z předešlých alb mi nepřijde málo zralé, jsou to jen zastávky na křivce vývoje Owenovy hudby. Hodně lidí, co "How The Mighty Fall" slyšelo, si jej oblíbilo, kritici ho velice chválí a je jen otázkou, jestli se Markovi podaří jej více dostat do širšího povědomí lidí. Upřímně řečeno, "How The Mighty Fall" je naplněno tolika nápady, že by spoustě kapel vystačily na dvě až tři desky, a byla by velká škoda, kdyby hudebním fanouškům zůstaly tyto nápady utajeny.