Moimir Papalescu je leaderem dvou skupin. The Nihilists úspěšně objíždějí festivaly a na povrch povědomí se dere i jeho projekt Magnetik, ve kterém kuje své hudební vize společně s Petrem Venkrbcem. Nejenom na téma tohoto seskupení a jeho desky jsme si s Moimirem popovídali.
© Václav Jirásek Miomir Papalescu & The Nihilists úspěšně putují po letních festivalech a chystají svou druhou desku. Než však léto stihlo naplno vypuknout, vyšlo album bočního projektu
Magnetik. Stejnojmenný počin přinesl pohled na hudbu z úhlu vědecko-technického vývoje lidstva versus spojování několikera hudebních stylů.
"Magnetik" je zajímavý počin, který získává kladné recenze i za hranicemi Česka. Na tomto všem má zásluhu spojení dvou rozličných pohledů.
Moimir Papalescu je uchvácen elektronikou jakou takovou a
Petr Venkrbec (v textu narazíte i na zkratku PVK) naopak přináší kouzlo akustiky, tedy nejenom jeho saxofonu. Na jejich oficiálních
stránkách si můžete vyslechnout i část toho alba a v brzké době tu přibudou i dva videoklipy, které byly natočeny. Náš hovor se netočil jen okolo muziky nebo vzniku zmíněných videoklipů. Moimir se naplno rozhovořil o svých vizích blízké i vzdálené budoucnosti a přiblížil své zalíbení ve vědě, technice a astronomii.
V promo materiálech je napsáno, že si vážíte spisovatelů sci-fi, vynálezců a astronautů, protože svým způsobem byli ve své době snílci. Jsi též snílek?Obdivuji to jejich prvotní nadšení a ideály, se kterými do toho šli. Proto jsou pro mne lidé jako Verne, Čapek, Lem, Zeman, Troska, Clarke, Leonov, Armstrong a mnozí další velkými osobnostmi, které měly na paměti, že věda a lidská bytost by se měly k pokroku dobrat cestou nerozdílnou... Možná i z tohoto pohledu jsem věčný snílek.
Vzpomeneš si na první sci-fi román, který jsi četl? Případně máš nějakou vzpomínku z dětství, která by byla spojena z tímto žánrem?Úplně prvním setkáním pro mne asi ve třech letech byla jakási ilustrovaná knížka, kdy hlavní hrdina na letadle sestrojeném z palmy doletěl až na Mars a zde se kamarádil s mimozemšťany. Poté následoval "Ohníček a doktor QQ", ABC a příběhy Johna Cartera v komiksu na náměty Edgara Rice Burroughse nebo první, a svého druhu u nás jediný přeložený, originál amerického sci-fi komiksu "Rex Star". V naší televizi pak v padesátých letech běžel seriál pro děti s robotem Emilem, který se ke mně později dostal i prostřednictvím kreslených příběhů tohoto bezesporu unikátního hrdiny. (smích) A první "opravdovou" knihou, kterou jsem přečetl, byl "Robur Dobyvatel".
Jak tvé oko náročného diváka sleduje a hodnotí převážně americké filmové sci-fi trháky?Staré filmy, především z 50. let, u mě mají z již zmíněných důvodů plus. Třeba takový "The Day The Earth Stood Still" z roku 1951 je ideálním příkladem z dlouhé plejády víceméně povedených snímků. Pak je tady Carpenterova klasika "The Thing", film z roku 1982, jakýsi předchůdce "Vetřelce", u kterého jsem se opravdu bál. (smích) Co se současnější tvorby týče, kromě spousty braku se tu najde i pár hodně dobrých filmů, jako například "Pátý element", "12 opic", "MIB's", "Umělá inteligence" nebo "Já, Robot" s hodně dobrým scénářem, který uceleně vysvětluje tři proslulé zákony robotiky zformulované Isaacem Asimovem. Za sebe ale mohu říci, že pokud bych měl sestavit personální Top Ten světové sci-fi kinematografie, na prvním místě by byla zcela jistě československá "Ikarie XB", a to nejen díky geniální hudbě Zdeňka Lišky.
Myslíš si, že fikce z těchto filmů, kterými nám jsou prezentováni třeba mimozemšťané, je správná?Hmyz, chobotnatci, šediváci, postavičky typu E.T., éterické bytosti, humanoidi nebo hrozivá monstra? Kdo ví? Já osobně jejich existenci nevylučuji. Jsem dokonce přesvědčen, že někteří žijí již dávno mezi námi. (smích) Jde jen o to, jak ve skutečnosti vypadají a co z toho jsou jen mimikry.
Když se rozhlédneš po noční obloze a sleduješ například roj světel hvězd a těles ve vesmíru (ať už pouhým okem nebo dalekohledem), co tě napadne jako první myšlenka?Krása. Touha vydat se na cestu. Pocit absolutní svobody.
Kosmické výpravy s posádkou - zvládnou lidské nohy vkročit i někam jinam než jen na Měsíc, kam zatím člověk nejdál přistál?Myslím, že to není vyloučeno, už jen proto, že je to pradávnou touhou lidstva. Již na jeskynních malbách nebo starověkých freskách najdeme zobrazené první vesmírné cestovatele. Věřím, že stále budeme hledat nové a nové možnosti a technologie. A až je najdeme (nebo vyplynou ze situace), pak možná dojde k uskutečnění cest daleko za hranice naší fantazie.
© Václav Jirásek Taktéž jste oba fascinováni vědecko technickými vynálezy, který bereš jako ten nej? Je to třeba zkonstruování prvního počítače?Za základ považuji vynález elektrického proudu jako takového. Samozřejmě, že i počítače napomohly a zpřístupnily komponování hudby nejširšímu okruhu lidí. Jako hudebníka mě ale stále fascinuje osobnost dnes již úplně zapomenutého kanadského vědce Thaddeuse Cahilla, kterému je věnována naše skladba "Dynamo". Ten již v roce 1897 zkonstruoval nástroj jménem Telharmonium. Tento elektrofonický nástroj měl cenu kolem 200 tisíc dolarů, vážil 200 tun a zabíral 18 mestrů čtverečních. Přes své gigantické rozměry byl převozuschopný, ačkoliv k jeho transportu bylo potřeba najmout šest vagónů. Aparát byl polyfonní, dokonce s dynamickou klávesnicí! Jako oscilátory pracovalo 145 speciálně upravených dynam s induktory, produkujících frekvence ve slyšitelné oblasti. Nástroj měl sedmioktávovou klávesnici. Zvuk byl reprodukován zesilovacími trubicemi a takto vzniklá hudba byla z Telharmonia "distribuována" pomocí tehdy vznikající telefonní sítě do veřejných prostor, restaurací a kaváren. Neuvěřitelné!
Na prvním albu projektu Magnetik se objevuje krátká definice "Music Loves Science", kdo ji vymyslel a co pro vás jako taková osobně znamená?Vymyslel ji Morten, člověk, který se s námi úzce podílel na celkové koncepci alba. To motto zcela přesně vyjadřuje náš vztah k technologiím. Většina lidí se jich totiž stále ještě "bojí" a tvrdí, že u počítačové, nebo chceš-li syntezátorové hudby postrádají lidský prvek. My se tedy snažíme v duchu tohoto hesla dokázat, že to není zas tak úplně pravda. (smích)
Jak dlouhé tedy bylo natáčení a příprava na vydání samotné desky?Je to zvláštní, ale tomuto projektu předcházelo zhruba sedmileté období, kdy jsme si s PVK občas společně "zalezli" do studia a zkoušeli, co to s námi udělá. (smích) Peter v té době hrál ještě ve Vltavě a já ve Vanesse a občas
Gun Dreams. Z výsledků těchto sessions jsme nakonec měli oba dobrý pocit, ale k realizaci samotné to byl stále ještě poměrně dlouhý kus cesty. V té době jsme měli ještě stále plno jiných hudebních závazků. Až s nástupem
Moimir Papalescu & The Nihilists někdy před dvěma roky, kdy jsme se konečně "na plný úvazek" sešli v jedné skupině, jsme posléze celou naši předchozí spolupráci dokázali zrealizovat.
Na jedné straně je z "Magnetik" slyšet electro sound a na té druhé zní i saxofon, flétna nebo dudy - není to tak trochu kontroverzní, byl to i záměr něco takového docílit?Spíše než záměr to bylo přirozené setkání jazzového saxofonisty a klávesisty, kteří k vyjadřování používají naprosto odlišné postupy. Myslíme si totiž, že hudba je věc univerzální. Nejde ani tak o prostředky, které k její produkci používáme, jako spíše o to, co je jejím obsahem a jakou náladu tím zprostředkujeme. Proto při naší tvorbě s láskou využíváme nejnovější, ale i zároveň i ty nejstarší technologie a hudební nástroje. V jedné skladbě tak zazní flétna a moogův syntezátor, dudy modulované přes vocoder nebo třeba africké bubny a elektronické bicí od Simmonse.
Máte na desku třeba i ohlasy z venku?Při uvedení na evropský trh prostřednictvím berlínského labelu Pale Music jsme se dočkali několika dobrých recenzí i reakcí od spřízněných umělců. Remix nám nabídl
John Taylor, v současné době se pracuje na jeho realizaci, a je proto možné, že se nám podaří vydat dvanáctipalcový vinyl. Už kvůli obalu by mi to udělalo velkou radost. (smích)
Plánujete v dohledné době nějaké koncerty?Magnetik jsou samozřejmě schopni koncertovat, ale protože nás v současné době plně zaměstnává hraní s The Nihilists, příliš času nezbývá. Nějaký koncert ale do konce roku určitě stihneme. Bližší informace se dají najít na našich magnetických stránkách.
© Václav Jirásek Ke skladbám "Morgenstern" a "We Are Magnetik" byly natočeny videoklipy - kdo je režíroval, jakou mají ideu a kdy je bude možno zhlédnout?Oba klipy režíroval Pavel Jirásek. Ke skladbě "Morgenstern" jsme vycházeli z retro podoby, a klip je proto černobílý, navíc s použitím filtru, který evokuje 50. léta. Je hraný a kromě mne a SM24 si v něm zahrál i jeho domácí robot. Exteriér se natáčel v prostorách staré elektrárny nedaleko Brna. Je to klip s patřičnou dávkou patosu. Připomíná tak trochu budovatelské časy, kdy elektrifikace celé naší vlasti byla prioritou tehdejšího establishmentu. Při jeho natáčení jsme si připadali, jako by se čas na chvilku zastavil a z nás se stali električtí inženýři let dávno minulých. V kontrastu s textem od Christiana Morgensterna jde o tak trochu ujetou záležitost. Klip již běžel v pořadu "kultura.cz" na Č
T2 a k vidění bude pravděpodobně i v pořadu "Paskvil". Druhý klip ke skladbě "We Are Magnetik" je natočen s použitím speciálních svítících kostýmů, na které se promítají různé textury, takže modelky, které jsou v nich oblečené, působí dojmem zvláštních androidních bytostí. Celkově je to více artificientní záležitost. Jeho uvedení plánujeme koncem roku. Oba klipy budou také od srpna ke stažení v sekci video na
www.magnetik.cz.
Retro vlna zažívá velké úspěchy, jakým způsobem jste tímto ovlivněni nebo co si z tohoto zalíbení berou právě Magnetik?V hudbě bylo nejspíš vše podstatné již řečeno, i proto se vždy s určitou pravidelností některé trendy vracejí. Dnes je to hlavně o míchání vlivů a stylů. V případě
Magnetik jsme chtěli vzdát hold polozapomenutému stylu krautrock, který v počátcích hráli například i
Kraftwerk nebo skupiny Faust, Neu, Amon Duul, Tangerine Dream a Can. Krom toho - nás prostě baví míchat folk s electrem nebo elekropop se swingem.
Teď trochu z jiného soudku. V mailu jsi mi psal, ze určitá omezenost v hudebním rozhledu nebo i v běžném živote je překážkou v komunikaci. S čím se při kontaktu s lidmi více setkáváš?Každá doba přináší určité mechanismy, které většině populace omezují žití na pouhé přežívání. Konzum a závist. Lenost a neschopnost sebevzdělávání. Stereotyp a průměrnost. Paradoxně díky technologiím je někdy ještě hůře. Jeden příklad za všechny - geniální vynálezy jako TV, jejíž zásluhou podle mne třeba zatím ještě nedošlo ke 3. světové válce, jsou v jistém smyslu špatně pochopeny a následně zneužívány. Vytvářejí z lidí poslušné stádo, které ovládá duch průměrnosti. Zde příliš prostoru pro komunikaci nezbývá. Proto tolik obdivuji všechny ty, kteří se řídí nejen pudy, ale dokáží dát ve svém životě i dost prostoru imaginaci. Vždycky mi proto z tohoto pohledu bude bližší idealista než materialista, naivní snílek než omezený pragmatik.
Myslíš si, že se tato určitá omezenost dá v lidech ovlivňovat, či odstraňovat?Záleží na každém jednotlivci, kam až dokáže zajít. Je to totiž nejen otázka vkusu a momentální nálady, ale především tolerance a širšího kulturního rozhledu. (smích)
Co budoucnost, třeba jednou nastane doba, kdy díky internetu (případně diky jinému komunikačnímu mediu, které teprve bude objeveno) budou lidé komunikovat jen díky němu a osobní kontakt se úplně vytratí, souhlasíš s tím? Nebo máš zcela jinou vlastní vizi budoucnosti?Věřím, že přes všechny překážky si "zdraví" lidé nakonec cestu k sobě najít dokážou.
Díky za povídání.