Očekávání, pochybnosti, naděje. To vše se promíchalo v myslích posluchačů zvědavých na třetí řadové album anglické kapely Coldplay. Deska s tajemným názvem "X&Y" je na světě a nás čekal nelehký (a přesto radostný) úkol hodinu "kytarového krasosmutnění" pro vás zhodnotit. Pojďme luštit tajemné kódy.
Celkový čas: 62:38
Skladby: Square One, What If?, White Shadows, Fix You, Talk, X&Y, Speed Of Sound, A Message, Low, Hardest Part, Swallowed In The Sea, Twisted Logic; skrytá skladba: 'Til Kingdom Come
Vydavatel: EMI
souhlas (Storm, 20.06.2005 07:12) Reagovat
S recenzí i výsledným hodnocením souhlasím, chybí mi snad jen alespoň částečný rozbor skladeb, ale jinak OK. Jedná se opravdu o působivé album, bohužel né až tolik působivé jako předchozí dvě geniální nahrávky. Po prvních posleších dokonce působí trochu monotónně ale chce to opravdu čas, většina skladeb se nakonec vybarví a často se nachytáte jak i jejich melodie pobrukujete. Co mě ale trochu zaráží je první singl "Speed of sound". Jak bylo v recenzi naznačeno, Coldplay vykradli sami sebe, konkrétně se jedná o použití a mírnou modifikaci melodie z jejich možná největšího hitu "Clocks" z předchozího alba. Jakoby vsadili na to, že lidé okamžitě skočí po všem novém co nese nálepku Coldplay a tak si troufli nejslabší singl vypustit hned jako první. Každopádně mými favority alba jsou "Low" a "Talk" a What If".
Souhlas (Dan K., 20.06.2005 08:17) Reagovat
Předně musím souhlasit s podobným pocitem jaký má recenzent, to album potřebovalo dozrát a pak jsem v jeho některých momentech musel zastavit, abych vychutnal motivy, při kerých mrazí v zádech.
Speed of sound se mi do kontextu alba taky moc nehodí (je to prakticky bonus k Rush of blood...) a podrobnější rozbor skladeb by vážně neškodil. Rush of blood nepřekonali, tedy především tu tlakovou vlnu, které předchozí album vyvolalo nelze tak jdnoduše zopakovat, le dostáli slibům a očekáváním. Udělali výjimečnou desku. Navzdory EMI...
Moje řeč (Razor, 20.06.2005 10:47) Reagovat
Koupil jsem si to a při prvním poslechu si říkám: "to je ale pí...". Ani jsem to nedoposlouchal. Pak jsem tomu dal druhou šanci a věřte nebo ne, zase jsem to ani nedoposlouchal jak mě to nebavilo. Už jsem si říkal, že to hodím do kouta a vživotě se toho už asi nedotknu. Pak jsem se přistih jak si pozpěvuju nějakou melodii a byli to samozřejmě oni. Tak to ještě jednou strčím do přehrávače a najednou, zjišťuju, že první písnička se mi vlastně dost líbí. Taky druhá. Třetí! A tak je to se všema.
no ale co desátý poslech ?? (Rimmer, 20.06.2005 13:58) Reagovat
JO JO s tím by se dalo souhlasit. První poslech absolutní blbost. Po třetím poslechu se deska stala hlavním okupantem mojeho přehrávače, ale nyní se opakovaně začínam klonit k názoru, že zas takovej zázrak to zase neni. Docela rychle se to ohraje. A do přehrávače raději znovu vrážím svoji letitou lásku the smiths.
Moje řeč 2 (Trip225, 20.06.2005 14:31) Reagovat
Mám naprosto stejné pocity,jako autor článku "moje řeč". Při prvním a druhym poslechu jsem byl naprosto zklamaný, snad až písnička Twisted logic ve mě nechala kladný dojem, ale zbytek alba byl pro mě zklamáním a já Coldplay fakt proklínal...nakonec jsem tomu ale jakž takž přišel na chuť...nejlepší deska je pro mě ale pořád PARACHUTES
Tweet