Maraca překvapila deskou "Longe" a na nový počin jsme si museli chvilku počkat. Novinka "Krvavé balady" hodně čerpá z lidového folklóru a přináší čtrnáct přepracovaných písniček se smutnými příběhy. Spojení Maraca-Zimbova na tomto cédéčku dokázalo uskutečnit zajímavá seskupení nálad a inspirací.
8/10
Maraca-Zimbova - Krvavé balady
Celkový čas: 43:37
Skladby: Boleráz, Sedí Janoško, Vím já jeden hájíček, Šla Anička do hájíčka, Už slunéčko zašlo, Zimbova, Ej šandári, šandári, Na zelených lukách, A tam dolu, Išlo sa dievča, Výše nových zámků, Išlo dievča pre vodu, Keď sem šel přes zelený les, Ej padá, padá
Vydavatel: Indies
Maraca na své desce
"Longe" čerpala z portugalských básní a přinesla výpravný výlet do různých kultur. Na tvorbě "Krvavých balad" se účastnila dvě seskupení -
Maraca a
Zimbova, v které působí skoro nadpoloviční většina původní Maraky. Deska samotná čerpá z lidových písní dávných časů, ty nejstarší pocházejí z šestnáctého století - většina z nich není skoro vůbec známa - a byly přepracovány do rozličných instrumentací. Různorodé hudební motivy vycházejí z mnoha prvků, nejenom world music, ke které má
Maraca nejblíže. Prim hrají akustické nástroje, jediným odbočením je práce se samplerem Roberta Prokopa. Výtečně se doplňují hlasy zpěvaček Marty Vávrové a Gabriely Vermelho. "Krvavé balady" mohou se ctí konkurovat oblíbenému
Čechomoru, řekl bych, že je to i zajímavější opus k poslechu, a to hlavně díky své větší pestrosti a záběru propracování.
Maraca-
Zimbova si dala záležet na aranžích, důkladně využívá složeného ansáblu třinácti lidí, tedy deseti členů těchto dvou formací a třech hostů (Krista Hallová - anglický roh, Jan Meisl - bajan, Saša Kunert - tuba). Rozličné strunné, smyčcové a dechové nástroje dávají tomuto teamu dostatečný prostor pro interpretaci podle vlastních představ, chvilkami brnkají na latino notu, ale mají i cit pro jazz nebo rockové harašení. Lidové písničky pojednávající o neveselých příbězích s mrazivým nádechem tu vystupují do popředí v buď skromných provedeních nebo v plném nasazení všech členů a vrcholem může být bráno i vokální sólo v překrásné "Na zelených lukách".
"Krvavé balady" nabízejí poklidné písničky, které se volně rozprostírají do prostoru. "A tam dolu" a "Vím já jeden hájíček" stavějí na akustických kytarách a excelentním zpěvu obou dam, který vás chytne za srdéčko. Čeká vás i lidové zahalekání v "Ej šandári, šandári" nebo rozjetý zvukový experiment "Šla Anička do hájíčka". Ten začíná příjemnou houpavou melodií, která přejde v hlučné preludium. Dramaticky vystavěná "Išlo sa dievča" vás strhne do příběhu, stejně tak se to povede i "Keď sem šel pres zelený les". Vlastně celý závěr "Krvavých balad" působí tak, že se od této nahrávky neodtrhnete. Sampler jen občas rozhrne akustickou převahu, patří mu například úvod "Bolerázu" a decentně se převaluje ve "Výši nových zámků", kde vytváří zajímavou zvukovou kulisu. Závěrečná "Ej padá, padá" má dvě části, hlasové samplování je ukrytou částí (nultý index tracku), kterou zaslechnete pouze při nepřerušovaném poslechu. Pokud si ji chcete pustit samotnou, tak se rozezní jen druhá část, která je postavená na akustické kytaře a mužském hlasu.
Maraca-
Zimbova se svého úkolu zhostila s velkou ctí. "Krvavé balady" čerpají z mnoha odkazů nejenom hudebních kultur. Zlidovělé texty umocňují celkový dojem a slovní pestrost mrazivě pohladí. Celý komplet písniček je náročnější k poslechu a je potřeba být v tom správném rozpoložení, aby vás nepřepadly zbytečné potemnělé chmury. Nejedná se o jednohlasé a rozjuchané věci na velká koncertní pódia, jedná se spíš o inspirující komorní zážitek na několik poslechů.