Nutno přiznat hned ze začátku: Brandy díru do Česka neudělala. Jistě, kdysi hitparádami prolétl její snad největší hit, duet s Monicou "The Boy Is Mine", pak ještě ploužák "Have You Ever?", ti všímavější zaregistrovali její herecké kvality ve studentské vyvražďovačce "Tajemství loňského léta: Rok poté". Jinak nic. Kolekce jejích největších hitů nazvaná prostě "The Best Of" tak Čechy z hokejových dresů nesvlékne. Ono se ani není co divit. Brandy útočila na českomoravskou kotlinu v době, kdy tady "árenbíčko" zajímalo málokoho a od té doby se toho vlastně moc nezměnilo. Recenzované výběrové cédéčko je navíc dost odfláklé po vizuální stránce, tak co by se kdo vzrušoval?

Celkem osmnáct písní nabízí rozhodně poutavou exkurzi do jedenáctiletého výseku historie hudebního stylu zvaného r'n'b. Překvapivé je tedy zjištění, že zatímco v Česku se mohutně trsalo na Twenty4Seven, za velkou louží vznikaly tak propracované záležitosti jako třeba "Baby" nebo "Sittin' Up In My Room". Ještě překvapivější je ale zjištění, že i přes slyšitelné znaky vývoje tohoto stylu se žádné zásadní změny nekonaly. Alespoň v Brandině případě šlo vždy o klasické "árenbíčkové" snobárny se špičkovou produkcí a skvělým zvukem. Babyface, Timbaland, Rodney Jerkins, Kanye West, to jsou jména na soudobé hudební scéně velmi ceněná. Přesto jako by snad producenti podvědomě stavěli Brandy na druhou kolej a do jejích písní nedávali vše ze svého talentu. Jistě, jde o skvěle zprodukované věci, které se nebojí (v rámci mantinelů stylu!) experimentů, ale že by to člověka zarazilo do křesla, to se říct nedá.

Díky bestofkovému formátu lze navíc bilancovat a troufnout si označit za Brandino nejlepší období rok 1998 (a album "Never Say Never", které je zde ostatně zastoupeno nejvíce), ale ani vzrušující vokální aranže "Afrodisiac" nebo "Who Is She 2 U" (obě z loňského "Afrodisiac") také nejsou nepovedené. Vlastně žádná píseň není špatná, i když při tomto úctyhodném počtu by snad nikomu nedělal problém jich pár vyhodit a kompilaci zkrátit. Ale vzhledem k tomu, že jde o bestofku...

Ale vzhledem k tomu, že jde o bestofku, je vizuální podoba a přidaná hodnota cédéčka na dost nízké úrovni. Album nenabízí žádnou multimediální stopu a kdo obrátí své naděje k bookletu, bude zklamán zcela. Vše, co je v něm k nalezení, jsou krom nezbytných bibliografických informací čtyři (slovy čtyři) umělecké fotografie. Žádné texty (budiž), žádná poutavá biografie, žádné příběhy ze zákulisí natáčení, žádné pikantní fotky z koncertů. Nic. Takhle důstojná rekapitulace kariéry nevypadá. Naopak vše směřuje k podezření na bezcitný útok na peněženky. Ale na čí peněženky? Snad těch, kteří mají jako svůj koníček sbírání bestofek. Ostatní může nechat v klidu. Kromě (sice) kvalitního luxusního popu nenabízí nic, co by stálo za nákup.