Do Prahy přijel král. Ano, i takto symbolicky by se dal popsat koncert Pat Metheny Group v pražské Lucerně. Bezmála tříhodinové vystoupení kytarového mága společně s geniální skupinou lze již nyní označit ze vrchol letošní sezóny a těžko mohou další interpreti tento koncert přebít.
Recnze (Michal Hejna, 26.05.2005 11:32) Reagovat
Milí příteli, se zájmem a potěšením jsem si přečetl Vaši recenzi na koncert Pat Metheny Group. Já jsem koncert vnímal podobně, nikoliv ten pražský, ale koncert 2. dubna, který jsem měl možnost s předstihem vidět. V Praze jsem se totiž nemohl příliš soustředit, jelikož jsem byl poměrně dost pracovně vytížen. Niceméně jsem si stačil všimnout kolik známých lidí a významných hudebníků navštívilo tento koncert / třeba Andrej Šeban, Jiří Stivín a další../ a jak si ho užívali, jak mi poté i psali sms s díky, že jsem jim připravil tento zážitek. Nevšiml jsem si však, že by mezi hosty měl být někdo tak významný, aby se zvýrazněním jeho přítomnosti v druhém odstavci recenze koncert povýšil na něco mimořádného. Neviděl jsem tam ani Dalajlámu, ani Papeže, Billa Gatese či Václava Havla. Členy Monkey Business jsem zahlédl pravda, ale převážně na baru kterak popíjeje pivo rušili hlasitým hovorem v tichých pasáží zadní řady. Zřejmě měli důležitější věci na starost než hudbu. Utekl jim tak okamžik, který se asi už nebude opakovat, jak jste správně pochopil a popsal. Děkuji za recenzi. Michal Hejna / pořadatel koncertu a manager Monkey Business /
Nádhera (Jan P. Martínek, 02.06.2005 14:47) Reagovat
Hezká recenze. Pokud jde o „otřelé fanoušky“, kteří údajně Methenyho v takové formě ještě nezažili, těžko se to srovnává, ale ačkoli jsem viděl všechny pražské koncerty PMG, onen Patův první v rámci Secret Story Tour v roce 1992 je pro mě životním zážitkem, který již těžko co překoná. Co se členů jisté přihlížející kapely týče, musím souhlasit s panem Hejnou.
„Podivuhodná hra čtyřruč" na xylofon není jen třešničkou na dortu – pokud pánové Minuano hrají naživo, tenhle moment ježící chlupy na celém těle nikdy nevynechají.
Drobné rozčarování jsem měl z publika, které začátky skladeb poznávalo a tudíž potleskem odměňovalo až po drahné chvíli (pokud vůbec) a hlavně z jistého fotografa pod pódiem, na jehož drzé vykukování objektivem mezi odposlechy (nehledě k tomu, že ten člověk si koncert rozhodně nemohl užít) jsem měl z první řady bohužel dobrý výhled a nedivil jsem se, že ho sám Pat musel opakovaně důrazně upozornit, že přes „no photos“ vlak (ani ten poslední domů) nejede.
Ona „zcela jiná melodie“, kterou Pat na akustiku zahrál do intra The Way Up byla slavná This Is Not America, proslavená Davidem Bowiem, v Praze před lety překrásně interpretovaná Markem Ledfordem, který už nám ji bohužel nikdy nezazpívá.
Tisíceré díky kapele za dokonalý hudební zážitek a Michalu Hejnovi, že nám sem už léta vozí tak úžasné muzikanty.
Fotografování na koncertech (Jiří Kosnar, 03.06.2005 14:59) Reagovat
Vážený p. Martínku. Děkuji za Váš názor na fotografující publikum. Je to skutečně problém, který se rozmáhá tím více, čím je na trhu více a levnějších digitálních kompaktů. Na jedné straně jsou na koncertech fotografové s oficiální akreditací a na druhé diváci, vybavení kompakty po kapsách. "Oficiální" fotografové jsou vázáni mnoha omezeními - na tomto koncertě jsme byli vykázání do asi třetího okna podloubí, kdežto lidé z publika si fotí jak se jim zachce. Kromě člověka, kterého jste zmiňoval jsem viděl např. asi v páté řádě někoho, kdo celý koncert točil na kameru. Nebo například koncert Chucka Berryho, kde jsme byli vpuštěni pouze na tři písničky (s poznámkou že jak někdo bleskne zruší koncert)a pak víceméně vyhozeni z Lucerny ven (s poznámkou neplatíte tak co byste chtěli) a přitom z publika se bleskalo ostošest. Na jedné straně přesná a mnohdy velmi tvrdá opatření, na druhé straně žádný zásah proti neukázněným. Inu takový je život na koncertech a smutné na tom je, že nakonec se řekne, že fotografové jsou neukázněná banda, která jen otravuje.
Tedy jen na upřesnění - ten, o kom jste mluvil určitě nebyl z řad "oficiálních" fotografů (protože k pódiu žádný z nich připuštěn nebyl), ale jeden z neukázněných diváků, kteří si nedokážou vážit něčí tvrdé práce (muzikantů) a otravují život těm, co si přišli jejich hudbu poslechnout.
Tweet