shop.musicserver.cz

Pat Metheny - hudební orgasmus v Lucerně

Vydáno: 25.05.2005 09:20 v sekci Naživo - Tomáš Parkan | foto: facebook interpreta

Do Prahy přijel král. Ano, i takto symbolicky by se dal popsat koncert Pat Metheny Group v pražské Lucerně. Bezmála tříhodinové vystoupení kytarového mága společně s geniální skupinou lze již nyní označit ze vrchol letošní sezóny a těžko mohou další interpreti tento koncert přebít.

Pat Metheny Group, Praha, 22.3.2005 small a
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Pat Metheny je pravděpodobně s Dianou Krall momentálně největší hvězdou jazzu. Desky obou z nich si nekupují jen skalní fanoušci tohoto žánru, ale i ti příležitostní. Dianu Krall Praha přivítala jako velkou hvězdu před půl rokem a nyní se mohla těšit z fantastického koncertu Pat Metheny Group. Kdo nezavítal, přišel o hodně. Už třeba jen proto, že na jazzový koncert byla scéna velice dobře nasvícena, ale samozřejmě ty hlavní důvody popíšu vzápětí.

Hned zpočátku musím napsat, že ač Lucerna nemá příliš dobrou akustiku, zvukařům se podařilo nazvučit tento dnes již legendární prostor opravdu skvěle. K dosažení toho bylo dokonce nutno vypnout hučící klimatizaci, což si vymínil Methenyho management ještě těsně před zahájením koncertu, na který se přišli podívat i členové Monkey Bussines. Velký sál byl naštěstí uzpůsoben k sezení, díky čemuž smrt z udušení nehrozila. Trojitý gong, který jsem zažil pouze na koncertě Norah Jones ve Vídni, odstartoval jazzovou smršť, na níž jen tak nezapomenu.

Pat Metheny Group, Praha, 22.3.2005 small b
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Intro, které otevírá desku "The Way Up", tentokráte uvedlo i celý koncert a nutno říct, že Metheny napínal fanoušky poměrně dlouho, než se objevil sám se španělkou na pódiu, kde začal hrát do motivu "The Way Up" zcela jinou melodii. Překvapením bylo, když se o chvíli později zpoza hlediště objevil zbytek PMG a uličkou mezi diváky muzikanti došli až na pódium, kde konečně spustili první větu jazzové symfonie "The Way Up". Pravda, kdo novou desku neznal, byl trošku v nevýhodě, protože ji odehráli úplně celou od začátku do konce. Stejně jako na desce nás Metheny i naživo provázel po všemožných jazzových a leckdy i po nejazzových stylech, přičemž byly chvíle, kdy hrál takovým způsobem, že jsem měl pocit, že je Methenyho duše zcela v jiném světě, v jiné dimenzi. Za chvíli na to jakoby se naopak probudil a předvedl velice dynamické, strhující sólo. V tomto ostatně nebyl sám. Bubeníka Antonia Sancheze jsem při jeho eskapádách trošku podezříval, že má snad tři ruce. Sice neměl takový atomový úder jako Kirk Cavington, ale o to lepší měl Sanchez techniku.

Více jak hodinu nás PMG provázeli po "The Way Up", přičemž nekopírovali slepě desku, ba právě naopak vymýšleli nové variace a spousty fragmentů dostaly zcela nový kabát. Překvapivé bylo, že podobně jako Metheny i ostatní muzikanti střídali různé nástroje. Například trumpetista Cuong Vu se ukázal také s kytarou nebo s perkusí a podobně jako Erik Truffaz i on občas využil kouzelných škatulek a samploval sám sebe. Chybou by bylo opomenout jeho vokální příspěvek. Když PMG odehráli celou "The Way Up" strhla se doslova bouře následovaná takovou poloviční Standing Ovation. Když konečně potlesk utichl, mohla začít zcela odlišná, svým způsobem intimnější, část koncertu. Do této doby většina stojících diváků postávala těsně u ochozu nebo v zadní částech sálu, ale Pat je vybídl, aby se přesunuli klidně pod pódium, odkud je na začátku koncertu vyhnala ochranka.

Pat Metheny Group, Praha, 22.3.2005 small d
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Poté, co si fanoušci posedali na zem před první řadu, spustil Metheny progresivní duet s Sanchezem. Od této doby se sestava na pódiu měnila společně s různými styly. Diváci tak mohli slyšet klasické věci z dob Pat Metheny Trio a desky "American Garage" nebo například skladbu "James" z desky "Offramp". Těžko slovy popsat pocity, když si Metheny donesl svoji 42strunnou kytaru Pikasso a spustil společně s Vuem výbornou "Are You Going With Me?". Z jeho mistrovství zvládnout takto excelentním způsobem všech dvaačtyřicet strun mi prostě poklesla čelist. Tento nástrojový skvost Metheny poté vyměnil za "obyčejnou" elektrickou kytaru a spustil už společně s celou skupinou další skladbu, ve které prakticky celá PMG hrála v poklidu základní téma, zatímco samotný Metheny se svíjel v téměř psychedelickém vysokém sólu.

Pat Metheny Group, Praha, 22.3.2005 small c
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Jeden z mnoha vrcholů večera, a nejspíše ten nejzářivější, přišel s následující "Last Train Home" z legendární desky "Still Life (Talking)", která je zkrátka geniální a jistě ne neprávem ji možno považovat za největší Methenyho hit. Po ní už následovalo skutečné standing ovation, při kterém prostě stála celá Lucerna. Uklidnění, které přinesla "Last Train Home", dokonale rozvířila "The Roots Of Coincidence", u níž jsme s kolegou pouze poznamenali: "A pak že jazzmani nesvedou výborný metal." V ní si dokonce i pianista Lyle Mays zahrál na kytaru, a tak pouze bubeník Antonio Snachez zůstal jediným, kdo na tento nástroj nehrál. S další skladbou jsme prodělali další mílový přeskok, když se po metalové kytaře dostala ke slovu téměř klasická kytara v baladě "Always And Forever", se kterou Methenymu vypomohl Gregoire Maret na foukací harmoniku. I pro jeho umění zvládnout tento pro dnešní hudbu netypický nástroj těžko nacházím slova.

Pat Metheny Group, Praha, 22.3.2005 small e
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Jakožto obdivovatel jazzového piana jsem měl obzvlášť velkou radost z následující skladby, která byla jedním velkým vystoupením klavíristy Lyla Mayse, který se v tu chvíli vydal na nádhernou pouť ve stopách Keitha Jarreta. Poté už následovalo grandiozní finále v podobě neuvěřitelně organické "Minuany (Six Eight)", v níž se všichni muzikanti naposledy ukázali v sólech, pro které už nelze nalézt vhodné superlativy. Podivuhodná hra čtyřruč Vua společně s Maretem na xylofon byla již "pouze" takovou třešničkou na dortu. Po skončení tohoto kousku bylo jasné, že rozvášněný dav tleskající ve stoje Pat Metheny Group zkrátka bez přídavku neodejde. Tak se i stalo a Pat Metheny s úsměvem ještě přidal jeden kousek, aby tak završil téměř tříhodinový koncert nabitý energií a jazzovou extází.

Abych se přiznal, toto byl můj první koncert Pata Methenyho a troufám si říct, že to byl jeden z nejlepších koncertů, které jsem zažil. Podle reakcí již otřelých fanoušků Methenyho mohu usoudit, že ani oni ho v takovéto formě zatím neviděli. Koncert v pražské Lucerně byl zkrátka a dobře fantastickým zážitkem, který nebylo radno prošvihnout. Pat Metheny několikrát slíbil, že určitě znovu přijede, na což se já už nyní těším.

Pat Metheny Group, Velký sál Lucerny, Praha, 23.5.2005

  • Recnze (Michal Hejna, 26.05.2005 11:32) Reagovat

    Milí příteli, se zájmem a potěšením jsem si přečetl Vaši recenzi na koncert Pat Metheny Group. Já jsem koncert vnímal podobně, nikoliv ten pražský, ale koncert 2. dubna, který jsem měl možnost s předstihem vidět. V Praze jsem se totiž nemohl příliš soustředit, jelikož jsem byl poměrně dost pracovně vytížen. Niceméně jsem si stačil všimnout kolik známých lidí a významných hudebníků navštívilo tento koncert / třeba Andrej Šeban, Jiří Stivín a další../ a jak si ho užívali, jak mi poté i psali sms s díky, že jsem jim připravil tento zážitek. Nevšiml jsem si však, že by mezi hosty měl být někdo tak významný, aby se zvýrazněním jeho přítomnosti v druhém odstavci recenze koncert povýšil na něco mimořádného. Neviděl jsem tam ani Dalajlámu, ani Papeže, Billa Gatese či Václava Havla. Členy Monkey Business jsem zahlédl pravda, ale převážně na baru kterak popíjeje pivo rušili hlasitým hovorem v tichých pasáží zadní řady. Zřejmě měli důležitější věci na starost než hudbu. Utekl jim tak okamžik, který se asi už nebude opakovat, jak jste správně pochopil a popsal. Děkuji za recenzi. Michal Hejna / pořadatel koncertu a manager Monkey Business /

  • Nádhera (Jan P. Martínek, 02.06.2005 14:47) Reagovat

    Hezká recenze. Pokud jde o „otřelé fanoušky“, kteří údajně Methenyho v takové formě ještě nezažili, těžko se to srovnává, ale ačkoli jsem viděl všechny pražské koncerty PMG, onen Patův první v rámci Secret Story Tour v roce 1992 je pro mě životním zážitkem, který již těžko co překoná. Co se členů jisté přihlížející kapely týče, musím souhlasit s panem Hejnou.

    „Podivuhodná hra čtyřruč" na xylofon není jen třešničkou na dortu – pokud pánové Minuano hrají naživo, tenhle moment ježící chlupy na celém těle nikdy nevynechají.

    Drobné rozčarování jsem měl z publika, které začátky skladeb poznávalo a tudíž potleskem odměňovalo až po drahné chvíli (pokud vůbec) a hlavně z jistého fotografa pod pódiem, na jehož drzé vykukování objektivem mezi odposlechy (nehledě k tomu, že ten člověk si koncert rozhodně nemohl užít) jsem měl z první řady bohužel dobrý výhled a nedivil jsem se, že ho sám Pat musel opakovaně důrazně upozornit, že přes „no photos“ vlak (ani ten poslední domů) nejede.

    Ona „zcela jiná melodie“, kterou Pat na akustiku zahrál do intra The Way Up byla slavná This Is Not America, proslavená Davidem Bowiem, v Praze před lety překrásně interpretovaná Markem Ledfordem, který už nám ji bohužel nikdy nezazpívá.

    Tisíceré díky kapele za dokonalý hudební zážitek a Michalu Hejnovi, že nám sem už léta vozí tak úžasné muzikanty.

  • Fotografování na koncertech (Jiří Kosnar, 03.06.2005 14:59) Reagovat

    Vážený p. Martínku. Děkuji za Váš názor na fotografující publikum. Je to skutečně problém, který se rozmáhá tím více, čím je na trhu více a levnějších digitálních kompaktů. Na jedné straně jsou na koncertech fotografové s oficiální akreditací a na druhé diváci, vybavení kompakty po kapsách. "Oficiální" fotografové jsou vázáni mnoha omezeními - na tomto koncertě jsme byli vykázání do asi třetího okna podloubí, kdežto lidé z publika si fotí jak se jim zachce. Kromě člověka, kterého jste zmiňoval jsem viděl např. asi v páté řádě někoho, kdo celý koncert točil na kameru. Nebo například koncert Chucka Berryho, kde jsme byli vpuštěni pouze na tři písničky (s poznámkou že jak někdo bleskne zruší koncert)a pak víceméně vyhozeni z Lucerny ven (s poznámkou neplatíte tak co byste chtěli) a přitom z publika se bleskalo ostošest. Na jedné straně přesná a mnohdy velmi tvrdá opatření, na druhé straně žádný zásah proti neukázněným. Inu takový je život na koncertech a smutné na tom je, že nakonec se řekne, že fotografové jsou neukázněná banda, která jen otravuje.
    Tedy jen na upřesnění - ten, o kom jste mluvil určitě nebyl z řad "oficiálních" fotografů (protože k pódiu žádný z nich připuštěn nebyl), ale jeden z neukázněných diváků, kteří si nedokážou vážit něčí tvrdé práce (muzikantů) a otravují život těm, co si přišli jejich hudbu poslechnout.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
The Cure - Songs Of A Lost World 9/10
Recenze: Soundtrack k šedivé krajině za oknem s kapkami deště. The Cure na "Songs Of A Lost World" našli stroj času Za šestnáct let se toho stane spousta - třeba se svět dokáže obrátit naruby a propadnout do nejistoty. Když The Cure vydali svou desku "4:13 Dream", nebyl život na Zemi ani zdaleka tak vratký. Britská kapela svou vytouženou novinkou... čtěte zde
Vydáno: 08.11.2024 15:00 v sekci Recenze
Poly Noir - Snil jsem o tom, že natočím album pseudogregoriánských chorálů
Rozhovory: Poly Noir - Snil jsem o tom, že natočím album pseudogregoriánských chorálů Lídr brněnské bestie Insania Petr "Poly" Pálenský se dlouhé roky jakékoliv hudební aktivitě mimo svou domovskou formaci spíše vyhýbal. Až nyní proto vychází debut jeho veskrze osobního projektu Poly Noir ovlivněného temnou country.... čtěte zde
Vydáno: 08.11.2024 09:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
Sabrina Carpenter - Short n' Sweet 8/10
Recenze: Sabrina Carpenter dorostla na "Short n' Sweet" v popovou princeznu s názorem Sabrina Carpenter rozhodně nepatří mezi neznámá jména, vždyť ve svých pouhých pětadvaceti letech vydala letos už svou šestou řadovku nazvanou "Short n' Sweet". Všechny roky předtím se však nyní jeví jako pouhá příprava na to,... čtěte zde
Vydáno: 07.11.2024 18:30 v sekci Recenze
Mezzoforte - Doufáme, že po sobě zanecháme pozitivní vibrace
Rozhovory: Mezzoforte - Doufáme, že po sobě zanecháme pozitivní vibrace Island dal hudebnímu světu spoustu výrazných jmen. Funk-jazzoví Mezzoforte ale patří mezi ty, kteří pomáhali pomyslné dveře otevřít. Už v pátek 8. listopadu zahrají v rámci festivalu Groove Brno. V krátkém rozhovoru jsme nakousli... čtěte zde
Vydáno: 07.11.2024 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
Pohled do českých hitparád - 44. týden 2024
Nejhranějším českým hitem se poprvé stal "Plamen" Kateřiny Marie Tiché Třináct měsíců čekala Kateřina Marie Tichá se singlem "Plamen", než se dočkala pozice nejhranější domácí skladby v rádiích. Nyní se jí konečně podařilo sesadit dlouho kralující O5 & Radeček. Celkovému pořadí dál vládne... čtěte zde
Vydáno: 07.11.2024 09:00 v sekci Novinky | České hitparády
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 30/2024 - od Empire Of The Sun přes Ghost po Powerwolf (31.07.2024 13:00)
- Nové desky 24/2023 - od Queens Of The Stone Age přes J.A.R. po Toma Grennana (21.06.2023 19:30)
- Naživo: Pat Metheny a jeho Side-Eye odehráli v Hybernii soustředěný koncert bez velkých emocí (01.05.2022 19:30)
- Fotogalerie: Pražský návrat Pata Methenyho v obrazech (30.04.2022 17:42)
- Publicistika: Pět momentů, kdy Pat Metheny nehrál jen sám za sebe (21.04.2022 08:00)
- Pat Metheny představí koncem dubna v Praze novou krev (12.02.2022 11:12)
- Nové desky 36/2021 - od Kacey Musgraves přes Manic Street Preachers po Metalliku (14.09.2021 08:00)
- Nové desky 9/2021 - od Kings Of Leon přes Zaru Larsson po A Day To Remember (10.03.2021 08:25)
- Nové desky 7/2020 - od Ozzyho Osbourna přes Pata Methenyho po BTS (26.02.2020 06:35)
- Jazz Fest Brno zná jména hlavních hvězd příštího ročníku (08.11.2019 16:01)

ALBUM TÝDNE 45/2024

Mirek Kemel
Mordyjé

Patrně to zaznít musí, protože tyto dvě role nelze oddělit: Mirek Kemel je karikaturista - a písničkář. Obě povolání v sobě nesou aspekt pečlivého pozorování lidského pinožení a jeho vtělení do média, jež vyžaduje výstižnou zkratku. Třináct takových vhledů přináší deska nadepsaná výkřikem "Mordyjé".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 09.11.
Royel Otis (Lucerna Music Bar, Praha)
So 09.11.
Palace (UK) (MeetFactory, Praha)
Ne 10.11.
Sum 41 (US) (O2 arena, Praha)
Ne 10.11.
The Last Dinner Party (UK) (Roxy, Praha)
Ne 10.11.
The Last Dinner Party (UK) (Roxy, Praha)
Ne 10.11.
Been Stellar (US) (Café V Lese, Praha)
Po 11.11.
Kakkmaddafakka (NOR) (MeetFactory, Praha)
Út 12.11.
Jacob Collier (UK) (O2 Universum, Praha)
Út 12.11.
Müller:Koller:Kryl (Rudolfinum, Praha)
St 13.11.
Katarzia’s Choice (La Fabrika, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Kateřina Marie Tichá Viktor Dyk Vladimír Mišík Justin Bieber Prince The Prodigy The Cure Lucie Vondráčková Beyoncé Coldplay Madonna Lady Gaga Kabát Taylor Swift Queen Viktor Sheen Billie Eilish Ed Sheeran Adele Linkin Park
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe