Veselá opičí apokalypsa

Gorillaz jsou zpět. Po čtyřech letech se vrací všemi oblíbená animovaná skupina, aby znovu vybojovala souboj o přežití v post-apokalyptickém světě. Šéfové opičího cirkusu animátor Jamie Hewlett a zpěvák Damon Albarn od první desky obměnili svůj tým, ve kterém aktuálně najdete hiphopové legendy De La Soul, rappery MF Dooma, Rootse Manuvu, Bootie Browna z Pharcyde, Shauna Rydera z Happy Mondays, Dennise Hoppera nebo vokalistky Neneh Cherry a Martinu Topley Bird. Hlavní posilou je ale DJ Danger Mouse, který nahradil Dana Automatora Nakamuru jako hlavního Albarnova spolupracovníka. Na první pohled to vypadá jako monstrózní chaos, naštěstí opak je pravdou. "Demon Days" je totiž přímo labužnická deska, která první album předčí nejen v temnějším ladění, ale hlavně v mnohem širším hudebním zážitku.

Svět, ve kterém se Gorillaz pohybují, je bezútěšný, je to radiačním spadem zamořená Země, kde přežijí silnější a mrštnější. Post-apokalyptické vize ale Albarn a spol. s klidem převrací v rozverný tanec na hrobech lidskosti, kde se k 2D, Noodles, Murdocovi a Russelovi přidávají zombíci, mimozemšťané, mutanti i opice. Deska určitě potěší každého, kdo miluje estetiku komiksů, zombie filmů i městských mýtů (možná důvod, proč se mi tak líbí). "Demon Days" začínají samplem filmové melodie z klasického zombie filmu "Úsvit mrtvých" (z originálu z roku 1978, ne loňského). Ostatně k Romerově zombícké trilogii se Gorillaz přihlásili už na minulé desce, která zase začíná zoufalým voláním hrdinů z "Dne mtvých", což je poslední film trilogie. Situace je jasná, nemrtví kráčejí po vylidněných městech a poslední přeživší lidé se snaží mobilizovat síly na závěrečný útok. Někde uprostřed této apokalypsy se odehrává mohutná hudební párty Gorillaz.

Deska možná na první poslech není tak chytlavá jako gorilí první album. Vyloženě hitovou skladbou je snad jen "Feel Good Inc." s vynikajícím motivem basové linky, která ji žene kupředu. Místo dalšího "Clinta Eastwooda" nebo "19-2000" se ale dočkáte vzácné vyrovnanosti materiálu, který nikde nepřečuhuje ani neschází. Už první skladba "Last Living Souls" naznačí, že podobně jako pod Automatorovým vlivem se budou "Demon Days" nést v hiphopovém ladění, ovšem se spoustou přesahů. Může za to samozřejmě DJ Danger Mouse, hiphopový producent (výborné album DM & Jemini) a autor nezapomenutelného bootlegu "Grey Album", ve kterém Beatles z paralelního vesmíru hrají hip hop a za pátého člena mají rappera Jay-Zho. (Jen pro připomenutí, ještě před rokem mu EMI hrozila soudní žalobou, teď je už na jejich výplatní pásce.) Jeho lehká ruka, se kterou spojil elementy Mersey a Bronx beatu mu zůstala. Hip hop, funk a kovové techno rytmy si podávají ruce s kytarovým big beatem a je to naprosto přirozené spojení. Chvílemi se sice ocitá na samotné hraně bombastičnosti, ale mohutné smyčcové party i dětský sbor deska obdivuhodně ustojí. Střídání kontrastů je silný moment, na kterém Gorillaz postavili minulé album, a ani tentokrát s ním nešetří. Ve zmíněném pilotním singlu "Feel Good Inc.", svérázné variaci na "Ghost Town" The Specialists, si melancholicky zpívající Albarn vyměňuje mikrofon se smějícími se démony, jejichž part ztvárnily rapové legendy De La Soul.

Co tuto desku posouvá ještě o třídu výše, jsou geniálně vybraní hosté. Albarn a Danger Mouse měli při výběru naprosto volnou ruku, a tak uslyšíte Rootse Manuvu rapujícího do zrychlujících ragga beatů "All Alone", herce Dennise Hoppera (asi si ho budete pamatovat z "Bestarostné jízdy") čtoucího svůj part ve "Fire Coming Out Of The Monkey's Head", dětský sbor v "Dirty Harry" a Bootie Browna v druhé polovině stejné písně, Shauna Rydera jako supermutanta v "Dare" (ostatně skladba sama evokuje happymondayovskou zdrogovanou radost) nebo MF Dooma v ponuré "November Has Come". Dost nečekaným hostem je někdejší manžel Tiny Turner Ike Turner v "Every Planet We Reach Is Dead". Sami si můžete představovat, jaké postavy asi v rámci příběhu hrají. Slabší momenty přijdou jedině ve chvíli, kdy Albarn přestane být rozervaným 2D a stane se prostě jen ufňukaným členem Blur. Moc mi nesedl ani instrumentální hip hop-metal "White Light", ale to už hledám i ty nejmenší skvrnky na dokonalém plátně.

Nějak si teď nedokážu představit Damona Albarna, jak ze sebe sundá svoji ironickou opičí masku a znovu se vrhne do práce s Blur, kteří se na posledních deskách brali přímo smrtelně vážně. Je to neuvěřitelně zábavných padesát minut, těžko letos uslyšíte takhle vzrušující desku, která vás bude bavit od začátku do konce. Vypněte televizi a telefon, stáhněte žaluzie a vrhněte se do světa "Demon Days". A nezapomeňte, že zombie se zneškodní zničením přední části mozku.