U Paradise Lost si jejich fanoušci už zvykli, že po stylových eskapádách druhé poloviny 90. let nastal čas zklidnění a cizelace. Dokazují to kousky "Believe In Nothing" a "Symbol Of Life" a tyto řady nově rozhojňuje také eponymní novinka. Jejím určujícím faktorem je rovnováha mezi metalovou agresivitou a melodickým nádechem, kterou se Paradise Lost daří nacházet velmi dobře. Posluchač se v jejich případě může spolehnout, že i na sebeslabším materiálu se najde dost místa na příjemnou zábavu. Skupina z Velké Británie, která existuje už od roku 1988, si dlouhodobě udržuje nadprůměrnou kvalitu a výjimkou není ani poslední CD.

Album začíná příznačnou "Don't Belong", což je taková melancholická, popově laděná písnička, kterou sice v refrénu zdobí trochu výraznější kytarové riffy, ale v klidu by ji mohli hrát na Evropě 2, když tam zkousnou Green Day. Příznačná je proto, že skrze ni se dají dobře noví Paradise Lost popsat: Vsadili snad ještě víc než v minulosti na silné melodie. Ty vás většinou usadí do křesla už po druhém, maximálně třetím poslechu, což u "těžkotonážních" těles nebývá zvykem. Bigbít samozřejmě zůstal zachován, třeba hned druhá "Close Your Eyes" je vcelku úderným štykem postaveným na sekaném riffu. Naprosto se ale vytratil doomový feeling, který byl třeba na "Symbol Of Life" ještě v náznacích cítit.

Těžko můžu Paradise Lost vyčítat, že se za posledních pět let příliš nezměnili: když už by to náhodou byla pravda, o čemž pochybuji, přechody z dřívějška si to vybrali na dlouho dopředu. Co jim ale vytknout lze, a také to udělám, je rezignace na jakoukoli invenci. Paradise Lost zcela opustili roubované hudební vrstvy, doomovou nevypočítatelnost i aranžérskou odvahu. Zůstal jen melodický rock'n'roll oholený na kost, který se sice pěkně poslouchá, ale chybí mu šťáva z minulosti. Paradise Lost mají výhodu v tom, že i kdyby z nebe padaly trakaře, oni zůstanou výtečnými skladateli a Nick Holmes bude vždycky charismatický a skvělý zpěvák. Především díky tomu je novinka solidní nahrávkou, která ale vedle legendární "One Second" působí jako vývar bez olejových ok.

PS: O tom, jak aktuální materiál vyzní naživo, se budou moct čeští fandové přesvědčit 22. května v pražském Abatonu, kde Britové vystoupí spolu s českými Sad Harmony.