Pro Blixu Bargelda se stalo jistým zvykem při každém pražském koncertu upozornit na to, jak moc rádi jeho Einstürzende Neubauten v Česku hrají. Jeden by si mohl pomyslet, že už jen opakuje naučenou formulku. Jenže oni si skutečně Prahu nevybrali (spolu s několika dalšími evropskými městy) k oslavě svých pětadvacetin (!) jen tak pro srandu králíkům. Inu, přiznejme si to: E. N. tu mají jednoduše skvělé publikum. Opakovat historii skupiny, která ovlivnila snad každého, kdo dnes v nekomerční, alternativní, zkrátka "jiné" hudbě něco znamená, je myslím zbytečné. Těm, pro které je tato původem berlínská parta cizí, nelze jinak než doporučit výběr napříč jejich vyváženou diskografií. Téměř přesně po roce se k nám tedy vrátili a před po strop naplněným velkým sálem Lucerny vybalili své ojedinělé nádobíčko. No a není přeci vhodnější příležitosti, než jakou je narozeninová oslava, k oprášení starých historek, v případě E. N. těch nástrojů, které už byly v neubautenském arzenálu nějaký ten pátek u ledu. Při improvizaci (tzv. "Rampe") si tak mohl Alexander Hacke po letech znovu zadout na "Durstiges Tier" (Žíznivé zvíře), neuvěřitelný kovový, trubkovitý instrument. Když do něj Hacke jako o život foukal, po tváři mu přebíhala pestrobarevná produkce vzbuzující obavy o jeho život. (Posléze to vysvětlil tím, že prý z oné pověstné trubky před dvaceti lety pokuřoval rozličné substance a teď "zvířátko" z nepochopitelných důvodů nehorázně páchne). Vrchní výrobce všech těch pro "tradiční" muzikanty nehratelných nástrojů a "udělátorů", N. U. Unruh (aka Andrew Chudy), zase vytáhl rozbrušovačku a za (pro netrénované ucho mučícího) lomozu kropil pódium sršícími jiskrami.

Od úvodní "Yü- Gung" bylo ale zřejmé, že Blixou avizované "Greatest Hits" si nebudou předvídatelně schovávat do eventuelních přídavků. Fatální "Die Befindlichkeit Des Landes", "vycukanou" hymnu "Haus Der Lüge" a hrůzu nahánějící "Armenii" nasadili pro jistotu hned na úvod. Po již zmíněné "rampě" následovala v živém provedení prakticky neznámá a s evidentní chutí celým souborem odzpívaná "Z.N.S." Výběr skladeb tak musel uspokojit jak ty, kteří si E. N. nejraději spojují s hlukovými exhibicemi raných osmdesátek, tak ty, kteří fandí té, pro někoho snad "klidnější", tendenci z minulé dekády. Dnes už to ale tak úplně neplatí. Kapela se postupně, ale jistě vrací k hlučnějším kompozicím. Důkazem budiž vybrané kousky z rok starého a úchvatného alba "Perpetuum Mobile". Ale přeci jen "rajcovní" vzpomínka na stařičký "Sehnsucht" mi (a určitě nejen mně) udělala asi největší radost.

A že bylo z čeho se radovat. V rámci tvorby E. N. zrovna nijak epesní skladba "Was Ist Ist" byla díky do zpěvu zapojenému diváctvu o poznání silnější. Další "raritka" z úplných počátků nazvaná "Kalte Sterne" (nedávno vyšlo pod stejným názvem album původních, z prehistorie E. N. vybraných a nově remasterovaných nahrávek) a na závěr hypnoticky gradující verze "Alles". Vyjmenovávat a popisovat by se dalo do aleluja, proč ale? Pokud jste totiž osmadvacátého března v Lucerně nebyli, tak vám to stejně sebevíc zanícená reportáž nepřiblíží. Z Einstürzende Nebauten jde totiž na živo opravdová všeočišťující síla a co na tom, že se Blixa pravidelně vzteká na zvukového technika, čímž často zbytečně odvádí pozornost od samotné hudby. On si stejně své nervové výlevy vždycky nějak charismaticky ospravedlní. Jen mi je občas všech těch obtloustlých mužíků z techniky líto. No jen si to představte: šéf vás seřve jak "malýho Jardu" a ještě mu k tomu tleská nacpaný koncertní sál.

Sváteční večer (hned ze dvou důvodů) byl rozdělen do dvou hodinových částí, mezi kterými šla kapela na několik dlouhých minut do "hromadné sprchy". To byl ostatně asi jediný skutečně slabší okamžik koncertu. V Lucerně se totiž jako obvykle nedalo pořádně dýchat a i přes vřelé ovace Blixa nakonec svolil pouze k jednomu přídavku, neb jak pravil: "...jinak tady skonám na pódiu. Možná, že se ještě doplazím do šatny... tak i tak bude po mně." Zahráli tedy zasněný "Grundstück" a šlus. V průběhu standardně vynikajícího představení jsem si uvědomil skutečnost, která je na E. N. asi nejvíce fascinující. Po pětadvaceti letech jsou totiž jako jedni z mála (v jejich věkové kategorii možná i jediní), kteří dokáží neustále vyrážet do neprobádaných (nejen) zvukových končin a s nefalšovanou vášnivostí z nich vytvářet svůj domov. Ten je pak sice navštěvován mnohými, ale pány tu jsou stále jen oni. Od jejich supporterského projektu, ze kterého se mimochodem v nadcházejícím létě vylíhne další album (tentokráte skutečně pouze pro "supporters", ale o tom snad někdy příště), přes inovace nástrojů N. U. Unruha až po lyrické experimenty neúnavného Blixy Bargelda představují totiž pořád zjev na hudební scéně zcela výjimečný a v pravém slova smyslu nadčasový.

Playlist:
Yü-Gung, Die Befindlichkeit Des Landes, Haus Der Lüge, Armenia/Rampe With Old Instruments, Z.N.S., Youme & Meyou, Dead Friends (Around The Corner), Redukt, Ein Leichtes Leises Säuseln, Salamandrina, Sabrina, Perpetuum Mobile, Sehnsucht, Draussen Ist Feindlich, Selbsportrait Mit Kater, Was Ist Ist, Kalte Sterne, Ende Neu, Alles, Grundstück

Einstürzende Neubauten, Lucerna, Praha, 28.3.2005