Nevím, jestli to je pouze můj dojem, ale podle některých komentářů našich čtenářů (a i některých mých kolegů) je dělat v dnešní době klasický vokální pop téměř trestným činem a tento styl se postupně stává okrajovou záležitostí. Ta tam je doba, kdy světovým žebříčkům vládly Mariah Carey, Whitney Houston a spol. Pokud někdo chce dnes v tomto stylu něco dokázat, musí přijít s něčím výjimečným ať už po stránce pěvecké nebo skladatelské či producentské. Asi před půl rokem jsem se tu rozplýval nad výbornou deskou "A Wonderful Life" Lary Fabian a právě s touto zpěvačkou bývá nejčastěji Laura Pausini srovnávána a jistě to není jen pro jejich podobná křestní jména. Měl jsem možnost vidět tyto dvě zpěvačky v přímé "konfrontaci", kdy společně zpívaly "La Solitudine", a zde se ukázalo, jaký je mezi těmito zpěvačkami propastný rozdíl. Zatímco Fabian nezazpívala tón špatně, Pausini to ujíždělo tu o půltón, tu o celý a v jedné chvíli byla mimo snad o celou tercii, což by se hvězdě takovéhoto formátu stávat nemělo. Falešněji jsem slyšel zpívat snad už jen Avril Lavigne, tedy pokud se dívám do okruhu těch velkých hvězd.

V předchozích řádcích jsem se v podstatě pokoušel naznačit, že ač Laura Pausini vyhrála legendární festival v San Remu, není to žádná excelentní zpěvačka, což je u vokálního popu poměrně velké mínus. A ono je to cítit i z "Resta In Ascolto", kde se pohybuje spíš ve středních polohách, které jí jdou výborně, ale jakmile jde do výšek, už není její zpěv dvakrát jistý. Na druhou stranu má ale výbornou barvu hlasu a neměl bych opomenout ani její skladatelské schopnosti. Převážnou většinu písniček si napsala a produkovala sama, respektive se svým týmem, což ji po předchozích albech, na kterých se přeci jen tolik autorsky nepodílela, posouvá zase o něco výše.

Není náhoda, že "Resta In Ascolto" vychází ve dvou jazykových verzích a sice italské a španělské. Za Atlantikem znají Lauru Pausini spíše příznivci latino-americké hudby a nové album opět nese některé její prvky, což je například krásně slyšet v "Benedetta Passione". Úvodní "La Perspectiva De Mi" zase v sobě nese rockový podtext a i ostatní skladby alba jsou ovlivněny dalšími styly a hudebními směry. Jednotlivé písničky jsou velice dobře napsané, pomalejší skladby střídají chytlavé a silné melodie, problém je ovšem trochu někde jinde. Produkce a hlavně aranžmá celé desky výrazně za zbytkem pokulhává. Lépe řečeno - ono to nezní špatně, ale celá deska zní naprosto stejně. Nenajdete tu žádné větší překvapení, které by od sebe jednotlivé kousky odlišilo. Abych byl přesnější, při soustředěném poslechu je patrné, že se nahrávalo na dvou místech s jiným muzikantským osazením, ale to je tak vše. Toto vše, co jsem napsal, neplatí o poslední skladbě alba. "Mi Abbandono A Te" napsala pro Lauru Madonna, nahrávala se ve Spojených Státech a produkoval ji Rick Nowels. Je velká škoda, že je tahle písnička poměrně hodně pomalá a nemohl v ní tak vyniknout skvělý hráč na perkuse Louis Conte, který například doprovází na turné Phila Collinse. Ale i tak je v této napůl italsky, napůl anglicky zpívané výborné baladě jeho specifický styl znát.

Podtrženo, sečteno - "Resta In Ascolto" je velice slušné album, které oplývá dobrými melodiemi, ale které sráží do nižšího hodnocení poměrně jednolitá produkce. Dobře se poslouchá jako podklad k různým činnostem, ale žádný velký zásek do hudební historie bych od této desky nečekal.