Asi největší úspěch, jakého čeští Shatter dosáhli, bylo předskakování Soulfly na pražském koncertě v roce 2003 (viz naše reportáž). Skupina, která má ve znaku S, jež by někomu mohla vzdáleně připomínat symbol Sepultury, tehdy předvedla několik standardních riffů, pár výkřiků a hodně trhaných pohybů. Víc jí neumožnil ani zvuk, ani krátká stopáž setu. A měla vůbec na víc? Těžko říct, protože tou dobou měla po ruce jen debut "Colors" a ten jsem neslyšel. Pokud by ovšem došlo k poměřování dnes, jistě by dokázala zaujmout. Druhá deska "Power In Us" chrlí do světa spoustu výbušné energie, a i když Shatter bývají řazeni mezi český nu-metal, bližší jim je škatulka trashe, případně HC.

Proč se nevrátit k již zmíněné Sepultuře. S tou Shatter pojí nejedno pouto, z jejich hudby totiž pražská pětka silně čerpá. Především tedy z Cavalerovy éry a desek "Roots", "Refuse/Resist" a potom i z jeho Soulfly, i když jejich etnický příklon už u Shatter tolik nezaznívá. Album "Power In Us" otevírá paradoxně hodně slabý kousek "Yeah Yeah", v němž se skupina snaží kombinací jamajského rapu, mizerné angličtiny a občasných kytarových explozí o cosi jako rap-metal. Bohužel, vlivem toho všeho je to přesně ten typ otvíráku, který dokáže odpudit. Ještě štěstí, že zbytek desky zdaleka tak zlý není. Na Shatter je nejcennější, že se nezaprodávají líbivým klišé, jimž v moderním metalu tolik lidí propadá. Skupina poctivě valí drtivé riffy a zpěvák Erza do mikrofonu řve tak, že by se mohl směle poměřit buď s vysněným Cavalerou, anebo slipknotovským Corey Taylorem či Burtonem C. Bellem z Fear Factory. S jeho pomocí budují Shatter poctivou trashovou, nekompromisní atmosféru.

Je příjemné poslechnout si nahrávku, která písně neodlišuje více či méně zajímavými melodiemi, ale spíše brutalitou kytar, střídavým rytmickým tempem, jektavými zvuky, maximálně občasnými přeskoky z řinčivého křiku k náznakům rapu. Je to zkrátka poctivá metalová deska. Jsou to právě pokusy o zvolnění, v nichž jsou si Shatter nejméně jistí, protože kapela jakoby měla podvědomý odpor k výrazné melodičnosti. Naštěstí to hoši ani moc nezkoušejí a posluchači se mohou nechat unášet výtečně agresivními tracky "Seal To Kill" nebo "Pretty Face", jež od pusté mlátivosti odlišují hrátky se zdánlivě jednolitým zvukem.

Dvojka Shatter je nepochybně nadprůměrným produktem, který se na české scéně může poměřovat třeba se Status Praesents, Onset nebo Hazydecay. Nelze ale přehlédnout, že přes všechny pochvaly, které jsem Shatter složil, stejně deska trpí jistou stereotypností, která převládá hlavně ke konci. Lék nemám, ale zřejmě by mohla pomoct mnohdy zatracovaná melodičnost, které je na "Power In Us" jako šafránu. Nic to ovšem nemění na faktu, že album je skvělým příkladem kombinace tradičního trashe a moderních intencí.

CD k recenzi poskytla vydavatelství K Max 22:46 Records.

Album: Shatter - Power In Us
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 40:38
Skladby: Yeah Yeah, Definition, Power In Us, Pretty Face, Pongy, Stupid, Conversion, Seal To Kill, Pieces Of Shards, Free For All, Analphabet

Autor je redaktorem iDNES.