Divadelní představení "Těšínské niebo Cieszyńske nebe" má jednu vlastnost, jež je jeho trumfem i slabinou zároveň. Je tak těsně spjato s místem svého vzniku (a se svým tématem), že místní diváci, znalí historických a lokálních reálií, navíc jazykově vybaveni zde běžnými řečmi i dialekty, jsou takřka účastníky dění na pódiu, je to jejich život i dějiny. Ale přespolní (někteří až z Prahy!), kteří seděli vedle mne, byli požitku z některých fórků bohužel ušetřeni a museli si počkat na rychlý překlad nebo vysvětlení souvislostí. Což, myslím, vůbec nevadilo všeobecnému nadšení z uměleckého dojmu. Deska "Těšínské niebo Cieszyńske nebe" logicky nabízí písně z představení, čili skladby Jaromíra Nohavici zpívané herci české i polské scény Těšínského divadla.

Nohavicovy písně si vzal do parády Tomáš Kočko (aranžmá a hudební režie), polské překlady obstarala Renata Putzlacher (plus scénář a dramaturgii) a scénáristou a režisérem je Radovan Lipus. Písničky se staly základem pro multikulturní několikajazyčnou revue, historickou, dramatickou a vtipnou, o městě Těšíně. Tomáš Kočko dal Nohavicovým skladbám úplně nový vzhled - instrumentací, aranžemi a díky hereckému provedení. I soundtrack na CD je velmi pestrý, stejně jako představení, protože se v něm mnohdy bez varování střídají momenty vážné, až tragické s chvílemi úsměvnými.

Hezkými příklady, které náladu a pojetí hry reprezentují, mohou být písně "Těšínská", zde čtyřjazyčná (jazyku je pak přizpůsobeno i instrumentální pojetí), nebo "Mikymauz", jež je zde uvedena jako hořký manželský dialog, samozřejmě česko-polský. Je zde folklórní "Kalina", do satirického "Vilema Fuska" vskočí techno "Tři čuníci", po uřvané "Hymně HC Oceláři Třinec" (zde herci opravdu řádí na pódiu v hokejových dresech a s holemi) následuje mrazivé "Sarajevo". Do skladby "Muzeum" (na CD je uvedena jako bonus v mp3) vpadne česko-polský rap! Tak jako je Těšín malým středoevropským Babylonem, jsou i písně z divadelní hry o něm Babylonem nálad, rytmů a jazyků, při poslechu je téměř nemožné nudit se, monotónnost nehrozí.

Album samo o sobě obstojí (pokud vyloženě zatvrzele netrváte na originálních Nohavicových verzích a nevadí vám i jiné jazyky než čeština), ale určitě je ještě lepší po shlédnutí divadelního představení - sám mám při poslechu silné asociace na to, co se zrovna dělo na pódiu. Tomáš Kočko odvedl výbornou práci v tom, jak dokázal skladby obohatit a díky svému citu z nich vytáhnout i překvapivé nálady schované v druhém plánu. Představení je sice jen těžko přenosné na jinou scénu než tu těšínskou, ale jeho poselství o sousedském soužití národů, humanismu i humoru (a mnoha dalších věcech, třeba o tramvaji, co jezdí přes hraniční řeku) je též díky písničkám na albu "Těšínské niebo Cieszyńske nebe" univerzální.