To, že k metalové hudbě lze přistoupit s nápadem a přitom není třeba být z Británie nebo USA, dobře dokazují příbramští the.switch. Ač z českého maloměsta, dělají velkou muziku. Trochu jako Deftones, chtělo by se říct s úctou. Toho jejich umu si všimla i porota soutěže Jim Beam Music 2004, která jim během koncertu v pražské Lucerně přiřkla vítězství. Tvrdá muzika se po dvou letech dočkala zlata, rockeři se zaradovali, pořádní kytaroví mlátiči porazili ve finále nadějné melodiky s podivným jménem Lus3. The.switch si úspěch zasloužili, ačkoli až historie posoudí, jestli tohle byl úspěch velký, malý, prostřední nebo nicotný. Každopádně přišel a o dalších se bude rozhodovat mimo jiné prostřednictvím médií. Tak už to holt chodí. The.switch jsou na to ale, zdá se, připraveni. Alespoň z našeho rozhovoru s kytaristou a zakladatelem skupiny Michalem Novákem to vyplývá.

Předně gratuluji k vítězství v Jim Beam Music 2004. Jak jste to oslavili?

Ještě než dohrál Kollerband, zdolali jsme třílitrovou láhev Jim Beamu, kterou jsme byli coby finalisté již podruhé obdarováni. Poté už se vše odehrávalo ve velké mlze...

Logická otázka je, jak využijete těch sto tisíc korun, které jste za první místo získali?

Nebáli jsme se zadlužit, abychom se dostali tam, kde jsme nyní. Máme profesionální klip, dle kritiků kvalitní album, se kterým jsme nadmíru spokojeni, trička, mikiny, poměrně kvalitní web. To vše stojí mnoho peněz. Ještě před několika dny jsme měli čtyři aktivní úvěry, které splácíme z prodeje CD, merchandisu a z honorářů za koncerty. Ta finanční odměna za vítězství v Jim Beam Music je pro nás navrácená investice. Dost jsme toho již splatili, takže zřejmě zbude i na nové PAčko do zkušebny.

V semifinále skončili takoví "hc konkurenti", jako jsou Existence či HC3. Když byste měli zhodnotit, co je vaší hlavní předností, co byste uvedli?

Zřejmě výraz a větší kalkulace s atmosférou. Obě kapely, jak Existence, tak HC3, jsou velmi dobří muzikanti a máme jejich hudbu rádi. Ovšem při pohledu na jejich koncert je to jen naživo odehraná hudba. Chybí tomu něco, co povýší právě jejich kapelu nad ostatní. Když chceš uspět mezi skupinou kapel, které hrají pro laika velmi podobně, je evidentní, že hudbou to být nemůže.

Stalo se vám někdy v průběhu Jim Beam Music, že jste už házeli flintu do žita? Status Praesents říkali, že když viděli v Rock Made In Gambrinus hrát Satisfucktion, bylo jim prý jasné, že vyhrát nemůžou...

Vůbec ne. Nemyslím si, že by v letošní semifinálové osmičce byl někdo s výraznými ambicemi na vítězství. Stejně tak pochybuji o tom, že si ostatní kapely říkaly: "Hergot, jsou tam ty switch!"

Jedna věc mi vrtá hlavou: docela dbáte na show a image (kombinézy, sukně), proč ale zpěvák Štěpán Šatoplet také nehopsá pokaždé stylově oděn (viz JBM nebo Rock For People)?

Tentokrát jsme chtěli Štěpána ještě trochu povýšit nad zbytek kapely. Ostatně, dokážeš si představit Štěpána v sukni? Nemáme s tím problém, že vypadá na pódiu nyní trochu jinak. On je frontman, my mu vytváříme pouze nezbytný podklad pro jeho projev. Chceme, aby se cítil pohodlně. Kdo nás zná, ví, že Štěpán hodně lítá po pódiu, skáče, leze po PAčku. To by šlo velmi špatně. Tak jako tak, on není typ člověka, který by působil seriózně zabalený v sukni. Chceme, aby právě on byl stoprocentně přirozený.

Cítíte to první místo jako malé zadostiučinění metalu poté, co loni skončili druzí Cocotte Minute a předloni Onset?

Necítíme. Pokud mám mluvit za sebe, nemyslím si, že by Honza Muchow nebo Petr Korál byli lidé, kteří si budou tlačit to svoje. Mají toho za sebou dost na to, aby se dokázali povznést nad vlastní vkus a spravedlivě rozhodli, čí výkon byl přesvědčivější. S hudebními styly soutěžících to nemá, dle mého názoru, nic společného.

Hodně vám pomohla v soupeření letošní deska "Beautiful", která by si nepochybně zasloužila větší pozornost, než jakou jí coby "samovydavatelé" můžete poskytnout. Už kolem krouží nějaký label?

Nevíme o tom. Ostatně i kdyby kroužil, příliš o něj nestojíme. Velice dobře se známe s Dolores Clan nebo třeba Cocotte Minute, kteří u majoru vydávají. Věř mi, není o co stát. Hodně pomohl Jim Beam. Dělali jsme mraky rozhovorů pro televizi, různá rádia, spousty internetových serverů. Hrajeme osm let v nezměněné sestavě, vydáváme stále lépe hodnocená alba, na naše koncerty chodí stále více fanoušků. Proč bychom měli cokoliv měnit a dělit se o příjmy z prodeje našich CD s labelem? Nemáme zájem podporovat naší muzikou reklamní kampaň Maxim Turbulenc.

Dobře si pamatuji, jak jste nazlobeně reagovali, když jsem po jednom vašem vystoupení před dvěma roky napsal, že jste mě na koncertě sice zaujali víc než na desce, ale že ani tak to není nic výjimečného. Podcenil jsem vás, o tom není sporu. Spíš by mě zajímalo, jestli jste připraveni na to, že se vzrůstajícím povědomím o vás bude přibývat také pochlebovačů a těch, kteří vás budou za každou cenu shazovat?

S tímhle nemáme nejmenší problémy. Bude to znít klišovitě, ale veškerou kritiku si bereme k srdci a fakt se z ní snažíme poučit. Je samozřejmě několik jedinců, jejichž názory ignorujeme, ale po těch letech už poznáme, kdo u kritiky používá mozek. Jinak ad tvá kritika před dvěmi lety. Dobře si na to pamatuji, bylo to na naše vystoupení s německými 4LYN, že? Tenkrát se strhla poměrně bouřlivá odezva na tvoje názory z řad našich fanoušků. Řekl bych ovšem, že nikdo z kapely se s tebou tenkrát nehádal.

Co bylo největším hnacím motorem, když jste připravovali "Beautiful"? Resp. byla práce na desce poznamenána nějakým výjimečným "imperativem"?

Vzhledem k tomu, že jsem album z velké části i produkoval a ostatní členové kapely se mi díky vytíženosti v zaměstnání ve studiu jen střídali, řekl bych, že velká část atmosféry alba reflektuje situaci v mém osobním životě v té době. Být producentem skupiny, jíž si i členem, ostatně ani k ničemu jinému vést nemohlo. Hnacím motorem při skládání byla ohromná dávka entuziasmu, kterým všichni oplýváme. Myslím, že právě to je něco, co mnoha kapelám chybí.

Zvlášť neuchopitelné jsou texty, které si ale z velké části neskládáte sami (pokud jsem správně pochopil booklet), což je poměrně netradiční u mladých rockerů, tak silně stavějících na atmosféře...

Na demosnímku "H.I.P." se Štěpán pokoušel otextovat si vlastní věci. Měli jsme pocit, že zpěvák nemůže nikdy dostatečně přesvědčivě přednést text, který vznikl v hlavě někoho jiného. Ovšem to, co píše Honza Jareš, to nejsou obyčejné texty. Jsou to fantastické abstraktní básně, popisující pocity a stavy, které zažíváme my všichni. Každý si v tom najde sám sebe. Navíc to pro nás není nikdo cizí. V podstatě jsme spolu vyrůstali už od prváku na střední škole.

Novinářům se často spílá, že škatulkují a ještě blbě, zkus to proto ty a prozraď těm, kteří vás neznají, co je čeká, když si poslechnou "Beautiful".

My naopak nemáme rádi kapely, kteří říkají, že nepatří do žádné škatulky, že to jsou prostě oni a basta. Jako kdyby si měl automaticky regulovat svoji činnost dle škatulky, do které tě ostatní řadí. Je to blbost. Když se ptá někdo nás, říkáme hard-emo-crossover. Mělo by to dostatečně identifikovat, že pracujeme s emocemi a náladami, nebude to žádný art-rock, ale spíš nářez a zřejmě více progresivní než jakkoliv zpátečnický. Fúze více stylů a hravost je evidentní ze slovíčka crossover. Kdyby mi někdo řekl, že hraje hard-emo-crossover, představím si přesně to, co hrajeme my, a o tom to je, ne?

Kterak bojujete proti hudebním, žánrovým klišé? Tam vidím asi jedinou trhlinu, myslím si, že speciálně ve vokálu by stálo zato upustit od vzdechů á la Chino Moreno a pokusit se najít osobitější cestu. Nicméně ta klišé, máte nějaký recept?

Teď doopravdy nevím, co odpovědět. Nijak vědomě nebojujeme s klišé. Prostě děláme hudbu tak, jak nás to baví. Instinktivně vycítíme, co zní příliš omšele nebo "proflákle". Základ při skládání věcí je, aby všichni z kapely cítili, že každá část každé skladby je nenahraditelná za lepší. Jak někde cítíme rezervu, okamžitě to raději celé překopeme, než abychom tam nechali např. jen průměrný refrén. Vše je samozřejmě nezbytné brát s ohledem na instrumentální zručnost a přirozenost každého z nás. Nemůžu nutit Štěpána, aby byl více invenční. Možná to tak nepůsobí, ale přestože se v některých pasážích opravdu může podobat Morenovi, jeho projev je tak strašně upřímný a hluboký, že mi z toho běhá mráz po zádech. Musel bys ho znát.

Tak mě napadá - v tisku jsem viděl The Switch, Switch, the.switch i The.switch. Co je správně?

Správná verze je the.switch. S tou tečkou uprostřed jsme se velmi natrápili, ale máme ji rádi. Je ti jasný, že se jedná o nás. Tolerujeme i velká písmena, jako např. The.Switch, protože to v některých médiích vyžadují. Nicméně na tečce trváme!

Vaše internetové stránky jsou, řekl bych, příkladné, z toho lze usuzovat, že webu přikládáte vcelku velkou váhu. Kde naopak vidíte jeho slabiny?

Nikde. Zabývám se designem a tvorbou internetových stránek už hodně let. Za celou tu dobu jsem však nezjistil jedinou slabinu webu (neplatí pro firemní prezentace). I když má kapela naprosto příšerné stránky, nic to o ní nevypovídá, ostatně jsou to muzikanti a ne designéři. Jediná důležitá věc je mít web s funkčními odkazy na stažení mp3 skladeb/ukázek a kontaktem. Našemu webu vděčíme minimálně za 80 procent našeho úspěchu. Je skvělé přijet na vůbec první koncert do Ostravy a mít tam krom ostatních návštěvníků připravených dvacet ortodoxních fanoušků, kteří znají všechny skladby a dokonce i texty jednotlivých skladeb. Představ si, že z našeho webu bylo v tuto chvíli staženo přes dvacet tisíc skladeb! Upřímně, nedokážu si představit, jak to kapely dělaly před patnácti lety, kdy byl net ve svých prvopočátcích. Když jsem nedávno sháněl zajímavé předkapely na naše podzimní koncerty, skočil jsem do seznamu a projel všechny zaregistrované stránky kapel. Vůbec nevím, jak jinak bych někoho sháněl. Rada pro všechny kapely - nebojte se investovat do vašeho webu.

Díky za rozhovor.

Autor je redaktorem iDNES.