My jsme část vystoupení na Rock Im Parku v sobotu viděli. A je třeba říct, že přesto, že Godsmack hráli v odpoledních hodinách na největším pódiu a pod pódiem měli desetitisíce lidí, nebyl jejich výkon nijak zázračný. Jistě v tom bude hrát roli i obrovská konkurence, kterou na festivalu měli, ze zřejmých věcí si ale určitě mohli odpustit dlouhé sólo převážně na bubny, které nikam nevedlo, nebo uzívanou prezentaci největšího hitu "I Stand Alone".

V Praze měli návštěvu podstatně skromnější, plocha ve spodní části Velkého sálu Lucerny byla plná asi ze dvou třetin, balkóny zůstaly prázdné. Formace z Massachusetts na Evropu ve svých turné dlouhodobě zapomínala, a když už na nějaké ty zastávky došlo, nebylo jich mnoho. Nemohla se tedy divit tomu, že ačkoliv v Americe platí za stadiónovou kapelu, zde je situace naprosto odlišná. Kromě nevybudovaných základů také hrála roli atraktivní červnová nabídka konkurenčních akcí, posunutí koncertu o den dříve kvůli Slipknot také nemuselo být všem po chuti, byť záměr byl dobrý.

A ať máme výčet kompletní, v Praze se ukázalo, jak moc pod jejich rozlišovací schopnost jsme. Ta typická americká ignorance byla něco, co se jen stěží dalo přehlédnout - označení nás za Československo, poznámka o tom, že už hráli pro mnohem více lidí, nebo bubeníkův dotaz, jestli vůbec umíme anglicky... Mno, to body nepřidá.

Jestli byste si ale z toho textu měli primárně něco odnést, tak především to, že to i přesto byl dobrý koncert. A dokonce byl i mnohem lepší než ten sobotní v Norimberku. Nejen že předkapela splnila svůj úkol, že nám Godsmack odehráli o pár písní více nebo že ještě předtím dali výborné interview Metalshopu. Oni hlavně hráli parádně.

Už při startovní "When Legends Rise" skupina ukázala, jak technicky výborného bubeníka v sestavě má, hned poté v "1000hp" zpěvák Sully Erna zkoušel napodobit barvu hlasu Jamese Hetfielda a ještě mnohokrát poté jim jejich podladěné kytary a postgrungeový zvuk v kombinaci se stadiónovými refrény zajistily vynikající odezvu od českých fanoušků. Speciální zmínku zaslouží "Unforgetable", "Something Different" i řádně nabroušený cover "Come Together" od The Beatles.

Ke konci si ještě pánové kromě malého úkroku k útržku "We're Not Gonna Take It" od Twisted Sister přihodili ještě docela dlouhé jamování se sóly na kytaru a rozloučili se, jak jinak, než právě s "I Stand Alone". A na rozdíl od soboty ji odzpívali za pomoci fanoušků velmi slušně. Vůbec by tedy nevadilo, kdyby se k nám zase brzy vrátili a poznali i něco jiného než už tradičně šílené horko v Lucerně. Teď je jen otázka, jestli se organizátorům ta investice aspoň trochu vrátila.